Mašínové, politici a potřeba hodnocení

9. 8. 2010

Zřejmě je tady objektivita vázána na věk či na bezprostřední zkušenost se zločiny komunismu.

Na otázku "Komu tím prospěli?" můžu uvést jen jednu odpověď. Prospěli představitelům politických režimů před i po roce 1989. Jedněm prospěla jejich démonizace, druhým zase glorifikace. Senátní a komunální volby se blíží mílovými kroky a špatná reklama je taky reklama.

Ale ona zas tak špatná nebyla a ukázat se v televizi při slavnostní příležitosti s sebou nese nemalý politický bodík. Potvrdilo se totiž, že koho vídáme v televizi, k tomu máme vlastně blíž. Setkáváme se s ním denně a je to vlastně jakýsi náš virtuální kamarád, který s námi cítí v dobrém i zlém a myslí to upřímně! Tak proč bychom pak volili ty ostatní, ty cizí lidi?

Milan Machovec v pořadu "Ještě jsem tady" uvedl, že činy bratří Mašínů by nemohl dát studentům ve škole za příklad, na rozdíl od činů Masaryka nebo Husa. Zde se mi zdá vhodně situaci nahlížet skrze Kantovo železné pravidlo morálky "Jednej tak, aby se tvé jednání mohlo stát obecným zákonem lidským." Snaha Mašíny černobíle zařadit je příčítána české zbabělosti, ale mnohem pravděpodobnější je, že pramení z pouhé nevědomosti. Anebo se vyslovují především mladíci a staříci, kteří jsou přece vždy tak trochu radikální.

Asi se všichni shodneme, že odvahu Mašínům nemůžeme upřít, ale ve škole je dětem skutečně jako příklad neuvedeme. Způsob jejich boje samozřejmě nebyl hrdinský. Politika je svou povahou věc špinavá a s malou nadsázkou můžeme říci, že nejlepší lidi dělají přece vědu nebo podnikají. Bohumil Hrabal napsal, že měřítkem hodnot je lidská práce a hrdinové jsou všichni ti, kteří ji dělají pořádně. Takže si radši přečtěme knížku nebo zajeďme na exkurzi k nějakému řemeslu. A není pravda vše, co se pustí v televizi. To říkají všechny maminky svým dětem. Odvaha v našich národních dějinách sice není masovým jevem, ale proto ještě přeci nebudeme legitimizovat vraždu jako adekvátní nástroj k dosažení lepšího života a světa.

Vytisknout