Nad Evropskou unií se stahují mračna

19. 10. 2010 / Daniel Strož

S velkou nevolí je evropskou občanskou veřejností zaznamenáván stále se prohlubující rozkol v EU, jehož příčinou je nejenom nezvládaná a pokračující ekonomická a bankovní krize jednotlivých států, ale i to, že vedení EU postrádá jakoukoli strategickou vizi, jak z této tíživé situace vybřednout. Kritizována je pak hlavně očividná neschopnost unijních orgánů najít rovnováhu mezi rozšiřováním členství a integrací národů evropského společenství; lidem už se zajídá neustálé a nikam nesměřující žvanění o tržních úskalích a ohroženém euru. Což platí především i pro pětadvacetimilionovou armádu dlouhodobě nezaměstnaných v unijním prostoru, požadující zpět minimálně alespoň ty životní podmínky, které jim umožňovala nedávná minulost.

Také výzvy ke škrtům v sociálním zabezpečení a dalším údajně úsporným opatřením, dotýkajícím se negativně výhradně středních a "spodních" vrstev společnosti, ke kterým EU své členské státy důrazně vybízí, vyvolávají masový odpor. V ČR se tyto protesty (jako ostatně každé a vždy) drží v mezích, ale v zemích, jako ve Francii, Itálii, Řecku, Španělsku, Portugalsku, ale i v Německu či Belgii a dalších dosahují už i mnohamilionové účasti. Mnohde již demonstrace přerůstají ve stávky. Ve shora zmiňovaných občanských sdruženích se množí výzvy k občanské neposlušnosti a objektem jejich zájmu proto začínají být -- jaksi recipročně -- zároveň finanční (nad)poměry a nedodržování nejrůznějších pravidel v samotné evropské instituci. A nejde tu zdaleka jen o pana "prezidenta" EU Hermana Van Rompuye, který si se svou rodinkou vyráží na dovolenou se služebními limuzínami. Proslýchá se totiž mezitím, že v přebujelé bruselské administrativě dochází k nepřípustnému obohacování se řady lidí, a to na nejrozličnějších postech a služebních úrovních.

Není divu, že současná EU ztrácí mezi svými občany veškerý respekt a oporu. Vystupňováno je to navíc ještě čím dál pitomějšími direktivami, kterými jsme z Bruselu častováni. Začínalo se mj. zákazem užívání názvu "Tuzemský rum" (jako kdyby slovem "tuzemský" nebylo už dost jasně formulováno, že se nejedná o rum kubánský nebo jamajský!), teď je momentálně na řadě "Pomazánkové máslo", o kterém všichni Češi (a také Slováci i Poláci) do jednoho vědí, že plnohodnotným máslem není a za takové je tudíž nezaměňují. Doposud nejidiotičtějším rozhodnutím EU byl ovšem zákaz výroby a používání klasických Edisonových žárovek (od září 2012) a jejich nahrazení tzv. úspornými žárovkami, které nejenže se těm původním nevyrovnají svítivostí, ale ohrožují navíc uživatele toxickou náplní a poškozují se častějším vypínáním a zapínáním. A o nichž konečně ani odborníci nejsou přesvědčeni, že proklamovanou úspornost dodržují.

V ČR stále ještě patříme mezi země, které se hloupým nařízením z EU nedokážou bránit a slepě se podřizují i jejím nejnesmyslnějším nápadům, vznikajícím zřejmě jen kvůli neschopnosti řešit skutečně závažnou a aktuální problematiku. Všechna čest a sláva tudíž německému výrobci, motivovanému -- jak sám řekl -- "odporem vůči legislativě EU, která byla prosazena nedemokraticky" jenž se dal do produkce žárovek nad 60 wattů (ty jsou zakázány už od letoška) a nazval je "Wärmekugel", čili "hřející koule", čímž chytráky v EU převezl. Ti zkušenější unijní spoluobčané "ze Západu" si prostě nedají všechno líbit, a to jsme teprve na začátku. EU čekají podstatně krušnější chvíle, při nichž bude rázně ubývat humoru.

Vytisknout