Budeme národem odbojářů?

9. 8. 2010 / Antonín Hubený

Věřím, že se najde ještě spousta dalších odbojářů. Vždyť za 40 let socialismu zahynuly desítky policistů, vojáků i státních úředníků. Když bude někdo usilovný, může do ideologicky motivovaného odboje zařadit téměř všechny vraždy a loupeže. Ostatně většinu zaměstnanců platily státní podniky, takže zločiny spáchané na nich mohou být jistě považovány za odboj proti státu. Možná bude části národa vadit, že finanční prostředky získané trestnou činností byly mnohdy utraceny za alkohol, cigarety, automobily nebo vybavení domácností zločinců (omlouvám se za ten termín, měl jsem asi napsat odbojářů), ale Mašínové to nedělali jinak, rozdíl je jen v tom, že si koupili motocykl...

Postupně přejdeme k spravedlivému ohodnocení hospodářských deliktů. Vždyť výrazně oslabily životaschopnost státu a kdybychom kradli všichni v dostatečném rozsahu, socialismus by se byl zhroutil o desítky let dříve. Takže všichni ti, kdo kradli stavební materiál, vybavení pracovišť, stroje nebo peníze v trezoru, byli odbojáři a po zásluze by se jim mělo dostat zasloužené odměny. Do této skupiny patří i ti, kteří kradli materiál na pracovišti a nebyli odhaleni. Typickým příkladem je dnešní senátor Štětina. Jak si můžete přečíst v rozsáhlém životopisu pana Štětiny, nabourával svou činností státní systém zevnitř. O své činnosti píše: "Pracoval jsem tehdy v národním podniku Geoindustria (dříve n.p.Geologický průzkum), kde byly k dispozici rozmnožovací blány, používané pro množení závěrečných zpráv geologického průzkumu. Blány byly v těch dobách evidovány, aby je nemohly zneužívat protistátní živly. Jejich spravování v rozmnožovnách Geoindustrie však bylo vágní a často se podařilo blány jakoby zkažené odepsat a místo jejich skartace na ně přepisovat přeložené a rozmnožované texty." Jak je vidno, pochopil pan Štětina význam přísloví Kapka ku kapce a z potůčku je řeka.

Takových obětavých odbojářů byly tisíce a možná i desetitisíce. Když k nim připočteme záslužnou činnost našich spoluobčanů, kteří neváhali přes ostře střežené vrátnice státních podniků pronést tu hrst šroubků, tu zase lahev oleje nebo i větší předměty, bude počet odbojníků stoupat až geometrickou řadou. Mohu své bývalé spolužačce potvrdit i písemně, že někdy v roce 1975 pronesla přes vrátnici nejmenovaného národního podniku asi 60 cm dlouhé nůžky zvané "křováky" a to tak, že si je zasunula do nohavice svých kalhot a předstírajíce pracovní úraz prokulhala vrátnicí. Hle -- jaký to byl statečný čin!

Navrhuji všechny odbojáře odměnit finančně. Tím bude částečně vyřešen často rozebíraný problém sociálních dávek, protože se dostane na velkou část národa. Někdo kradl kancelářský papír, jiný nýtky, ale zúčastnil se skoro každý. Pan Kalousek bude možná trochu protestovat, ale je nutné odměňovat podle zásluh. Kdo doloží, že státu odebral více prostředků, měl by být odměněn více než třeba za přemístění kancelářských sponek. Zvláštní kapitolou jsou zaměstnanci zemědělských a spotřebních družstev. Zde navrhuji odměnu nevyplácet, protože okrádali sami sebe. Zákon o protikomunistickém odboji zvýší i zaměstnanost, protože posoudit miliony činů proti režimu bude potřebovat stovky až tisíce zaměstnanců od úrovně vesnic po vládu.

Jak vidíte, nebyli jen disidenti. Svou ruku k dílu přiložilo mnoho čestných občanů, aniž by tehdy uvažovali nad tím, jak záslužnou činnost vyvíjí. Za sebe prohlašuji, že jsem v roce 1983 úplatkem (láhev vína a krabička cigaret Sparta) získal pro své zemědělské družstvo dopravníkový pás k řezačce Toron, protože se roztrhl a na nový se čekalo i měsíce. Aniž bych tehdy přemýšlel o svém podílu na zničení komunismu, narušil jsem socialistické plánování a pás jsem získal jeho přehozením přes plot. Vystaveny větru a dešti, ležely jich tam stovky, ale koupit jsme ho nemohli, protože byly blokovány. Jen si lámu hlavu, jak to před novodobou prověrkovou komisí dokážu. Svědky jsem si tenkrát nehledal. Na druhou stranu nevím, jestli jsem nakonec státu nepomohl, když řezačka stála jen jeden den a potom pomohla zvýšit dojivost našich komunistických krav. Možná že mi to bude ještě vyčteno. Ale v každém případě se hlásím o svůj podíl na odbojové činnosti. Možná si vzpomenu ještě na jiné hrdinské činy. Tak jako mnoho našich bezejmenných spoluobčanů. Čest naší práci.

Vytisknout