Jak zdiskreditovat (nejen sociální) demokracii

22. 10. 2010 / Karel Dolejší

Včera se objevila oficiální zpráva, podle níž se Jiří Dienstbier ml. - politik, který pomohl ČSSD získat v pražských komunálních volbách nejlepší výsledek v dějinách ČR - dostává uvnitř strany do izolace. Odmítá totiž přemýšlet o případné pražské koalici s ODS, kterou by považoval za zradu na voličích. Později večer zdroj, jehož identita je redakci známa, dokonce oznámil, že velká pražská koalice ODS-ČSSD je údajně v zásadě hotova. Jestliže by to byla pravda, co by to znamenalo?

Předně tolik, že se vůbec nikomu nevyplatí snažit se ze zparoubkizované ČSSD udělat znovu důvěryhodnou politickou stranu. Navzdory nepochybnému volebnímu úspěchu je Dienstbierova pozice uvnitř strany slabá a jeho kolegové mají výrazně odlišné priority. Jestliže by se kdykoliv v budoucnu v ČSSD objevil atypický politik nestrýcovského typu usilující o nový styl, stal by se automaticky nedůvěryhodným - jeho protivníci vždycky poukážou na Dienstbierův osud a škodolibě se mu vysmějí.

Za druhé by takový vývoj znamenal, že nejrůznější mafiánské kšefty s bémovským "nadstranickým" rodokmenem představují ten úplně nejsilnější tmel pražské ČSSD. Nikoliv tedy program, nikoliv sliby, nikoliv důvěra čestvě získaného elektorátu, ale staré známé bémovské kšefty, proti nimž se právě Dienstbier tak razantně vyhranil a proti nimž získal tolik hlasů.

Shrnuto a podtrženo, pokud v Praze povládne koalice ODS-ČSSD, půjde o nad slunce jasnější signál, že celá ta takzvaná demokracie bez lidu je ve skutečnosti bémokracií bez Béma - a z drápů nejrůznějších bratrstev kočičí pracky už prakticky není úniku.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.10. 2010