Británie: krutější a chladnější země - a pro nic za nic

22. 10. 2010

Určité základní principy jsme se naučili při Velké hospodářské krizi. Když začne kolabovat ekonomika, obyčejní lidé - a to je naprosto rozumné - omezí své výdaje a snaží se splatit své dluhy. To vyvolá další pokles poptávky a situace v ekonomice se zhorší. Pokud začne v té době vláda škrtat ve státním rozpočtu, zmizí veškerá poptávka a ekonomika se octne ve volném pádu. Právě proto reagovaly skoro všechny země světa na velkou krizi r. 2008 - kterou zavinili deregulovaní bankéři - zvyšováním výdajů, financovaných dočasným státním dluhem. Je lepší mít deficit, který splatíme v lepších dobách než nekonečnou depresi. Země, které stimulovaly ekonomiku nejvíce, jako Jižní Korea, vyšly z recese jako první.

Premiér David Cameron a ministr financí George Osborne toto všechno ignorují. Ignorují varování hospodářského listu Financial Times, deníku, který je nejkritičtější vůči jejich strategii. Neposlouchají varování nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana a Josepha Stiglitze, jejichž varování se v této krizi důsledně ukázala jako pravdivá. Odmítli se poučit z toho, že země, která byla opakovaně dávána za vzor jako příklad toho, jak si poradit s recesí - Irsko - utrpělo v důsledku hospodářských škrtů nejhorším kolapsem v rozvinutém světě. Cameron a Osborne namísto toho slepě sledují ideologické formulky, které se naučili jako děti Thatcherové: omezme stát a ať nejvíce zaplatí chudí.

Osborne v parlamentě přečetl svůj projev rychlostí blesku: nejmenoval skoro žádné služby, které mají být zrušeny či omezeny. Je charakteristické, že je nechce jmenovat, když se na něj dívá národ.

Avšak za statistikami byla vlna lidských tragedií, které nyní začnou po celé Británii - naprosto zbytečně - probíhat. Finanční firma PriceWaterhouseCooper - není to zrovna trockistická buňka - varuje, že v přímém důsledku škrtů přijde o zaměstnání milion lidí. Můj otec přišel o zaměstnání na vrcholu poslední konzervativci vyvolané recese, a musel odejít do zahraničí ve snaze najít tam práci. Pamatuji si, jaké to bylo. Pamatuji si, co to způsobilo v mé rodině.

Teď se to stane milionu dalších lidí a zřejmě ještě více lidem. Neboť kdyby se mělo soukromé sféře podařit vytvořit tolik nových pracovních příležitostí, jak tvrdí Osborne, muselo by dojít k nejbouřlivějšímu rozvoji ekonomiky za celý můj život. Domnívá se někdo, že se to skutečně stane? Osborne uvalil nejhorší škrty na ty nejchudší lidi. Nejchudší šestnáctiletí dostávali dosud 30 liber týdně, aby chodili do školy, aby si mohli dovolit studovat - do té doby, než Osbornův tým charakterizoval tuto částku jako "úplatek" a zrušil ji. Nejnemocnější staří lidé závisejí na službách komunálního úřadu, který je nechává mýt a vozí jim jídlo - Osborne snížil jejich rozpočet o třicet procent, a poskytovatelé těchto služeb varují, že to znamená, že více penzistů zemře ve vlastní špíně. Každá rodina, která závisí na sociální podpoře, přijde v průměru o 1000 liber ročně - což znamená, jak to znám z východního Londýna, kde žiji, že mnoho chudých dětí nikdy nebude mít narozeninový večírek, nikdy nepojedou s rodiči na výlet, nebudou mít vlastní postel ani zimní kabát. Každý má být teď sám pro sebe.

Jak iracionální je přístup této vlády je vidět na stavebnictví. Nutně v Británii potřebujeme byty, které by si normální lidi mohli dovolit. Na pořadnících žádajících o byt čeká 4,5 milionu lidí a průměrný věk člověka, který nyní dokáže získat hypotéku na koupi domu či bytu, je 37 let. Pro skutečné střední vrstvy je tohle příčinou trvalého stresu a pro chudé lidi je to důvodem k zoufalství. Naštěstí dokáže výstavba domů a bytů velmi dobře stimulovat ekonomiku: zaměstnává velké množství lidí s průměrnými platy, kteří pak rychle vydělané peníze utrácejí, a tak se efekt násobí.

Avšak Osborne se rozhodl jít opačnou cestou. V průměru se nyní postaví v Londýně a na celém jihovýchodě Anglie jeden byt týdně. Jeden. Ano, namísto aby Osborne pro lidi stavěl domy a byty, vyhání je z nich. Tím, že omezí státní podporu činží, bude podle londýnských komunálních úřadů nuceno se z domovů vystěhovat 83 000 lidí a 1,3 milionů lidí se bude muset podstatněji zadlužit. Cameron oznámil, že jeho nově narozená dcera spí v lepenkové krabici, kterou pomalovala její starší sestra. Díky němu bude teď spát v lepenkových krabicích o hodně víc lidí.

Nemůže být náhodou, že tohle nám udělali tři muži - Cameron, Osborne a šéf Liberálnědemokratické strany Nick Clegg - kteří se nemuseli jedinkrát v životě starat o to, jak zaplatí nějaký účet. Oni prostě vůbec nerozumějí dopadu svých rozhodnutí na normální lidi. Vzpomínáte, jak se Cameron vyjádřil před volbami: "V novinách se píše, že moje žena pochází z nesmírně aristokratické rodiny. Ona je ale velmi nekonvenční. Nechodila do soukromé internátní školy". Osborne má prospěch z fondu v hodnotě 4 milionů liber, pro jehož vznik neudělal nic a nijak si ho nezasloužil. Fond byl přesunut do daňového ráje v zahraničí. Clegg si myslel, že státní starobní důchod je 30 liber týdně. Kdyby z toho skutečně měli žít penzisti, zemřeli by.

Tyto postoje mají reálné důsledky. Nejsme v tom všichni pohromadě. Kdo v tom není s námi? Oni, jejich kamarádi, jejich rodiny. Ti nemusejí platit víc. Naopak, dostávají obrovské úlevy. Jen jeden náhodný příklad: Jedna z nejbohatších korporací v Británii, telefonní firma Vodafone, měla povinnost zaplatit daně ve výši 6 miliard liber. Avšak Osborne tu daňovou pohledávku letos prostě zrušil. Kdyby byl donutil Vodafone ty daně zaplatit, nemusel by skoro vůbec škrtat britské sociální dávky. Zkuste si vy nezaplatit daně a uvidíte, zda vám George Osborne prokáže takovou velkomyslnost, jakou prokázal superbohatým.

Existuje jeden ostrý symbol toho, jak nespravedlivá je tato reakce na tuto ekonomickou katastrofu, kterou způsobili bankéři. Bankéři si právě za svá selhání vyplatili 7 miliard liber prémií - většinu z toho z našich peněz. To je přesně ta částka, kterou odebral včera Osborne ze sociálních dávek britských chudých, kteří tento hospodářský krach nezpůsobili. A má tu drzost hovořit o tom, že je to prý "férové".

Británie se prostě náhle stala krutější a chladnější zemí. A k čemu? Jen proto, abychom dýchavičně sledovali zkorumpovanou ideologii a skočili za ní z útesu. Před všeobecnými volbami nám říkal Cameron: "Sociální služby se nebudou škrtat", "nehovoříme o drastických škrtech", "všechny škrty budou spravedlivé". Dnes je zjevné, že není nic jiného než ideolog a lhář.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout