Nezaměstnanost?

30. 11. 2010 / Antonie Hančíková

S nezaměstnaností souvisí další návaznosti. Nesetkáváme se při svém běžném občanském životě se zaměstnanci, kteří svojí práci provádějí ledabyle, neochotně, nekvalitně, s minimální snahou vyhovět? Myslím si, že nejsem sama, která to může konkrétně a cíleně tvrdit. Ať už se jedná o velké renomované společnosti v oblasti služeb, obchodu, v komunální či státní správě, v menší míře pokud se jedná o menší, soukromou společnost. Kupodivu tito nekvalitní zaměstnanci na svém pracovním místě setrvávají léta a jejich nadřízeným to patrně nevadí, nebo o jejich "práci" neví. Obé je ovšem zavinění vedoucích pracovníků. Před časem jsem o managerech a jejich řízení něco napsala, co na tuto moji myšlenku navazuje. Manageři jsou obvykle poměrně slušně ekonomicky hodnoceni. Řada z nich si takové ohodnocení zaslouží, ale jsou tací, kteří svému postavení v řídící funkci moc"nedají", mají spoustu jiných zájmů a firma, kterou řídí, chátrá a spěje k zániku. Je to proto, že neprovádí svoji práci dobře. Nepracují s podřízenými a ani s těmi, kteří nepracují dobře a nemají zájem tuto skutečnost -řešit. Při stovkách tisíc nezaměstnaných by přece měli možnost vyměnit nekvalitně pracující zaměstnance, za lidi pracovité, odpovědné, vážící si své práce. Ale to všechno potřebuje firmu skutečně řídit, být správně informováni a mít zájem o další rozvoj řízeného pracoviště.

Takže jak by měl (neměl) vypadat správný manager? 1.

Někteří vedoucí pracovníci po svém nástupu do vedoucí funkce "onemocněli mocí". Není to nový úkaz. Psal o něm již J. A. Komenský, nedávno proběhly jeho teze na zmíněné téma naším tiskem. Co takový nemocný vedoucí pracovník dělá nesprávně? Je zahleděn do sebe, do své důležitosti, do svého postu. Na všechno má svůj, jedině správný názor a není ochoten s nikým diskutovat. Vydává příkazy, vyžaduje jejich plnění, ačkoli nemá dostatek informací, aby jeho příkazy byly racionální. Vedoucí pracovník by měl naslouchat, vyhodnotit informace a rozhodnout až v období, kdy má dostatek kvalitních informací. Měl by podřízené motivovat k tomu, aby mu své názory na určité záležitosti sdělovali. Neměl by stavět na těch pracovnících, kteří s ním vždycky a ve všem souhlasí. Konečné rozhodnutí však je na vedoucím pracovníkovi, zde je nezastupitelný.

2. Druhou vlastností, které přikládám velikou důležitost, je schopnost vedoucího pracovníka dodržet to co slíbil (solidnost, slušnost, korektnost). Mnohdy se těmito slovy ohánějí lidé, kteří vůbec nevědí, co tato slova znamenají. Zaměstnanec si však přesně pamatuje, co mu vedoucí pracovník slíbil při nástupu do zaměstnání za splnění určitých, zaměstnavatelem daných podmínek. Zaměstnanec dodrží to, co slíbil a totéž čeká od zaměstnavatele. Ten ovšem mezi tím, když minula okamžitá potřeba zajistit pracovníka, na své sliby jaksi pozapomněl. A zde již vzniká trhlina mezi managerem a jeho podřízeným, protože zaměstnanec ví, že se na slovo svého nadřízeného nemůže spolehnout. Tento postoj znamená, že pracovník už s firmou nesroste a spíš se snaží (jedná-li se o schopného, kvalitního člověka) hledat jiného zaměstnavatele.

3. Za každou mimořádnou pracovní aktivitu, která není běžnou pracovní náplní zaměstnance, je nutné a nezbytné pracovníkovi poděkovat. Takové poděkování, uznání práce, je mnohdy důležitější než finanční odměna. Zde podotýkám, že každý úspěšný manager, který je velmi dobře honorován, jistě s úplnou samozřejmostí za mimořádnou práci vyplatí rovněž mimořádnou odměnu. Je přímo neuvěřitelné, že manageři, kteří za velmi nekvalitní řízení podniků a institucí pobírali nepřiměřeně vysoké platy a odměny, když přivedli podnik do krachu, ještě nehorázné odstupné, tak každou korunu, kterou měli vyplatit svým podřízeným, mnohokrát obraceli a mnohdy nevyplatili zákonné mzdy a odměny se zdůvodněním, že na ně nejsou ve firmě peníze.

4. Manager musí pracovat s takovými lidmi, jací jsou, a ne jen s takovými, jakými by si je přál mít. Zde bych se opět vrátila do své praxe. Pracovala jsem s lidmi mladými, staršími, pracovitými, méně pracovitými a neschopnými, případně schopnými všeho. Poslední skupina lidí musí být z firmy odstraněna okamžitě. Tito lidé infikují pracovní prostředí různými způsoby - pomluvami, netolerancí, vnášení špatných návyků, náladovostí, šíření katastrofických zpráv, a co je nejhorší, mohou se uchýlit ke lžím, krádežím, podvodům. Neschopného pracovníka vedoucí pracovník zaúkoluje několikrát konkrétně a cíleně. Obvykle není hotovo nic než tisíce výmluv, proč to nešlo. Potom by měl následovat rozhovor mezi čtyřma očima mezi vedoucím pracovníkem a zaměstnancem, kde by mělo být zaměstnanci doporučeno najít si jiné zaměstnání. I tito lidé jsou ve firmě infekcí a méně pracovití je začínají napodobovat, protože když to prochází jedněm, může to projít i jim. Na méně pracovitého zaměstnance musí vedoucí pracovník dohlížet, úkolovat jej a práci přebírat. Hlavně nesmí neukončenou a nekvalitní práci těchto lidí zadávat jiným pracovníkům k úpravám, dopracování, dokompletování. Každý pracovník musí práci začít i ukončit sám, pouze ve výjimečných případech, pokud tak rozhodne vedoucí, mu může někdo pomoci. Jinak nám na pracovištích vznikají doktoři Cvachové. Pracovití lidé, na něž je spoleh, jsou obvykle ve všech podnicích přetěžováni, to je téměř pravidlo. Ale nemělo by tomu tak být. Tito lidé by měli pracovat na nejdůležitějších úkolech, ale nemělo by jim být přidělováno více práce, než kterou je možno stačit v pracovní době. Obvykle si berou práci domů, pracují o víkendech a neberou si dovolenou, což se suma sumárum projeví posléze na jejich zdravotním stavu - a to přece není cíl správného managera.

5. Všichni jsme lidé, máme svůj život, děti, starosti i radosti. Vedoucí pracovník by měl vědět o závažných životních situacích svých podřízených. Byla jsem vyvedena z míry otrlostí jednoho "takévedoucího" pracovníka, který v mé přítomnosti požadoval nějaké doklady. Bylo mu řečeno, že pracovnice, která je zpracovávala je v nemocnici, má velmi těžce nemocné dítě. "Manager" odvětil, že ho to nezajímá, že to je její soukromá věc a ať se tyhle věci netahají do firmy. Jsem si jista, že kdyby naopak vedoucí za pracovnicí zašel, vyjádřil by jí určitou účast v jejích současných problémech, její práce pro firmu by nabyla vnitřního obsahu a kvality. Bezohledný výrok se nedotkl (snad jí nebyl tlumočen) jenom zmíněné pracovnice, ale celého podniku. Uvědomili si všichni, že jsou pro "managera" pouze "lidským zdrojem", nikoliv člověkem a tato skutečnost se jistě na kvalitě a úrovni jejich práce následně projevila. Pokud jakýkoliv člověk prožívá mezní dramatické údobí svého života, vzpomene si na lidi, kteří mu v tu dobu podali pomocnou ruku a také na lidi, kteří mu naopak přisypali soli do rány. Přísloví "V nouzi poznáš přítele" je přísloví moudré.

6. Dobrý manager bojuje ve své firmě proti šíření pomluv, proti různým klikám, proti naschválům, kteří někteří pracovníci s oblibou dělají svým kolegům. Zamlčují důležité informace, vymýšlejí si události, které nenastaly, nesprávně informují o různých jednáních - v podnicích se těmto úkazům říká lidově podrazy. Pokud manager zjistí, že je na některém pracovišti semeniště těchto velmi nezdravých jevů, musí rychle a nekompromisně zasáhnout, jinak tato rakovina rozloží celý podnik.

7. Správný vedoucí pracovník se nechlubí svojí nepostradatelností a tím, že bez něho nic v podniku nejde. Nepostradatelnost vedoucího pracovníka je velmi nesprávná. Je nezbytné, aby nikdy nenastala. Manager musí zajistit chod podniku tak, aby fungoval, i když si on zlomí nohu, dostane infarkt, nebo jinak dlouhodobě onemocní.

8. Správný manager nevystavuje svůj podnik a svoje podřízené velkým rizikům. V podnikání se bez určitého rizika nedá pracovat a je jenom na kvalitě managementu, aby riziko správně odhadli a nepřekročili mez, kdy ohrožují svoje vlastní podnikání. Zde je nutné zjistit si informace o svých obchodních partnerech, tyto průběžně monitorovat a nenechat se vlákat do podnikatelských pastí. Správný manager nehodnotí úspěšnost svého podnikání jenom pro sebe, ale je si vědom odpovědnosti, kterou převzal za svoje zaměstnance. Jak vidíme v současnosti, tuto odpovědnost si mnozí manageři vůbec neberou k srdci a s klidným svědomím přivedou řízený podnik do konkurzu a zaměstnance na úřady práce. Sami jsou zajištění a o ostatní si starost nedělají.

9. Pokud se stane, že se podnik dostane do potíží z objektivních důvodů - pokles odbytu, zborcení se důležitých obchodních vztahů atp., je na managerovi, aby nepodlehl panice a nešířil ji v podniku, aby jednal klidně a racionálně, neodjížděl v této době z firmy déle než na období nezbytně nutné (zažila jsem totiž firmu ve velmi svízelné situaci a její "manageři" byli na dvouměsíční obchodní cestě v Japonsku). V tomto období je nutné provést všechny kroky k vyřešení situace, každodenně sledovat cash flow, nedopustit, aby informace o potížích prosákly příliš daleko mimo firmu, protože by to poškodilo obchodní vztahy. V tomto období by mělo platit, že kapitán opouští potápějící se loď jako poslední a ne první.

10. Vedoucí pracovník musí být cílevědomý, zásadový, já jako křesťanka bych dodala "komu bylo více dáno, od toho je více požadováno". Manager dostal do vínku schopnosti, intelekt a bez těchto darů shůry by mu nebylo umožněno se vzdělávat, vystoupit na určitý stupínek. Bylo mu umožněno pracovat s tím nejefektivnějším prvkem v podnikání - s člověkem. Je jenom na něm, jak tento statek zúročí. V každém svém zaměstnanci musí vidět především člověka a pokud bude takto s lidmi jednat, může od nich očekávat loajalitu, úctu a vážnost. Já bych viděla správného podnikatele slovy Bible: "Nepřišel jsem, abyste mi sloužili, ale přišel jsem, abych sloužil vám". Kdybychom se někdy dočkali takových managerů, kteří vidí ve svých podřízených svoje spolupracovníky, jednají s nimi slušně, rozvine se česká ekonomika do "šíře i dáli". Není to plané idealizování, je to praxí osvědčená pravda. Jednáte-li s podřízenými s úctou a respektem, opravdu se vám to několikanásobně vrátí. Jedni z nejhorších vedoucích pracovníků jsou tzv. "hodní" vedoucí. Ti neumí přidělit práci, neumí ji zkontrolovat, neumí ji vyhodnotit, po straně si stěžují na podřízené, ale do očí se jim pravdu neodváží říci. Tyto vedoucí nemám na mysli, když mluvím o kvalitních managerech.

Mám na mysli managery, kteří ví, co chtějí, ale umí cíle dosáhnout kvalitními nástroji - dobrou vedoucí a organizátorskou prací, nikoliv přesčasy, honěním lidí, nervozitou a napětím ve firmě. Budu si přát, aby těchto zásadových, svědomitých, pracovitých vedoucích pracovníků v našich podnicích a institucích přibývalo, což musí být zájem všech občanů České republiky. To je základ naší prosperity.

Vytisknout