Od Rusi k Rusku:

Etnos a pasionarita

9. 8. 2010 / Lev Nikolajevič Gumiljov

Pasionáti usilují o změnu svého okolí a jsou přitom schopni takovou změnu provést. Jsou to oni, kdo organizují daleká tažení, z nichž se vrátí jen málokdo. To oni bojují za ovládnutí národů, obklopujících jejich vlastní etnos, nebo naopak čelí nájezdům cizích okupantů. Taková činnost vyžaduje zvýšenou schopnost zvládat mohutná vypětí, protože jakékoli úsilí živého organismu je spojeno se ztrátou jistého druhu energie. Tento druh energie popsal významný ruský vědec V. I. Vernadskij, který jej pojmenoval jako biochemickou energii živé biosférické hmoty.

Mechanismus spojení mezi pasionaritou a chováním je pak velmi jednoduchý: lidé, stejně jako jiné živé organismy, mají obyčejně tolik energie, kolik je jí zapotřebí pro uchování života. Pokud je lidský organismus schopen "nasát" z okolního prostředí více energie, než kolik jí sám nezbytně potřebuje, utváří pak vztahy s jinými lidmi a navazuje spojení, která mu umožňují použít tuto energii v jakémkoli směru, který si vybere. Může například založit nový náboženský systém či vědeckou teorii, postavit pyramidu nebo Eiffelovu věž atp. Pasionáti přitom vystupují nejen jako bezprostřední vykonavatelé, ale také jako organizátoři. Tím, jak ukládají svou přebytkovou energii do organizace a řízení svých soukmenovců na všech stupních společenské hierarchie, vytvářejí -- byť s obtížemi -- nové stereotypy chování, vnucují je všem ostatním, a tím pak stojí u zrodu nového etnického systému, nového historicky zřetelného etnosu.

Hladina pasionarity v etnosu však nezůstává provždy stejná... Po svém vzniku prochází řadou zákonitých vývojových fází ⁶ , které můžeme připodobnit k jednotlivým obdobím lidského života.

První fází je fáze pasionárního zdvihu ⁷ etnosu, vyvolaná pasionárním podnětem. Je třeba poznamenat, že staré etnosy, na jejichž základě vzniká etnos nový, se sjednocují jakožto složený systém. Z dříve navzájem nepodobných subetnických ⁸ skupin se vytváří celek, sjednocený pasionární energií, jež při svém šíření ovládá územně blízké národy. Tak vzniká etnos. Ze skupiny etnosů v jedné oblasti pak vzniká superetnos ⁹ -- například byzantská říše byla superetnosem vzniklým z pasionárního podnětu z 1. století n. l. Sestávala z Řeků, Egypťanů, Syřanů, Gruzínů, Arménů a Slovanů a existovala až do 15. století.

Délka života etnosu bývá zpravidla vzájemně srovnatelná; od okamžiku podnětu do úplného zániku trvá kolem 1 500 let, s výjimkou případů, kdy je normální průběh etnogeneze narušen agresí cizích etnik.

Největší zdvih -- vrcholová ¹⁰ fáze etnogeneze -- vyvolává v lidech nikoli již úsilí vytvářet celky, nýbrž naopak potřebu "být sami sebou", tedy nepodřizovat se obecným předpisům a vypořádávat se pouze s vlastní přirozeností. -- V dějinách je tato fáze obyčejně doprovázena takovou vnitřní rivalitou a takovými masakry, že se tím proces etnogeneze načas zbrzdí.

Postupně se vlivem masakrů pasionární náboj snižuje, neboť došlo ke vzájemnému fyzickému vybíjení. Začínají občanské války; tuto fázi nazveme fází zlomovou. ¹¹ Většinou je doprovázena obrovským rozptylem energie, krystalizujícím do budování kulturních a uměleckých výtvorů. Vnější rozkvět kultury však odpovídá poklesu pasionarity, nikoli jejímu zdvihu. -- Tato fáze je obyčejně zakončena krveprolitím; systém se tak zbaví přebytečné pasionarity a ve společnosti se ustavuje zřetelná rovnováha.

Etnos pak začíná -- díky doposud získaným hodnotám a statkům -- žít "na setrvačník". Tuto fázi nazveme fází inertní. ¹² Nyní se opět lidé podřizují jeden druhému, utvářejí se velké státy a dochází k budování a hromadění hmotného blahobytu. Postupně se pasionarita vyčerpává. Když začne v systému panovat nedostatek energie, vedoucí postavení ve společnosti zaujímají subpasionáti -- lidé se sníženou hladinou pasionarity.¹³ Usilují nejen o likvidaci nepokojných pasionátů, ale i pracovitých harmonických osobností. Tehdy nadchází fáze obskurační,¹⁴ v níž se procesy rozpadu etnosociálního systému stanou nezvratnými. Všude dominují malátní a sobečtí lidé, kteří se řídí konzumní psychologií.

Poté, co pak subpasionáti projedí a propijí všechny hodnoty uchované z hrdinských časů, nastupuje poslední fáze etnogeneze -- fáze memoriální,¹⁵ kdy si etnos udržuje již jen vzpomínku na své historické tradice.¹⁶ Ponenáhlu pak mizí i paměť: nadchází období rovnováhy s přírodou (homeostáze),¹⁷ kdy lidé žijí v harmonii (v souladu) s rodnou krajinou a před velikými záměry dávají přednost životu v co největším poklidu. V této fázi mají lidé jen tolik pasionarity, aby dokázali udržet v chodu hospodářství, uspořádané jejich předky.

Nový vývojový cyklus může být vyvolán jen dalším pasionárním podnětem, jehož působením vzniká nová pasionární populace. Ta ovšem nikterak nerekonstruuje starý etnos, nýbrž vytváří nový, a to tím, že uvede do pohybu další etnogenetickou spirálu, tedy proces, díky němuž lidstvo nemizí z povrchu zemského.

Poznámky

1) Etnogeneze -- proces vzniku, vývoje a vymizení etnosů.

2) Pasionarita (jakožto charakteristika chování) -- přebytek biochemické energie živé hmoty, projevující se schopností lidí dosahovat vrcholného vypětí.

3) Pasionární podnět -- "mikromutace", vyvolávající v populaci zvýšenou absorbci biochemické energie z okolního prostředí a vedoucí ke vzniku nových etnických systémů.

4) Populace -- souhrn volně se mísících jedinců daného druhu (například lidí), obývající v průběhu řady generací určité území.

5) Pasionáti -- lidé, jejichž pasionární impuls převyšuje impuls pudu sebezáchovy (pasionární impuls -- impuls k určitému chování, jehož zaměření je protikladné vůči instinktu osobní a druhové sebezáchovy).

6) Fáze etnogeneze -- přesně stanovitelná etapa vývoje etnosu, typická určitou úrovní pasionárního napětí a určitým stereotypem chování, jenž oné úrovni odpovídá. Rozlišujeme zde celkem šest fází.

7) Fáze zdvihová -- fáze typická stabilním zvyšováním úrovně pasionárního napětí systému v důsledku pasionárního podnětu.

8) Subetnos -- etnický systém, jenž je podsystémem etnosu.

9) Superetnos -- etnický systém, sestávající z několika etnosů, vzniklých v určitém krajinném prostoru; v dějinách se projevuje jakožto mozaikovitá celistvost.

10) Fáze vrcholová ("akmatická") -- fáze typická takovou úrovní pasionárního napětí, jež je pro daný systém úrovní maximální, mezní.

11) Fáze zlomová -- fáze typická ostrým snížením úrovně pasionárního napětí po fázi vrcholové.

12) Fáze inertní -- fáze typická plynulým snižováním úrovně pasionárního napětí po fázi zlomové..

13) Subpasionáti -- lidé, jejichž pasionární impuls je nižší než impuls pudu sebezáchovy..

14) Fáze obskurační -- fáze typická snížením úrovně pasionárního napětí pod úroveň, jež přináleží etnické rovnováze (homeostázi); dochází přitom buď k přeměně etnosu v relikt (etnický systém, nacházející se ve stavu etnické rovnováhy), nebo k jeho úplnému vymizení jako systému..

15) Fáze memoriální -- fáze, kdy si jednotliví představitelé etnosu ještě uchovávají kulturní tradici..

16) Etnická tradice -- souhrn standardů chování, předávaných prostřednictvím mechanismu podmíněného reflexu..

17) Etnická rovnováha (homeostáze) -- setrvalý stav etnického systému, při němž množství biochemické energie, tedy pasionarity, kolísá jen neznatelně, což vede k etno-krajinné rovnováze a k absenci proměn fází etnogeneze.