Slasti, hořkosti i tajnosti z dvacátých sedmých Prix Bohemia Radio Poděbrady (III.)

22. 11. 2010 / Ivo V. Fencl

Pro vládnoucí režim byl při tom dál Český rozhlas klíčovou strategickou ideologickou institucí, ale i po čistkách zůstala řada jeho pracovišť k etablované státní moci fakticky i potenciálně neloajální. Podle svědectví mých pamětníků v jeho redakcích a technickém zázemí přežili i významná rozhlasová esa, která zajišťovala nouzové vysílání ve dnech invaze armád Varšanské smlouvy. Proti-normalizační profesionální nechuť a solidarita byly tenkrát větší než strach z ní, takže tyto odvážné jednotlivce nikdo neudal! Proces kritické rezistence tam dozrával pod různými fenkčními a žánrovými mimikry do konce osmdesátých let minulého století v době tzv. gorbačovské "perestrojky"a vyvrcholil v listopadových dnech 1989.

To na okraj, když píši tyto věty, a poslouchám tu na vlajkových stanicích Českého rozhlasu po jedenadvaceti letech vysílání k 17. listopadu naformátované už úplně jinou "rozhlasovou elitou" a poznamenávám si její plusy a mínusy do zápisníku.

V porovnání s minulostí za posledních dvacet let post-demokratický stát zdvihl stavidla pro masově konzumní mediální prostředí, takže v desetimilionovém národu musí (může) v mumraji stanic hledat posluchač "každý jen tu svou, co má za jedinou". To co se děje v českém éteru zapleveleném víc už jak jednou stovkou (pidi) radii je úplně normální!?

Při tom na "netu" lze mít potřebnou zprávu už mnohem pohodlněji skoro ihned, je to "jen" hifi a wifi technologická záležitost a otázka zručnosti a zkušenosti. I když to má jeden háček. Početné skupiny obyvatelstva na tuto možnost rezignovaly. Ke svojí vlastní škodě Český rozhlas dlouhodobě ale zřejmě přecenil svůj monopol na informační servis. Stavět dnes rádia hlavně na něm byl a je chyba.

Ježkem v kleci jsou pro rádiové vrcholové šéfy agresivní IT lobbyistické struktury. Zde jen připomeňme, kolik diskusí bylo na minulých Prix Bohemia Radiu věnováno digitalizaci prezentované jako záležitosti dneska je už pozdě.

I těmto tématům se na Britských listech podrobně a koncepčně věnoval například pan Štěpán Kotrba. Přitom se ale pořád zapomíná, v tom se lišíme, že hlavní půvab rozhlasu jako všelidového média "i pro nás ty hloupější" byla a zůstane jeho jednoduchost, snadná přístupnost a použitelnost přímo v polních podmínkách kdekoliv.

Za komunismu byla symbolizována jedním kolečkem na "rozhlasu po drátu" a dnes na tranzistoráku dvěma kolečky či šoupátky za dvě- tři stovky nebo v bazaru za pár korun pro vysílání na SV nebo FM, jak to zatím chodí na celém našem kontinentě i za Atlantikem...Kolektivní mužská inteligence je zvídavá, podnikavá a s velkou představivostí a myslitelskou pružností, takže vidí mnohé detaily, co unikají MOŽNÁ některým rozhlasovým manažerům. Dokládá, že je to MOC citlivé téma zejména v různých úrovních politických. Při hlubším technickém vhledu do problematiky je to záležitost obchodnická a podnikatelská. Zájemce si sám najde takové autory(ty) například na blogu digizone.cz: Zde je příklad z takových zkratových emocionálních debat:

Post-demokratický stát podcenil univerzalitu, jednoduchost, nenákladnost, snadnou dostupnost, efektivitu, organizační předpoklady a výkladové (interpretační) možnosti a další sociálně-psychologické funkce veřejnoprávního rozhlasu důležité pro efektivní a jednoznačná stanoviska vládnutí- s možností stanovit očekávání národního státu pro kritéria chování občanů, jejich jednání a sankce za nedodržení pravidel tak, že by měla být srozumitelná a snadno pochopitelná každému i nejprotšímu posluchači. Nejmarkatnější je to v době otřesů a extrémů přírodních nebo sociálního a politického neklidu.

V posledním desetiletí exponenciálně vzrostly také nároky a očekávání posluchačů- na interaktivní, dialogické a zvukově pokročilé role rozhlasu, technologicky už tak mnohostranné, že to bylo do nedávna nepředstavitelné. Časté výmluvy moderátorů, že mají zas kupu mailů, které ale kvůli vysílacímu schematu už nemohou číst, občas úplně zdegradují smysl některých oblíbených pořadů a zklamávají publikum.

Zde nás skutečná rozhlasová revoluce teprve čeká, ale bude vyžadovat kvalitativně o několik pater vyšší personální předpoklady na moderátorských pozicích a výrazné týmové zázemí pro přípravu jejich pořadů.

Odtroubení ideologiím po listopadovém převratu se ukázalo být iluzí, což je na několika stanicích markantní na první poslech. A to zde vynechám úroveň "práce" těch nejširších nových mediálních elit v nedávných velebních kampaních, často likvidačně zacílených často proti jednotlivcům.

Umožňuje to změkčující a těžko uchopitelný princip samotného pojmu veřejnoprávnosti, založený na nejasné sémantice, právní intenci a dikci zákona.

Proto se čas od času Český rozhlas pohybuje jakoby po sinusoidě, tu se topí, tu zas vyplouvá z názorového a hodnotového relativismu až chaosu.

Krizi veřejnoprávního rozhlasu už jeho šéfové konečně připouštějí, je to aktuálně podle nich instituce " na rozcestí". Troufnu si napsat: Spíš je dost často na zcestí!

Dnes tím, že provádí zase "velkou reformu rozhlasu " od střechy tzv. "reorganizací", jak tu bývá zvykem při nástupu každého nového vedení i v jiných rezortech. Končí to většinou zapomenutím a málokdy ropzpomenutím na osvědčené zkušenosti. Je to důsledek fluktuace (odstavení) lidského kapitálu.

Veřejnoprávnímu Českému rozhlasu by zřejmě prospěla plochá organizační struktura, kde by nedocházelo ke výraznému konfliktu správních (byrokratických) článků řízení s výrobními programově- tvůrčími štáby a s nepřekročitelným formalizovaným schématem předprogramovaných počítačových technologií, které deformují temporytmus "koktejlového proudu" a serioznějšího titulkového rádia. S takovými obručemi na těle si tu zatím nemůže poradit ani ten nejzkušenější moderator, režisér, dramaturg, a ani celé výrobní štáby. Hlavní tvůrčí iniciativy a podněty proto přicházejí z oblasti vnější, často od externistů nebo volných novinářů. Uvnitř struktur bývá občas dusno k zalknutí!

***

Ze zápisníku- 17.11.2010:

V 08.00 pan Tomáš Voženílek nám posluchačům nadiktoval dvě nová telefonní čísla, abychom se vyjádřili ke studentským událostem na Národní třídě. Čekání!

Centrála v rozhlasu prý selhala. Telefonáty vůbec nejdou do vysílání. Mám tomu věřit? Možná tam přišly názory, které nebylo žádoucí odvysílat?!

Později: mají se číst SMS a maily. Nakonec jen jeden, musí se prý respektovat hudební předěly, písničky jdoucí ze selektoru, "šlágry" , co jsem poslouchal na vojně už před padesáti lety. Nehodí se k průvodnímu slovu. Není tohle čas ukradený nám posluchačům, kteří toužili po debatě?

UŽ KONEČNĚ ZRUŠTE SELEKTORY A DĚLEJTE PROFESIONÁLNÍ PRÁCI SE ZVUKEM aspoň V ŽIVÉM VYSÍLÁNÍ. JEDEN NA TO SOTVA STAČÍ! KDE JE TÝMOVÁ PRÁCE!? ZVLÁŠTNÍ, KDYŽ JDE DO TUHÉHO, TAK VÁM TO JDE! NAPŘ. PO LETECKÉ KATASTROFĚ U SMOLENSKA NEBO PŘI POHŘBU. TAM BYLO MOC VELKÉ RIZIKO, ŽE SELEKTOR COMPUTERU VYŠIJE HALEKAČKU?!

V 11.00 : Pan Vladimír Kroc vede z Prahy s BBC v Londýně rozhovor s ex-premiérem Janem Fišerem, do toho jim jdou místy až ironické hudební předěly ze selektoru. VYHÝBÁ se OTÁZEKÁM, KTERÉ BYLY jinde ZVEŘEJNĚNY, A POTŘEBOVALY BY DOVYSVĚTLIT, ALE možná, že to neví. NĚKTERÉ POJMY MU zas VYCHÁZEJÍ, JAKO KDYBYCHOM JE museli ZNÁT... Co kdybyste se Jana Fišera, pane Kroci, zeptal, co rád poslouchá a zahrál mu to?

18.11. Pan Kroc druhý den po ránu vyslýchá pana Pavla Kosatíka. Zase povrchní ta příprava a nedotaženosti v rozhovoru.

***

Optimistická poznámka: V Českém rozhlasu přibývají lidé, co se už více vyznají v "globálním" rádiovém kosmu, mají široký rozhled a zkušenosti, a zdá se, že také průkazné vzdělání. Jsou nezatížení předsudky, resentimenty?

***

Výstřižek z archivu v PC: Ani současní "dohližitelé" to moc lehké nemají: Jednak napsat pořádnou zprávu a obhájit ji tam proti těm "nahoře"? S tím mám osobní zkušenosti z jiné oblasti "kultury"...zde je schéma:

***

Radioart v Poděbradech podruhé: Rejstříky prostředků zvukových kompozic na Prix Bohemia Radio 2010

Už jsem napsal v první části eseje, že Prix Bohemia Radio 2010 měla univerzální globalizační přesah tím, že do ní vstoupilo 51 autorů svými zvukovými kompozicemi z dvanácti zemí světa. Zkušenou mezinárodní porotu to podrobilo náročnému úkolu. V jejím týmu, jak ještě uvidíme, vládla dělná atmosféra, humor, pohoda.

Přesto složitosti pro vyhodnocování široké (zvukově) tematické nabídky bude názornější, když porozevřu její vějíř, ačkoliv je mi zde jasné, že jen málo čtenářů se bude touto pasáží nadměrně zdržovat. Je zde proto, aby bylo zjevnější, jak obtížné je vybrat to nejlepší a někomu či něčemu neublížit.

Tato potíž se vynořila také v dalších kategoriích soutěže. Zejména letos se ukázalo, jak čas pokročil a jak regule soutěže zastaraly. Je na čase připustit úpravy aspoň tak, aby bylo možné udělovat více cen a uznání. O veřejných přezentacích už byla a ještě bude řeč, a pokud věci pokročí, asi se budoucí soutěž předvýběrům nevyhne.

U českých autorů tematické rejstříky prostředků zvukových kompozic na Prix Bohemia Radio 2010 obsahovaly: přechod od promluvy do zpěvu, od stability a jistoty k labilitě a nejistotě v kontextu psychických stavů literární postavy ze známého příběhu, zvukovou sondu do zkušebny, kde experimentuje amatérská kapela, studii o výběru a jakosti informací v masovém médiu, akusmatickou kompozici inspirovanou obrazem na téma benátského karnevalu, která se mění v alegorii démonů, hlasy českých "politických subjektů" jako audiomateriál ke vnímání pořád nesrozumitelnější politiky ( I don't understand Czech politics), zvukovou studii o zviditelnění protikladnosti chaotické hudby v okamžicích myšlenkového tápání při interpretaci nebo když kompoziční tvořivost a snaha o její výklad jdou společně s improvizací nebo naskočí ve stejném okamžiku, zlomený klíč představující kombinaci dokumentu a melodramatu, jako mix vzpomínek paní učitelky Hildegardy S. s hudbou mezinárodního souboru GAMe, hudebně textovou koláž "TRAINSTORY" odehrávající se ve vlaku mezi Berlínem a Prahou, kde tři protagoniské- Čech, Němec, Slovák- si řeší podobné problémy, aby se minuli a nikdy spolu nepromluvili, elektroakustickou skladbu, jako osobní výpověď o vidění, vnímání, hledání, tápání, emaptii a nalézání a jako osobitou kombinaci zvukových elementů, zvukově dramatický výtvor, inspirovaný básnicko-prozaickým textem oscilujícím mezi avantgardními poetikami a literárním informelem, sarkasticky dochází ke zjistění nemožnosti redukovat vnější svět a vnitřní prostory člověka jen do slov.

Ve slovenském příspěvku "BONSAI BUCKET" jde o zvuky vykouzlit sochu akustickou imaginací, která je zprávou o neomezeném formálním a významovém rozpětí nových možností zvukové komunikace a sdílení.

Rakouští autoři přišli s tématy: o komponování nového díla, kdy poslech je stejně důležitý jako tvoření a zvuky rozložené až na akustický prach nakonec zde nalézají svoji poslechovou formu, kompozicí o bio-akustickém prostředí severského ostrova (Islandu) v kombinaci s tradiční etno- hudbou, historií vědeckého mapování odlehlého světa Patagonie, kde zvuková a hudební koláž se zaměřuje na odlišnosti vnímání v kontextu geograficky odlišných elementů exotického prostředí.

Dva kanadské příspěvky jsou tématy: "všednodenností" - zvukovým rozhraní vyprávění a hudby, mikroprostředím přírody ( včetně života hmyzu nebo lidí u computerů), kde vše je tak jemné, že i v tichu málo slyšitelné a neobvyklé, že to ani neregistrujeme nebo jsou to zvuky jen naší nejintimnější zkušeností, třeba když se vyplavují v našem mozku evokace z minulosti, asi nejdál jde kompozice Debashis Sinha "THE BODHI TREE" v mystické audiokompozici, pokoušející se o výklad ( exploraci) "cesty k osvícení", pod stromem, od prvotní myšlenky k přírodnímu světu, k lesu a pak k soustředění na vzhled vlastní kůže, až k proudění krve v těle Buddhy.

Dvě americké zvukové rádiové kompozice počítačově modifikují útržky z básně Espantapájaros od Olivera Gironda, zatímco skladba "BREATH OF FOREST" synteticky monitoruje jedno autentické přírodné místo (v Brazilii) s nejvyšší bio-diverzitou na planetě kdesi v deštném pralesu - od zvuků vážek až k ječení opic.

Rozsahem i tematicky různorodý byl blok kompozic německých tvůrců radioartu: konkrétní rušná přístavní krajina s akusticky dynamickými kontrasty nízkých a vysokých zvuků strojů kolem "PORT Beddingen", v kontrastu s místy TICHA mezi tankery a nečinnými jeřáby a náklaďáky, několik příspěvků na téma chaotických remixů jakéhosi multijazyčného a multizvukového tržiště- "street markets" možná i bazaru, možná sektoru velkoměsta, zvuky, které tam slyšíme a jiné, jež nevnímáme, bzukot stransformátorů, rozvodů sítí, skladovacích zabezpečovacích zařízení, neobvyklé studiové mixy přírodních improvizací a lidských zvukových intervencí, mechanické hloubení a vyprazdňování tunelu pod městem (Hamburkem) a evokace materiálu a věcí ve fantzijní zvukové podobě, mluvené a zpívané automatické projevy bez přerušení a jakékoliv mezery v extrémních situaci vyplývající z hodinového úkolu pro dvacet lidí zvukově fungovat "bez výpadku proudu" v jejich hlasovém projevu i v mozcích, jako opak evokace sentimentálního uvolnění a šťastné přátelské atmosféry v nějaké společnosti plné smíchu, hromobití, hudebních zvuků a pazvuků současně při broušení nožů a opravování deštníku, montáž "pavučiny" ze zvuků elektromagneticky stimulované harfy s postupnou změnou jejích svrchních tónů a recitovaných palindromů připomínající indické činely, kompozice z efektů "smažících rour" (Brathrohre) se zvukovým spektrem přípravy potravin, dramatická akustická image Jižní Afriky, studie "drobných zvuků" ze všednodenního života, které jsou i krásné, i neobjevené, zvuková kreace z nahrávek strojů a automatů, z oceláren i pracovišť s high technology, dílo k výročí úmrtí Henry Chopina natočené ve studených, šedých, mokrých polích nedaleko Berlína, zvuková kompozice z banálních situací o lidsky poživačné přetvářce a pokrytectví jako interpretace anglické fráze "A POT CALLING THE KETTLE BLACK", hravá kompozice se zvuky v popředí a v pozadí až na zvukové hraně sluchového prahu vnímání, midi data strunného kvarteta kombinované se silničním provozem, kdy nelze s jistotou určit, co je zvuk syntetický a co zvuk ze záznamu, několikajazyčná zvuková koláž inspirovaná po návštěvě Mali proslulé tradicí vykladačství snů, a zvuková reminiscence na různá místa z konce studené války , odvysílaná jako sedmý dokumentární pořad s názvem "MAGADOR".

Ze tří příspěvků ze Srbska a jednoho z Chorvatska byl nejzajímavější projekt elektroakustické metafory o lidské identitě a podmínkách jejího zachování v času a prostoru, a příběh o vyděšeném ptáčku na autorově lodi unikající přes Jadran dál od běsnění za nedávné války na Balkánu.

Portugalský autor se pokusil prozkoumat, co specifického se děje s vnímáním posluchače v okamžicích předělu mezi slovem a písněmi ve vysílání rádia.

Švédsko -norský projekt s metaforou ponorky se pokusil zmapovat hranici mezi zvukovým uměním radia a hudebně-komorní produkcí, aby evokoval různé polohy lidské existenční citlivosti, jemnosti i agresivity, sídlící ve smrtelném těle člověka.

Australský příspěvek "LONGING, LOVE + LOSS" ozvučuje prostředky radioartu klasické a moderní lyrické milostné texty, ale prohlubuje a rozšiřuje jejich významy novým elektroakustickým designem, aby vyjádřil člověčí vnitřní volání a touhu po nalezení a udržení lásky.

.

Jaké byly a jsou ty konkrétní zvuky z hlubin ticha?

Aby posluchače přesvědčili, tak do ticha poděbradské pozdně noční Kolonády vstoupili členové poroty kategorie Radioartu jako aktivní performeři. Dokázali svojí odvahou v cizím prostředí všechny okouzlit. Předvedli zvukovou "magii" regulérním účastníkům a početné, vstřícné, místní veřejnosti. Teoretik radioartu Michal Rataj marketinkově výstižně vystihl postoj a záměry a smysl představením hlavních protagonistů, a současně jejich obhajobu:

Vytisknout