Udeřila zima -- lidem bez domova nastaly krušné časy

30. 11. 2010 / Miroslav Pořízek

Bezdomovcem se totiž při shodě životních okolností bez nadsázky skutečně může stát téměř každý. Stačí ztráta zaměstnání, rozpad rodiny, dluhy a člověk se ocitne na ulici, ani neví jak.

Mnozí z bezdomovců si tuto situaci sami nezavinili, řada z nich se snaží mít opět stálé bydlení a zaměstnání a v neposlední řadě jsme přece lidé a tak by nám osud těch, kteří se ocitli v těžké životní situaci neměl být lhostejný.

Navíc pravidelná zdravotní péče pro tyto osoby snižuje prostředky, které by na ni byly vynaloženy později, pokud by byla dlouhodoběji zanedbána.

Domnívám se, že toto již jsou dosti pádné argumenty k tomu, abychom se o situaci těchto lidí zajímali a také jim účinně pomohli. Nikdo neví, kdy sám bude potřebovat pomoc. Někteří naši politici si dokonce na nenávisti a represi vůči bezdomovcům založili volební kampaň před minulými volbami.

Ano, je mnohem snadnější si vyšlápnout na ty co se nemohou bránit, než na tuneláře a zkorumpované velkopodnikatele okrádající náš stát o miliardy. Pomoc bezdomovcům nás totiž ani zdaleka tolik nestojí.

Ve sdělovacích prostředcích se navíc o lidech bez domova hovoří téměř výhradně jen v negativním smyslu -- nejčastěji když se poperou nebo se dopustí krádeže, poškození veřejného majetku nebo třeba znečišťování veřejného prostranství.

Tato optika je samozřejmě velmi zúžená a zkreslená. Celý problém bezdomovectví je mnohem složitější. Společnost vnímá bezdomovce nejčastěji jako konzumenty levných krabicových vín, kteří se vyhýbají práci, nesnesitelně páchnou a navíc ještě žebrají a celkově překážejí tzv. slušným lidem.

Ve společnosti založené na ekonomickém růstu bez přívlastků a hmotných statcích vůbec, představují pro mnohé opravdu jen něco co překáží, s čím nestojí za to se vůbec zabývat.

Finanční prostředky, které jsou vynaloženy na pomoc lidem bez domova jsou ovšem jen naprosto marginální sumou ve srovnání například s nehorázně předražovanými veřejnými zakázkami, nadstandardními odměnami našich politiků, členů dozorčích rad různých společností nebo miliardami ztrácejícími se daňovými úniky. Argument, že peněz vynaložených pro lidi bez domova je příliš mnoho je tedy v tomto srovnání naprosto falešný.

Jak ale můžeme skutečně účinně pomoci lidem bez domova? Nejlépe přes některou z organizací, které s těmito lidmi pracují. To je jistota, že prostředky či věcné dary budou účelně využity. Není nutno dávat přímo finanční dar.

Každý však doma najde třeba starou deku, bundu, svetr nebo spacák, který může těmto lidem v zimě třeba i zachránit život. Kapacity zařízení, kam se lidé bez přístřeší mohou v tomto období uchýlit jsou často již naplněny. Na mnohé se nedostane, tito lidé potom musí zůstat na ulici či v provizorním příbytku.

Zejména v předvánočním období bychom na tyto lidi neměli zapomínat. A naopak si připomenout, že je to problém, který se nás týká více než si myslíme. Bezdomovcem se totiž opravdu může stát skoro každý, i když si to přirozeně jen málokdo vůbec připustí.

Vytisknout