Je všechno v pořádku?

1. 12. 2010

Máme ale důvod ke kritice? Vždyť oni dělají, co mohou -- chovají se, jak nejlépe umí. Tak, jako každý z nás. Aby také ne, vždyť jsou to lidé, jako my. Navíc nám ukazují rozmanitou přehlídku toho, co s člověkem dělá moc a touha po penězích. Jiný kraj, jiné město, jiné politické uskupení, jiné praktiky, jiné kauzy veřejných zakázek a stále stejný motiv i výsledek -- peníze. Chce je každý, kdo se k nim přiblíží. Nikdy z nich není šťastný, nikdy jich nemá dost. Ale zkouší to dál a dál, protože stále má z čeho brát. Z našich daní. A my se zlobíme a platíme.

Stále silněji ale cítíme, že je načase to obrátit. Neplatit nic navíc a být spokojený. Zjevně nám to ale nejde. Nové volby, nové politické strany a nic, žádné zlepšení.

Kde je chyba? Podle mne v nás samých. Jdeme nesprávnou cestou. Hledáme chyby u druhých a k našemu zděšení u nich nalézáme chyby vlastní, naše. Co s tím? Jedinou možností je změna. Vlastní, osobní změna. Vyzkoušejme to, času není nazbyt.

Pojďme se konečně začít chovat sobecky. Mějme rádi sami sebe. Všem se nám okamžitě uleví. Až se zaměříme výhradně na sebe a přestaneme soudit činy našich politiků, sousedů, šéfů, příbuzných, přátel i nepřátel, zkrátka těch druhých, změní se i oni.

Většina z nás dočasně přijde o spoustu konverzačních témat, ale stojí to za to. Zbavme se pomluv, nadávek, urážek, nenávisti, kritiky a řečí o počasí. Zbavme se strachu a slov "kdyby" a "proč".

Přijměme vše tak, jak to právě teď je a bez posuzování. Je to věc, se kterou můžeme začít hned. Na světě začíná přibývat lidí, kteří se zdraví a především žijí starobylým pozdravem Namasté -- já jsem ty. Zkusme se alespoň na chvíli na svět podívat touto optikou a s vědomí, že se tak dívají všichni ostatní na nás.

Mou odpovědí na úvodní otázku je nejsilnější mantra vesmíru - ANO. Všechno je v pořádku.

Vytisknout