Tichá válka s terorismem

20. 10. 2010

K jak neobvyklé vzpomínkové slavnosti by mělo dojít, kdyby se tak významní vůdci jako Malcolm X, Patrice Lumumba, Martin Luther King Jr., Fred Hampton a bezpočet dalších nestali oběťmi atentátů. Když se Malcolm X setkal s Fidelem Castrem, mluvili spolu o předsedovi konžské vlády Patrice Lumumbovi, předákovi, jehož význam pro Afriku i pro nás všechny nebyl celosvětově uznán. Pouhých pět dní předtím Lumumbu svrhl plukovník Joseph Mobutu s podporou CIA. Čtyři měsíce nato byl Lumumba popraven. A za necelých pět let přišel při atentátu o život i sám Malcolm X.

Jak unikl Fidel Castro více než šesti stům pokusů o atentát? To není přehnané; skutečně došlo k více než šesti stům pokusů Castra zabít. A odpověď zní: Protože kubánští zpravodajští agenti riskovali přes 50 let život, aby atentátům a dalším teroristickým akcím proti kubánskému lidu zabránili. Pět z těchto statečných, známých jako Kubánská (Miamská) pětice, je už 12 let drženo ve věznicích USA pod falešným obviněním.

FBI se začala snažit Castra zabít v r. 1958, ještě když byl v Sieře [tj. v Sieře Maestře, v pohoří, kde jeho skupina povstalců působila po vylodění z jachty Granma - pozn. red.], před vítězstvím revoluce. CIA zahájila svoji kampaň bezprostředně poté, co revoluce převzala moc. Dokonce když se Fidel Castro a Malcolm X setkali v Harlemu, CIA se snažila získat mafii, aby pomohla s atentátem na Castra. Washington vyhlásil stav obležení, s invazí, ozbrojenými vpády, bombami, žhářstvím, sabotážemi a zákazem obchodování s Kubou a cestování na Kubu.

Válka s terorismem dohnala Kubu k deformování ekonomiky, aby mohla rozvinout své Revoluční ozbrojené síly a lidové milice k trvalé obraně země. Z této dynamiky mezi teroristy a jejich terči vzešly dvě protichůdné síly: Na jedné straně armáda teroristů se základnou ve Spojených státech, a na straně druhé kubánské Ministerstvo státní bezpečnosti neboli G-2, které cvičilo zpravodajské agenty k vyhledávání a zastavení plánů oné armády teroristů.

Kuba nikdy neměla možnost vyslat své ozbrojené síly ke vpádu do Spojených států, aby eliminovala teroristické skupiny, jako ty, o nichž bude zmínka na konci této statě. G-2 místo toho musela do těchto skupin dostat své agenty, aby odhalila jejich plány. Fabian Escalante, bývalý šéf Ministerstva státní bezpečnosti, se široce rozepisoval o této „tiché válce proti terorismu“.

Lidé v této zemi (USA; pozn. překl.) nevěděli o rozhodnutí ze srpna 1960 naverbovat organizovaný zločin na pomoc úsilí zabít Castra až do roku 1975, kdy, bezprostředně po vietnamské válce, Senátní výbor obranného zpravodajství vedl výslechy, jež obsahovaly svědectví o náboru atentátníků z řad mafie. Senátní výbor se mimochodem nezabýval jen Kubou, ale i zapojením CIA do jiných atentátů, např. na Patrice Lumumbu.

Plány k invazi v Zátoce sviní i plány k další invazi, operaci Mongoose, byly před lidem této země utajovány, ale G-2 o nich dověděla ihned. Protože Kuba byla na invazi připravena, nájezdníci v Zátoce sviní byli za necelých 72 hodin poraženi. Když Kuba více než tisícovku zajatých nájezdníků propustila, ti se připojili k dalším kubánským emigrantům vyslaným k výcviku CIA. V létech 1963-1966 pracovalo kolem tří set agentů CIA, jako byl Everette Howard Hunt, na základně CIA se sídlem a Miamské universitě, kde byly vycvičeny tisíce kubánských emigrantů, kteří se stali jádrem teroristické sítě operující dodnes.

Někteří veteráni ze Zátoky sviní byli přijati ve Fort Benning v Georgii k výcviku CIA, kde dostali hodnost poručíků armády. Fort Benning tenkrát nebyla sídlem School of the Americas, která se tam nastěhovala až v roce 1984; CIA cvičila agenty na spoustě základen.

Dva lidé vycvičení ve Fort Benning, ze kterých se stali přední teroristé, byli Luis Posada Carriles and Jorge Mas Canosa. Posada řekl reportérům New York Times: „CIA nás naučila všemu – všemu. Učili nás o výbušninách, jak zabíjet, vyhazovat do povětří, učili nás, jak provádět sabotáže“. V tomto rozhovoru, uveřejněném na titulních stránkách The New York Times 12. a 13. 7. 1998, Posada připustil, že jej platí Jorge Mas Canosa, předseda Kubánsko-americké národní nadace. Tu vytvořil prezident Ronald Reagan, který posvětil Canosu jako jejího šéfa. Tato organizace, složená z kubánoamerických milionářů, byla nejsilnější a nejvlivnější ze všech teroristických skupin, s vlastní vojenskou složkou zaměřenou na odstranění Fidela Castra a svržení kubánské vlády - a tou dobou byla i strůjcem Torricelliho a Helms-Burtonova zákona, jež utužily obchodní embargo vůči Kubě v 90. létech.

Luis Posada se stal najatým vrahem CIA, specializujícím se na snahy zabít Castra během návštěv v zahraničí – např. v Chile v r. 1971. Ale v r. 1976 přineslo senátní vyšetřování zprávu s doporučením Fordově administrativě, aby CIA přestala s atentáty na lidi po celé Zemi. Takže CIA svou atentátnickou činnost zprivatizovala. Posada byl v únoru 1976 vymazán z výplatní listiny CIA a stal se z něj námezdní atentátník placený bohatými Kubanoameričany, především Jorge Masem Canosou.

Posada pokračoval v teroristickém řádění a spojil se s Orlando Boschem v organizaci CORU (Velitelé spojených revolučních organizací) zasvěcené terorismu proti Kubě a některým organizacím i jednotlivcům považovaným za Kubě přátelské. CORU ve druhé polovině r. 1976 odpálila v různých zemích na 50 bomb.

Jejich nejkrvavější výbuch přišel 6. října 1976, kdy Posada a Bosch umístili dvě bomby v letadle Kubánských aerolinií a zabili tak 76 lidí na palubě – bylo to poprvé na západní polokouli, kdy teroristé usilovali o zabití všech cestujících a posádky civilního dopravního letadla. Podruhé se to stalo 11. září 2001.

V r. 1998 se agenti FBI vydali do Havany, kde jim kubánští úředníci dali doslova stohy informací shromážděných kubánskými agenty o teroristech sídlících ve Spojených státech. Ale FBI, místo aby uvěznila teroristy, uvěznila Kubánce, kteří důkazy shromáždili. Kubánská pětice – Gerardo Hernández, Antonio Guerrero, Ramón Labañino, Fernando González a René González – byla souzena a odsouzena v Miami. Odvolací soud 11. okrsku v rozhodnutí, jež bylo bohužel později zrušeno, předložil právní uznání faktu, že město Miami je tak zaníceno záští vůči Kubě, že je nezpůsobilé k jakémukoli procesu spojenému s Kubou, v němž obžalovaný není příznivcem svržení kubánské vlády.

Jak zdůraznil Fidel Castro, „pro lid USA je nejtragičtějším aspektem toho všeho, že zatímco [Héctor] Pesquera [šéf FBI v Miami] se svými jednotkami věnoval ve zlém úmyslu veškerý svůj čas persekuci, nejméně čtrnáct z devatenácti lidí zodpovědných za útoky 11. září na newyorská Dvojčata a další cíle žilo a bylo vycvičeno právě v oblasti, za kterou Pesquera zodpovídal.“

Naštěstí agenti G-2 jako Kubánská pětice ve své práci neustávali a v r. 2000 odkryli další intriky k zabití Castra. Většina ze stovek pokusů jej zabít zůstala nepovšimnuta, ale Fidel Castro upozornil na tento: Po příletu do Panama City k účasti na Iberoamerickém summitu pořádal Castro tiskovou konferenci, kde oznámil, že Luis Posada a tři kubanoameričtí spiklenci plánovali spáchat na něho atentát bombou v posluchárně Panamské university, kde měl promluvit. Agenti G-2 zachránili život nejen presidentu Castrovi, ale i stovkám lidí, převážně studentů, kteří zaplnili universitní posluchárnu, aby vyslechli Castrův projev.

Ale Posada a další spiklenci – Gaspar Jiménez, Guillermo Novo, and Pedro Remón – nebyli obviněni a souzeni za pokus o vraždu, ale za méně vážné činy, a panamská presidentka Mireya Moscoso jim v r. 2004 trest prominula, když mířila do své odpočinkové zóny v Miami. Tři Posadovi spoluspiklenci se okamžitě vrátili do Miami jako hrdinové.

Posada musel být do Miami o rok později propašován, protože je naturalizovaným občanem Venezuely, nikoli občanem USA. Byl také otevřeně uvítán jako hrdina. I když byl zatčen v souvislosti s obviněním z porušování imigračních zákonů, Posada se stále vyhýbá obvinění z vraždy tady v USA. V roce 1985 uprchl z venezuelského vězení, kde jej čekal proces za zavraždění oněch 73 lidí na palubě letadla v r. 1976. Od té doby, co se vynořil v Miami, venezuelský president Hugo Chávez opakovaně žádal o jeho vydání k procesu v oněch obviněních z vraždy. Takzvané Ministerstvo spravedlnosti na žádost nikdy nereagovalo. Teď je Posada obviněn z křivé přísahy, neboť lhal imigračním úředníkům, a jeho proces je stále odložený. Ministerstvo spravedlnosti asi doufá, že zemře dřív, než řekne co ví o CIA, neboť jeho právník vyhrožoval, že to udělá, pokud k procesu dojde. To, že ho drží na seznamu čekatelů na proces, poskytuje ministerstvu jakési krytí toho, že odmítá uznat žádosti o jeho vydání.

Právníci Kubánské pětice se neustále snaží nalézt nějakou cestu k dosažení spravedlnosti v jejím případu, ale ve Spojených státech je naprosto legální skrývat teroristy a bojovníky proti nim věznit. Luis Posada a Orlando Bosch se svobodně prochází mezi teroristy v Miami, zatímco Kubánská pětice zůstává ve vězení. Kuba se prozatím musí stále bránit proti teroristickým činům skupin, jež jsou uvedeny v následujícím výběru.

Alpha 66: Zodpovědná za stovky nájezdů proti Kubě a nesčetné plány na atentáty proti kubánským představitelům, především proti Fidelu Castrovi. V dokumentu z r. 2007 „638 způsobů jak zabít Castra” miamský podnikatel Antonio Veciana, naverbovaný CIA na Kubu v r. 1960, jeden ze zakladatelů Alpha 66 v r. 1961, se chlubí ohledně doby, kdy mu moc nescházelo ke Castrově zabití. Comandos F4, vyčleněná z Alphy 66 v r. 1994, se soustřeďuje v Everglades na nájezdy a výcvik k invazi.

Comandos L: Založena v r. 1962. Po nájezdu, v němž se střílelo na kubánský turistický hotel, šéf Comandos L, Tony Bryant, oznámil v miamské televizní zpravodajské konferenci, že proti cílům na Kubě plánoval víc nájezdů.

PUND (Strana demokratické národní jednoty): Jeden z jejích hlavních šéfů, Frank Sturgis, jeden z pachatelů Watergate, vedoucí k odhalením, jež sesadila Nixona, byl uvězněn r. 1972. V r. 1994, když Kubánci zajali sedm členů PUND poté, co se vylodili na Kubě a zastřelili kubánského rybáře, se zástupci PUND v Miami chlubili tisku plány na další útoky.

Omega 7: Vzniklá v r. 1974, Omega 7 operovala celá léta beztrestně, když její lidé vraždili ty, kteří prosazovali dialog s Kubou, v New Jersey (Eulalia Josého Negrína) a v Portoriku (Carlose Muñiza Varelu), a prováděli pumové útoky. Když byl v New York City v r. 1980 zastřelen kubánský diplomat v OSN Félix García Rodríguez, FBI byla mezinárodními protesty donucena uvěznit několik teroristů z Omegy 7. Šéf Omegy 7 Eduardo Arocena provedl nejméně jeden útok biologickou zbraní; v procesu, v němž byl souzen za vraždu, vypovídal, že zavezl na Kubu „nějaké bakterie“. Omega 7 byla také zapojena do pašování drog. Arocena jedním z mála kubanoamerických teroristů, který byl doopravdy souzen, odsouzen a uvězněn za společnou obžalobu z vraždy a prodej drog. Při kampani v Miami v r. 2008 republikánský presidentský kandidát John McCain a connecticutský senátor Joe Lieberman naznačovali, že Arocena dostane milost, stane-li se McCain presidentem.

CORU (Velitelé spojených revolučních organizací) Organizaci založili Orlando Bosch, Luis Posada a další v r. 1976, když byl George H. W. Bush ředitelem CIA. Navrch k činům, o nichž se mluví v této stati, se Posada pochlubil listu The New York Times, že v r. 1997 řídil bombovou kampaň proti turistickým místům v Havaně. Bosch a Posada se opakovaně snažili zabít Fidela Castra.

CANF (Kubánsko-americká národní nadace) Reaganova vláda vytvořila CANF, protože chtěla „poctivou“ kubánsko-americkou lobby k realizaci washingtonské politiky snažící se vyhladověním přimět kubánský lid k podřízenosti. Jorge Mas Canosa a další milionáři dodávali peníze a hlasy Kubanoameričanů zákonodárcům v Kongresu, na Floridě a v New Jersey, a zároveň dostávali z Kongresu peníze přes Národní nadaci pro demokracii (National Endowment for Democracy). CANF dokázala stvořit Torricelliho i Helms-Burtonův zákon a protlačit je Kongresem, aby se staly státními zákony. V tomtéž roce, 1962, kdy CANF tvořila Torricelliho zákon, vytvořila i svoji nelegální polovojenskou armádu, zasvěcenou zabití Fidela Castra a svržení kubánské vlády. Ačkoli CANF tvrdila, že není násilnická, její podpora násilných činů terorismu byla dobře známá. Luis Posada ve své knize Cesty válečníka (The Paths of the Warrior) jmenoval Masa Canosu, Pepeho Hernándeze a Feliciana Foya coby finanční přispěvatele. Řekl reportérům z New York Times o finančních příspěvcích Masa Canosy. V r. 2006 rozzlobený bývalý člen, multimilionář José Antonio Llama, explicitně odhalil skrytou zbraň. Popsal, jak on a další členové CANF plánovali ve Venezuele v 1997 atentát na Fidela Castra, komplot, pro nějž byli uvězněni, souzeni a zproštěni viny díky strategickému rozhodnutí obžaloby nepoužít očividné doznání.

Ach ano, ještě tu samozřejmě jsou:

Zákony Kongresu USA: Návrh poslance Torricelliho (D-NJ), předložený 20. října 1993 za účelem obchodního embarga, má „vykonat své zhoubné dílo na onom ostrově“. Obchodní embargo, plně zavedené v r. 1962, bylo utuženo TORRICELLIHO ZÁKONEM z r. 1992 a ještě více utuženo HELMS-BURTONOVÝM ZÁKONEM z r. 1996, je vládou schválená teroristická kampaň. V r. 1999 Kuba uspořádala soudní proces, v němž obžalovala vládu USA ze zabití 3 478 Kubánců, zranění a zneschopnění více než 2 000 dalších, a vykalkulovala náhradu ve výši 181,1 mld. $. Škody narůstají.

CIA (U. S. Central Intelligence Agency): Invaze v Zátoce sviní v r. 1961; neustálé útoky a sabotáže během plánů na další „tajnou“ invazi, operaci Mongoose, v r. 1962, vedoucí přímo k říjnové raketové krizi; neustálé tajné aktivity, atentáty nevyjímaje, proti Kubě a latinskoamerickým zemím Kubě nakloněným od r. 1958.

FBI (U. S. Federal Bureau of Intelligence): Podle knihy Fabiana Escalanteho „Energická akce: 634 způsobů jak zabít Fidela Castra“ (Executive Action: 634 Ways to Kill Fidel Castro) FBI plánovala zabití Fidela Castra už v r. 1958. FBI podporuje terorismus, včetně úmyslného selhání obžalovat mnohé známé teroristy.

Překlad Vladimír Sedláček

Více informací Jane Franklinová, Z Net – The Spirit Of Resistance Lives (Duch vzdoru žije), 25. září 2010

Vytisknout