Anarchismus není řešení

19. 11. 2010 / Václav Adam

Konzervativci se liší od liberálů tím, že nesdílí jejich optimismus, co se týče lidské povahy. Jinými slovy, liberálové vycházejí z toho, že lidé jsou dobří, zatímco konzervativci předpokládají, že lidé jsou špatní. Můj názor je ten, že liberálové, jak pravicoví, tak levicoví, přeceňují dobro lidské povahy.

Pravicoví anarchisté (libertariáni, co chtějí zrušit stát) předpokládají ideální společnost svobodných lidí, kde je (asi až na pár výjimek) nebude omezovat stát, nebude po nich chtít peníze a oni si vše budou kupovat na trhu (také zdravotní péči, vzdělání, možná z velké části i zajištění bezpečnosti). O chudé a nemocné se má v jejich modelu postarat charita. Libertariáni tedy předpokládají, že lidé budou natolik dobří, že budou přispívat na charitu, že nikdo nebude zneužívat svou tržní sílu a své bohatství, že společnost na státní moci nezávislých lidí povede ke spokojenosti všech.

Levicoví anarchisté hovoří o beztřídní, nepeněžní a nestátní společnosti, o společnosti svobodných a sobě rovných lidí, kde veškeré problémy budou řešeny přímým demokratickým hlasováním. Nebude žádný nadřízený, žádná elita, která by jim přikazovala a řídila je, lidé si budou vládnout sami. Levicoví anarchisté tedy také předpokládají ideální společnost, kde se budou mít všichni rádi a kde bude každý pracovat pro blaho všech.

Myslím si, že oba modely jsou naivní. Společnost, pokud má dlouhodobě fungovat, musí být řízena nějakou elitou. Jde o to, aby ta elita byla volena demokraticky, aby byla důsledně kontrolována a aby se chovala odpovědně a sociálně (citlivě). Protože lidé nejsou dokonalí, je třeba systém zákazů, příkazů, regulací, brzd a pojistek. Za takovou pojistku považuji i instituci "sociálního státu". Státu, který by zaručil jakousi minimální životní úroveň, rovnost příležitostí a lidskou důstojnost všem!

Pracoval jsem v managementu a nemyslím si, že může úspěšně fungovat zaměstnanecká samospráva. Vždy je třeba, aby někdo převzal odpovědnost, a není možné úplně o všem hlasovat. Zastávám názor, že je potřeba NEJDŘÍVE SÁZET A AŽ PAK SKLÍZET. Z tohoto důvodu odmítám i princip odvolatelnosti politiků. Představme si situaci, že někdo těsně vyhraje volby. Začne provádět nepopulární opatření (sázet), aby se později mohlo sklízet. A vtom by byl okamžitě odvolán opozicí plus nespokojenci. To by se nikdy nic neudělalo, to by neumožňovalo žádnou koncepční práci.

Ačkoli jsem pro posílení prvků přímé demokracie, nemyslím si, že je správné pořádat referendum úplně ke všemu. Také by se mohlo stát, že lidé demokraticky rozhodnou například o pošlapání práv nějaké menšiny nebo se rozhodnou nějakou menšinu vyhnat. A to je samozřejmě nepřijatelné. Proto tu máme rozdělení moci ve státě -- moc zákonodárnou, moc výkonnou a moc soudní.

Pokud po mně chcete nějakou alternativu k současnému kapitalismu, když odmítám řešení pana Valacha, pak bych zmínil například tzv. tržní socialismus. Tento model popsali ekonomové hlásící se k odkazu lausannské ekonomické školy. Pro tento směr je charakteristické, že rozvíjel teorii všeobecné tržní rovnováhy a teorii blahobytu. Ze závěrů této školy vycházeli tzv. tržní socialisté, někdy též nazýváni tržní marxisté, kteří přišli s tvrzením, že pro nalezení všeobecné tržní rovnováhy není nutností soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Jinými slovy, že optimalizačně alokační procesy se odvíjí od poptávky spotřebitelů.

Navrhovaný systém bude asi levým anarchistům připadat podobný systému současnému. Pro optimální alokaci zdrojů je třeba splnit 3 základní podmínky (definoval je italský ekonom Enrico Barone ve svém díle Ministerstvo výroby v kolektivistickém státě):

1) tržní tvorba cen

2) dát lidem volnost v nákupech spotřebních statků

3) vázat odměny manažerů socialistických podniků na jejich ziskovost

Tedy v daném systému by roli kapitalisty nahradil stát, přičemž teoretikové, co navazovali na Baroneho, přišli s návrhy, že v drobném podnikání a zemědělství, kde je účinná konkurence, by bylo soukromé vlastnictví zachováno.

Vytisknout