Pražský literární dům německého jazyka pravděpodobně hrubě porušil pravidla veřejné obchodní soutěže na vytvoření pamětní desky Rainera Maria Rilkeho

18. 11. 2010 / Jan Paul

Pamětí deska má být osazena za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy ve spolupráci s Rilke-Gesellschaft / CH a Společností Mariny Cvětajevové na místě jeho původního rodného domu U bílého lva v Jindřišské ulici číslo 17. Soutěž vypsal Pražský literární dům dne 16. září 2010, ZDE Výsledek veřejné soutěže byl zveřejněn na webu Pražského literárního domu dne 25.10.2010 ZDE , obsahuje jak protokol ze zasedání výběrové komise ze dne 22.10.2010, tak i odborný posudek akad.malíře Karla Pokorného, avšak bez zveřejněných fotografií do soutěže přihlášených modelů.

Pražský literární dům vypsal veřejnou soutěž včetně oslovení tří umělců. Do soutěže se přihlásili dva, Kryštof Hošek, student 6. ročníku oboru sochařství na AVU u Prof. Jana Hendrycha, a sochařka Vlasta Prachatická (1929), třetí oslovený Jan Hendrych, od kterého má PLD navíc k dispozici bystu R. M. Rilkeho, se soutěže neúčastnil, a ani jeho bysta nebyla součástí výběru. V protokolu ale bylo uvedeno : "Pouze v případě, že by se komise shodla, že ani jeden z navržených návrhů není vhodný, uvažoval by PLD o případném oslovení pana Hendrycha". Toto je skutečně velmi podivná strategie, nabízející spekulaci o tom, zda Prof. Jan Hendrych nemohl ovlivnit rozhodování poroty.

Ta totiž ve složení Dana Duffillová - zástupce majitele domu, Karel Pokorný z Ústavu výtvarné tvorby ČVUT, Galina Vaněčková ze Spolku Mariny Cvetajevové, a Lucie Černohousová ředitelka Pražského literárního domu určila jako vítěze soutěže sochařku Vlastu Prachatickou, zkušenou autorku, která má již za sebou řadu státních zakázek. V posudku ze dne 22.10.2010 Karel Pokorný hodnotí návrhy třetinových modelů obou autorů, avšak divák, kterému je posudek veřejně nabídnut si bez porovnání obou návrhů nemůže udělat žádnou představu o tom, do jaké míry je toto hodnocení objektivní. A právě to mě přivedlo k dotazům na paní ředitelku Černohousovou.

3.11. 2010 jsem se na ní písemně obrátil s prosbou, zda by mi jako novináři mohla poskytnout fotografie soutěžních návrhů zúčastněných autorů Kryštofa Hoška a Vlasty Prachatické. Záhy jsem obdržel stručnou odpověď, že jakmile budou mít veškeré podklady zpracovány, budou mě rádi informovat. Mé pochyby vzrostly, předpokládal jsem, že Karel Pokorný vyhotovil posudek na základě již dodaných a fyzicky dostupných třetinových modelů, a pořízená fotodokumentace jistě bude k dispozici. Paní ředitelku jsem pořádal o možnost vyfotografovat si třetinové modely sám s tím, že to celou věc urychlí.

Odpověď jsem dostal až 9. 11 na základě mé intervence u Karla Pokorného, mého bývalého kolegy z dob studií na AVU. Paní ředitelka v ní s omluvou za zpoždění (měli spoustu jiné práce) píše, že mě sice rádi nechají nahlédnout do kopií návrhů které pořídili, nicméně v tuto chvíli nechtějí žádný z nich publikovat, protože jde o nehotová díla a věc je dále v řízení. "Médiím poskytneme až fotografii hotového díla včetně termínu odhalení, opakuji tedy mou předchozí odpověď, že Vás budeme rádi informovat, jakmile budeme mít veškeré podklady zpracovány", píše v závěru.

V následující své odpovědi jsem paní ředitelku upozornil na to, že chci pro Britské listy psát především o soutěži, o předložených modelech, a že se publikování PR zpráv o odhalení děl nevěnuji. Znovu jsem ji požádal aby přehodnotila své stanovisko, a umožnila mi vidět třetinové modely Kryštofa Hoška a Vlasty Prachatické, na jejichž základě pan Pokorný vyhotovil posudek, který je veřejně dostupný na jejich webu. Ujistil jsem ji, že návrhy soutěžících nepovažuji za hotová finální díla, nicméně jsou to hotové finální návrhy, na jejichž základě se přece komise rozhodovala koho z autorů vybere.

V odpovědi ze dne 12.10.2010 mi paní ředitelka sdělila, že třetinové modely, které měla komise k dispozici už autorům vrátili, a fotografie které pořídili, jsou pouze v kvalitě pro potřeby archivace práce komise a nejsou to profesionální snímky vhodné k publikování. Dopis uzavírá: "Jinak platí má předchozí nabídka: můžete se přijít podívat a pošleme Vám snímky finální podoby desky". 13.10.2010 jsem v dopise znovu zopakoval, že nepotřebuji profesionální snímky vhodné k publikování, že by mi stačily ty, které pořídili, neboť jistě i z nich je možné vyčíst nějakou informaci o předložených modelech.

Závěrem jsem paní ředitelku v souvislosti se soutěží na desku Rilkeho požádal o oficiální rozhovor pro Britské listy s tím, ať mi sdělí, kdy k nim mohu v této věci zavítat. Doposud jsem nedostal žádnou odpověď. Výmluvu na profesionalitu fotografické dokumentace považuji za nepřesvědčivou. Je běžnou praxí, že veřejné soutěže jsou zakončeny výstavou přihlášených modelů, včetně presentace vítězné práce, aby si o ní mohla veřejnost udělat představu. A to zvláště, když je soutěž spolufinancována Magistrátem z peněz daňových poplatníků. Překvapuje mě, že tak renomovaná instituce jako je Pražský literární dům je tak skoupá na informace, které by neměly být žádným tajemstvím.

Pane Hošku, přestaňte nás atakovat!

O mnoho sdílnější byl v soutěži neúspěšný Kryštof Hošek, kterého jsem následně oslovil. Podle něho soutěž neproběhla v rámci stanovených pravidel. Jako adept sochařství na pražské AVU z ní má ten nejhorší pocit a cítí se být poškozen. Podle jeho slov byl pravděpodobně jediný z autorů, který splnil soutěžní podmínky a odevzdal třetinový model návrhu. "Výběrové řízení považuji za neprůhledné a zmanipulované", uzavírá svoji stížnost na Ministerstvo kultury Kryštof Hošek. Odůvodňuje to tím, že průběh výběrového řízení kterého se zúčastnil, vyvolává řadu pochybností o jeho serióznosti a smysluplnosti.

Ve stížnosti na průběh výběrového řízení soutěže o realizaci pamětní desky básníka Rainera Maria Rilkeho ze dne 2.11.2010 uvádí, že požadovaný model v měřítku 1:3 odevzdal v poslední den odevzdání, tj. 11. října 2010 v 12.30.hod., včetně dvou portrétních studií z 2. ročníku AVU (soutěž byla již v roce 2005-2006 vypsaná pro studenty vysokých uměleckých škol), dále kresebné vizualizace, a průvodní zprávu. Překvapilo ho, že přestože odevzdával svoji práci jako poslední, nebyly na místě k vidění návrhy ostatních soutěžících. Ředitelka Pražského literárního domu, pani Ph.D. Černohousová mu sdělila, že soutěž obeslali tři sochaři (včetně Hoška) kteří byli vyzváni, neboť soutěž byla zúžena na konkurz.

13. 10. 2010 měly být zveřejněny výsledky soutěže, což se nestalo. Týž den mu na jeho dotaz bylo sděleno, že posouzení soutěže se přesouvá na konec příštího týdne. V souvislosti s extrémně krátkým termínem pro soutěžící autory (tři týdny) a definitivní realizací (do 29. listopadu 2010) je toto rozhodnutí podle Hoška poněkud zvláštní. Vystává otázka, proč nebyly 13. 10. 2010 výsledky zveřejněny. Co vedlo komisi k tomu, že posouzení prací o týden odložila? Aby měla Vlasta Prachatická čas model dodělat? To vše jsou spekulace, ke kterým nutně vedou dostupné informace a svědectví Kryštofa Hoška.

Dne 14.10. 2010 navštívil Kryštof Hošek Pražský literární dům, aby na sádrovém modelu, který nebyl při odevzdání zcela suchý, provedl případnou retuš, avšak ani tehdy nestály vedle jeho třetinového modelu návrhy ostatních sochařů. To vyvolalo jeho pochybnosti, a na následnou Hoškovu návštěvu a jeho dotazy v této věci reagovala paní ředitelka emailem v němž ho žádá, aby jejich instituci dále "neatakoval" svými návštěvami a telefonáty a že bude informován o výsledku soutěže dne 25.10.2010. V dalším telefonickém rozhovoru s ředitelkou Ph.D. Černohousovou mu bylo sděleno, že vítězný návrh je "v rozpracované fázi, není zde a nemůže jej vidět".

Ve své stížnosti na Ministerstvo kultury Kryštof Hošek píše : "Dne 1.11.2010 mi byl konečně (téměř po měsíci), pani ředitelkou PhD. Černohousovou představen vítězný návrh. Na kartonu byl náznak kompozice knih, portrét básníka, což je podstatná část desky, byl naznačen pouze tužkou v siluetě. Z této "makety" nelze přečíst ani nejzákladnější záměr autora, zda portrét bude reliéfní, plastický, jeho vztah k architektuře atd. Tento návrh nelze v žádném případě považovat za požadovaný, třetinový, plastický, tj, trojrozměrný model. Dále mi byly představeny fotografie rozpracovaného portrétu básníka v hlíně, v životní velikosti, (tedy nikoli třetinový model) na který se prý šla komise podívat do atelieru autorky, což je v rámci soutěže značně nestandardní."

Na fotografii, kterou mi Kryštof Hošek poskytl k publikování je skutečně zachycena jen kresba na kartonu (podepsaná Vlastou Prachatickou) s kompozičním řešením písma a s pouhým náznakem umístění hlavy básníka, však v žádném případě ji skutečně nelze považovat za třetinový model, stejně jako rozpracovaný portrét básníka v životní velikosti, na který se šla komise podívat do atelieru autorky. Vítězný třetinový model nebylo Hoškovi dovoleno vyfotografovat, stejně jako mě nebylo umožněno, abych jej spatřil, je proto opravdu otázkou, jestli byl vůbec v soutěži předložen.

Podle všech dostupných informací se komise při výběru vhodného autora pravděpodobně rozhodovala mezi třetinovým modelem Kryštofa Hoška, a pouze neúplným kartonem Vlasty Prachatické. V tom případě by šlo opravdu o porušení regulérních pravidel, a soutěž by neměla být platná. Poslední otázkou je to, na základě čeho se porota rozhodovala, když neměla k dispozici třetinový model Vlasty Prachatické, jenom podle toho, že je zkušenou sochařkou s řadou realizací za sebou, zatímco Kryštof Hošek je začátečník? Anebo na základě přímluvy Prof. Jana Hendrycha? Jisté je, že soutěž neproběhla podle regulí a Pražský dům literatury i Ministerstvo kultury by se k tomu měly nějak postavit.

Pozdější reakce paní Černohousové je ZDE