Zmatení myslí

Bělobrádek si samozřejmě může poslouchat, co chce

22. 11. 2010 / Jan Čulík

Aktivista KDU-ČSL Václav David si ve svém dnešním příspěvku v Britských listech stěžuje, že se nově zvolený šéf jeho strany Bělobrádek stal terčem kritiky za to, že je obdivovatelem skinheadské skupiny Orlík. "Dát někomu moc posuzovat, co se smí zpívat či reprodukovat a co ne, znamená omezit svobodu všem," píše Václav David.

To je nebezpečné posunutí argumentace.

Předseda Bělobrádek si samozřejmě může poslouchat, co chce.

Avšak skutečnost, že drtivou většinou zvolený nový předseda KDU-ČSL je obdivovatelem skinheadské skupiny a pronáší výroky jako, že ho na této skupině zaujaly "důraz na národní hrdost, nacionalismus oproštěný od třídního boje, ostrý antikomunismus a pochopitelně frustrace z přístupu úřadů k Rómům sic", je prostě výraznou a varovnou zprávou, která se do médií musela dostat.

Je totiž službou veřejnosti upozornit ji, jací lidé se dostávají do vedení KDU-ČSL. Je pak na voličích, zda se rozhodnou tuto stranu podpořit.

(Zajímavý je, podle jeho blogu soudě, jak na to upozornil Václav David, i jiný aktivista KDU-ČSL Ignác Pospíšil, který ve svých formulacích bezostyšně užívá stalinské vylučovací metody [čti: "pohanská" média nejsou média naše, jsou to média cizácká, imperialistická, kapitalistická...]).

Jak by se asi tato strana s těmito aktivisty chovala, kdyby se dostala k neomezené moci? Voliči by to měli uvážit.

Na druhé straně, pokud zvolení nového šéfa KDU-ČSL povede k zvýšení volebních preferencí této strany, bylo by to zajímavou informací o české společnosti obecně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 22.11. 2010