Pomíjivost mládí a krásy

21. 10. 2010

Je potřeba si položit otázku, co skrývají tyto heslovité věty, proč je nutné tato sdělení veřejně vyvěšovat. Kdo je ten, který nenechá zmíněné staré lidi na pokoji? Je to člověk, kterého přece někdo vychoval. Nedal mu základní morální zásady, že stáří se má ctít? Pocházel dotyčný z rozvrácené rodiny, takže je vůbec neměl od koho přijmout? Věděl, že stejně jako je dnes mladý, bude tomu jednou naopak? Ví, že koncem pozemského bytí je smrt, pro každého bez výjimky?

Nebo byl vychováván v duchu, že on je ten, který je na počátku sil, dynamický, průbojný, může mu patřit vše, kam se podívá, stačí jen chtít - vezmi si, po čem toužíš, právě teď, co bude pak, je bezvýznamné. Domnívám se, že tady je nutno hledat příčinu existence zmíněných plakátových vět - v absenci morálky a úcty. Je vychovávána generace, která se zaměřuje pouze na své zisky, bez vazby na ostatní jedince společnosti. To úzce souvisí s proklamovanou diskriminací uchazečů určitého věku či pozice o zaměstnání. Protože ten, kdo není mladý, zdravý, dynamický, flexibilní, loajální, ale charakterizují ho opozita jednoho či všech těchto adjektiv, se pro současnou společnost hodí jen stěží, resp. jeho existence v ní je značně ztížena.

V dřívějších dobách žily generace rodin pospolu. Dítě tak mohlo vyrůstat obklopeno těmi aspekty, které s sebou přináší rozličné etapy lidského života, rámcově ohraničeného narozením a smrtí. Není v absenci tohoto typu soužití důvod dnešní mezigenerační propasti? Podle těchto kriterií jsem měla zřejmě krásné dětství, protože mě jím provázely obě dvojice prarodičů a tyto pozitivní zážitky v sobě nosím dodnes. Nenapadlo by mě si starého člověka nevážit a necítit k němu úctu, protože jsem ji vnímala přirozeně.

Uvědomovala jsem si, že tento člověk prošel dlouhou částí života, poznal mnou dosud nepoznané, má určité zkušenosti, vědění, vychoval mě. Mám právo mu být v nějakém smyslu nadřazená? Vědí ti, kteří uvažují evidentně jinak, že jednou budou sami staří, bezmocní, odkázáni na něčí pomoc, nemocí? Navštívili někdy domov pro staré lidi (záměrně používám spojení starý člověk, protože dnešní častý termín senior zní bezobsažně, anonymně, studeně - stejně tak, jako jím daný vztah k těmto osobám), hospic?

Vědí, jak vypadá, co obnáší stáří a že ho budou muset pravděpodobně sami prožít? Nebo schovali své rodiče a prarodiče mimo dosah vlastního pohledu, zakrývajíc si oči před tím, co není estetické a lákavé?

Když jsme se studenty četli Platónův dialog Kritiás, po přečtení pasáže o tom, že podle Platóna se v atlantské zemi žilo dobře do té doby " [...] pokud v nich působila božská přirozenost, byli poslušni zákonů a chovali se přátelsky k sourodému božskému plemeni; měli smýšlení pravdivé a veskrze ušlechtilé, vedouce si v každém ohledu i vespolek mezi sebou mírně a s rozumem. Proto pomíjejíce vše mimo mravní a tělesnou dokonalost málo cenili vezdejší statky a lhostejně, spíše jako břímě nesli spoustu svého zlata i ostatního majetku.

Nebyli opojeni rozmařilostí ani neupadali do chyb, když by pro bohatství ztráceli vládu nad sebou samými, nýbrž byli střízlivi a bystře pozorovali, že i všechny tyto statky rostou ze společného přátelství spojeného s dokonalostí, kdežto shonem za těmito věcmi a jejich ceněním hynou tyto věci samy a přátelství hyne spolu s nimi.", reagoval na to jeden z přítomných mladých lidí větou: "Platón byl první komouš."

To je ta neuvažovaná heslovitost dnešní společnosti. Komu nejsou materiální hodnoty na prvním místě, kdo nepomíjí mravnost, není rozmařilý, vzájemně si pomáhá, ten je nálepkován jako komunista. Jestliže nyní ve Francii v rámci demonstrací proti důchodové reformě vycházejí do ulic i studenti a mladí lidé s hesly "Mezigenerační solidarita", tak v naší zemi je pro mladou generaci tato solidarita spíše naobtíž, protože by skrze ni pak někdo participoval na jimi vydělaných penězích, a postoj k ní je formulován projekty typu "Přemluv bábu".

Kdo je příčinou toho, že je nutné na vývěskách sdělovat veřejnosti základní morální skutečnosti, že ke starým lidem je třeba mít úctu? My sami, je to důsledek naší výchovy. Kdyby se člověk totiž řídil biblickým Desaterem dočte se v něm sdělení, které je lékem a prevencí současného stavu: "Cti otce svého i matku svou."

Vytisknout