Boháčem snadno a rychle, aneb investiční kurz pro budoucí důchodce

19. 10. 2010 / Zdeněk Maštalíř

Dle názoru dalšího odborníka skrzevá důchody nejpovolanějšího, pana Bezděka, nastoupíte poté do důchodu v pětasedmdesáti letech ZDE

I když se většinou vyplatí rady odborníků poslouchat, doporučuji důkladně rozvážit, zda se dle této rady skutečně zařídíte, a to zejména v případě, pokud jste příjemcem maximálně průměrného platu a vaše rodina je zvyklá stravovat se častěji než medvěd v době zimního spánku. Než se rozhodnete, měli byste po odbornících žádat vyjasnění, některých drobných nedostatků tohoto návrhu.

Otázka první: Mohou penzijní fondy nahradit průběžný systém financování důchodů? Zatím jsem si nevšiml, že by penzijní fondy stavěly skladiště, ve kterých by skladovalo zboží pro budoucí důchodce a nejspíše se ani nepodaří zmrazit dostatek lékařů, které bychom mohli rozmrazit, až se jako budoucí důchodci budeme dožadovat zdravotní péče. Nechci malovat čerta na zeď, ale zboží, které budeme jako důchodci kupovat a služby, které budeme čerpat , budou muset i nadále poskytovat ekonomicky aktivní obyvatelé a tedy z hlediska výroby zboží se bude vždy jednat o průběžný systém. Jsem to ale hlupák, že, pane ekonomický odborníku? Samozřejmě, že výroba zboží bude i nadále probíhat průběžným způsobem. Ale my přeci budeme mít na stará kolena naspořeno a budeme to zboží moci koupit, i kdyby poměr pracujících vůči důchodcům byl 1 : 20. Že by happy end? To by si ovšem člověk nesměl položit další otázku.

Otázka druhá: K čemu nám ty naspořené peníze budou a kam je vlastně budeme celou dobu investovat?

Aby i odborník pochopil podstatu otázky, představme si model, na kterém bude problém dostatečně zjevný. Máme 94 důchodců, 5 ekonomicky aktivních a světe div se, jednoho nezaměstnaného (zda se mu nechce dělat, škola nestála za nic, takže je nepoužitelný, nebo je produktivita práce tak vysoká, že na něj práce nezbyla, není předmětem této diskuse). Děti již skoro nejsou, takže je zanedbáme. Ano, ta čísla jsou přehnaná, ale problém, který na nich zobrazíme, se zcela s jistotou, jen ne tak razantně jako v daném modelu, projeví i u poměrů, které nás reálně za 30 let čekají.

Kam já těch 9525,80 budu každý měsíc vlastně strkat? Musím vymyslet něco opravdu nápaditého. Co třeba do štrozoku? Ale ne! Až je za 30let vyndám, budou mít díky inflaci tak maximálně třetinovou hodnotu. Navíc, když peníze ze štrozoku vyloví dalších 93 důchodců, bude najednou v oběhu spoustu peněz nepodložených žádným zbožím, no a pokud peníze nejsou podloženy zbožím, tak to znamená další inflaci a z té třetiny co mi zbyla, dokud peníze byly ve štrozoku, je najednou ještě mnohem a mnohem méně. No, to jsem byl vůl. Celý život jsem si utrhoval od úst a nakonec šlo naprosto stejně špatného výsledku dosáhnout vytisknutím dostatečného balíku peněz pro všechny důchodce.

Ne, já budu chytřejší, nakoupím zlato. Ale smůla, spousta dalších lidí chce nakoupit zlato, aby se měli dobře na stará kolena. Cena zlata letí prudce nahoru. No konečně, je mi pětasedmdesát, popadnu zlatý slitky a běžím za tou pěticí, co ještě není v penzi a že bych měl zlato na prodej. Ale co to? Zlata prý maj po bábě plný šuplata, navíc ten co mu pan doktor minulý týden dělal tu endoprotézu, přivezl zlata plnou kárku, takže, jestli se s tím nechci tahat zpátky, mohu to hodit za rohem do kopřiv, ale na peníze ať zapomenu. No to jsem byl vůl. Celý život jsem si utrhoval od úst a nakonec šlo naprosto stejně špatného výsledku dosáhnout vytisknutím dostatečného balíku peněz pro všechny důchodce.

Ne, já budu chytřejší, koupím 3 byty, ty mohu na starý kolena prodat nebo pronajímat a budu v pohodě. Nebudu vás napínat, byty byly drahý jak čert, každej si koupil do foroty alespoň dva. Baba kromě zlata odkázala doktorovi i dvě vily a nastěhovat se tam nechtěl ani ten nezaměstnanej, a to jsem místo nájmu chtěl jen, aby naštípal dříví. Za to mně přišel dopis od ministerstva sociálních věcí, že mi odebírají státní důchod, neboť dávky jsou jen pro chudé a já mám 3 byty. Takže nemám nic a to jsem k těm 9525,80 do penzijního fondu, ještě platil státu 50 let každý měsíc 2x tolik na povinný pojištění. Na krku ještě exekuci z finančáku, z nemovitostí se poslední dobou platí hrozně velký daně. No to jsem byl vůl. Celý život jsem si utrhoval od úst a nakonec jsem mohl stejného výsledku dosáhnout, kdybych ty peníze prohrál na automatech.

Ne, teprve teď mi to došlo. Já hlupák měl peníze svěřit odborníkům a měl bych se jako král. Bohužel jsem to neudělal. Zaneřádil jsem si hlavu články o příčinách finanční krize a bylo to opravdu fascinující čtení. Škoda, že ctitelé černého humoru nečtou ekonomické články. Pokud ani vás ekonomické články nebaví, nevadí. ZDE můžete absolvovat osmiminutový kurz , kde se dozvíte vše o důvodech vzniku finanční krize.

Nástavbový kurz o způsobech řešení krize je ZDE Pokud nemáte tolik času, vše potřebné se dozvíte během pěti vteřin ZDE

Nyní si předvedeme modelový příklad fungování investičních fondů. Pan Včelička založí firmu Prach a písek a.s. Firma se specializuje na vývoz baltského písku na Saharu, protože saharský písek je moc suchý a nejdou z něho plácat bábovičky. V investičním fondu Happy stáří, neví co s penězi, spousta budoucích důchodců jim posílá 9525,80 Kč měsíčně, někam se ty prachy vrazit musí, tak se nakoupí akcie této perspektivní firmy po koruně za kus.

Pan Tlachal je ekonomický novinář, fond Happy stáří mu věnoval zdarma dovolenou v Egyptě i na Baltu, a tak pan Tlachal napíše nadšený článek o tom, jak dobře se plácají bábovičky na Baltu a špatně v Egyptě a že firma Prach a písek konečně dodala na trh něco co všichni potřebujeme. Fond Extra penze má také přebytek peněz a tak koupí od fondu Happy stáří akcie firmy Prach a písek za 1,50Kč/kus. Fond Happy stáří tak na své investici vydělal 50%, manažeři fondu si rozdělí odměnu 20 000 000 a manažeři firmy Prach a písek dostanou odměnu z motivačního fondu 10 000 000, za to že zvedli hodnotu firmy.

Za pár měsíců se ve fondech opět nashromáždí dost peněz, a tak si fondy akcie opět prohodí, tentokrát za 2 Kč/ kus. Všichni akcionáři tak opět velmi zbohatli, management našeho trojlístku si vyplatí dalších 40 000 000 na odměnách a jedeme dál. Noviny jsou plné rozhovorů s ekonomickými odborníky a ti všichni svorně tvrdí, že akcie Prach a písek, jsou velkou příležitostí, jak můžeme všichni zbohatnout, aniž bychom zvedli zadek od počítače. Akcie se již obchodují za 350 Kč/kus,majitele přitom změnily asi tak 2000x a na odměnách se vyplatilo tolik, že čekací doba na Ferrari je 11 měsíců a na jachtu dokonce 25 měsíců.

Pomalu se blížíme do finále, na scénu vstupuje soukromý investor pan Hoover, aby provedl takzvaný short selling. Ačkoliv pan Tlachal ve svých odborných článcích často píše, že short selling je krátkodobá spekulace, ve skutečnosti je to spekulace na pokles ceny akcie. Jistě se divíte, jak pan Hoover může vydělat balík na tom, že jeho akcie ztratí cenu. Pan Hoover ovšem není blázen, aby kupoval akcie firmy, která vozí písek na Saharu. Pan Hoover si akcie za poplatek zapůjčí a pak je prodá za oněch 350 Kč/kus, neb lidí co chtějí na základě rady odborníků zbohatnout na akciích Prach a písek je hodně.

Čirou náhodou, krátce poté, co pan Hoover prodal akcie, které nikdy nevlastnil, vyjede pan Tlachal zase do Egypta, a kromě průjmu si odtamtud doveze poznatek, že baltský písek v Egyptě vyschl a proto z něj nejdou plácat bábovičky. Sepíše o tom článek, odborníci vydají doporučení akcie Prach a písek prodat, protože se trh a saharský písek přehřívá, někdo si dokonce všimne, že Prach a písek za celou dobu existence nevydělal ani korunu a že firma nevlastní žádný majetek, protože všechen ten luxus, kterým se prezentuje, patří leasingové společnosti. Akcie rázem sletí na 0,01 Kč/kamion akcií, pan Hoover akcie konečně koupí a vrátí je tam, kde si je půjčil.

V závěrečné fázi si vláda od pana Hoovera půjčí 200 mld, aby je mohla vrazit do záchrany Fondů Happy stáří a Extra Penze, neboť jejich zhroucení by mělo ohromné sociální dopady. Záchrana se podaří, takže bonusy a zlaté padáky mohou být vyplaceny v plné výši. Pak již jen ministr financí rozešle poddaným složenky a škrtne mateřskou, protože se tím ušetří jeden a půl miliardy a takový sociální luxus si nemůžeme dovolit.

To jsme ale od otázky, kam bude náš penzijní fond investovat, hodně odbočili. Dejme tomu, že moje představa fungování investičních fondů je poněkud paranoidní a že ve skutečnosti funguje vše daleko lépe. Pokud vám rodiče v mládí často četli pohádky a vy na ně dodnes věříte, stejně jako pan Bezděk, jistě si dokážete představit, že uložené peníze nezničí inflace, stát tyto peníze dokáže uhlídat před tuneláři a zároveň žádného ministra financí nenapadne uvalit na spoření nějakou padesáti či víceprocentní znárodňovací daň.

Představme si, že bankéři si naše peníze nerozdají na bonusech a budou je pro nás investovat dle svých nejlepších schopností. Štrozoky, zlato a nemovitosti jsme již probrali. Oblíbené jsou státní dluhopisy, ale kdo ty dluhopisy bude vlastně splácet? Chápu to správně, že zrušíme průběžné důchody, protože víme, že nám je potomci nebudou ochotni platit, ale zároveň tvrdíme, že ti samí potomci budou splácet naše dluhopisy? Budou chtít naše akcie? Umělecká díla? Vždy znovu a znovu narazím na stejný problém. Kdo všechna ta báječná aktiva bude za těch 30-40 let kupovat ? Naše děti to nebudou, nezbylo nám na ně, museli jsme se přeci zajistit na důchod. Pokud chcete naprosto přesně znát, jaké pocity budete mít, až vám penzijní fond začne vyplácet vaše úspory, spusťte si toto video a posuňte přehrávání na čas 9.02.

Možná si říkáte, že je vám jedno, kdo si co nacpe do penzijních fondů. Není. Čeká nás důchodová reforma. Zatím vše nasvědčuje tomu, že své peníze budete do těchto černých děr posílat povinně. A odborníci vám již jasně řekli, kolik od vás očekávají. Můžete čekat, jak to dopadne. Nebo se zkuste zeptat svého poslance, jáká že to mají být za 30let ve fondech aktiva a hlavně kdo ta aktiva bude kupovat. Kontakty na vaše zástupce Pokud vám odpoví, nezapomeňte se se mnou podělit, humoru není nikdy dost.

Diskutovat o tomto článku můžete ZDE

Vytisknout