Z dokumentu vyplývá, že jde o pracovní návrh, který může být ještě měněn. A my doufáme, že bude měněn. Teprve potom ho ministr předloží na jednání vlády a pokud ho vláda schválí, začne jeho projednávání v Parlamentu.

Předchozí vláda v programovém prohlášení slíbila, že "prosadí novelizaci autorského zákona." To se naštěstí nepovedlo. Současná Nečasova vláda pokračovala programovým prohlášením, že bude "pokračovat v přípravě novely autorského zákona." Tím myslí právě uniklou novelu.

Realizuje tak i program vládní strany Věci veřejné, který přebujelou ochranu prosazoval. Pro žánr programové prohlášení je pak už typické, že vyzdvihuje svobodu slova, přičemž v realitě přijímá náhubkové zákony, zavádí cenzuru Internetu a bere uživatelům internetu jejich svobodu.

Informační kampaň proti některým zásadním změnám, které novela přináší, bylo třeba zahájit už včera. Ministerstvo o svých záměrech neinformuje, projednávání může být velice rychlé a na názory občanů se zítra nikdo ptát nebude.

Stejně jako u předchozích prodloužení by se tak stalo retroaktivně a díla, která již byla volná, součástí svobodné kultury, by opět zatížila práva dědiců. Ti o nich zpravidla ani neví, což by prospělo jen několika kolektivním správcům. Všechny ostatní by to poškodilo: Copyright by se vrátil na Čapka, Masaryka, na Kafku...

Reakce byla typická. Pokud v oblasti copyrightu někdo není schopen nalézt funkční obchodní model, zajistí si pravidelný příjem z některé vybírané částky. Tak to udělali kolektivní správci u výpalného a tak to chtějí nakladatelé tím, že budou vyžírat knihovny.

Prémie kolektivním správcům na výpalném za tiskárny a půjčování knih zaplatí především veřejnost, protože výdaje půjdou z rozpočtů knihoven a úřadů.

Na problém osiřelých děl však byla nabalena celá řada dalších omezení, např. u účinku výpovědi z kolektivní správy u licencí Creative Commons, která by poškodila internetová rádia, nebo o tom, že se OSA (Ochranný svaz autorský, www.osa.cz) vrátí i na produkce děl, jejichž autory nezastupuje. Dilia (Divadelní, literární, audiovizuální agentura, www.dilia.cz) si zase prosadila absurdní výši poplatků knihoven za půjčování.

Ministerstvo kultury je transparentní v tom smyslu, že u jednotlivých ustanovení novely je uveden navrhovatel, takže pro konkrétní navrhovatele jednotlivých ustanovení odkazuji na uniklý pracovní návrh.

Mají ale dostatek odborníků, kteří spoléhají na to, že svobodná kultura nebude schopna pochopit důsledky novely. Vždyť autorské právo se považuje za složitý obor i mezi právníky, natož aby mu rozuměli autoři, umělci a uživatelé. Protože změny stojí na slovíčkách, na ustanoveních o časovém účinku vyvrácení domněnky, očekávají jen apatickou reakci komunity.

Autorský zákon má podle nás především podporovat svobodnou tvorbu, jež se typicky projevuje Copyleftem (který současný autorský zákon ani neuznává), licencemi GPL (licence pro svobodný SW, pozn. autora) a licencemi Creative Commons. Domnívám se, že tento návrh novely setrvává na modelu rozmnoženina = výrobek, čili upravuje copyright bez ohledu na technologickou realitu, a požadavkům svobodné tvorby založené na neomezeném kopírování tak ani vyhovět nemůže.

Co se týče osiřelých děl, tak tam lze shrnout, že úprava pomocí kolektivních správců je u jednotlivých uživatelů zcela neživotná; pokud najdete film od nedostupného autora, jistě kolektivnímu správci psát nebudete, protože hledání autora musíte zaplatit sami. Na druhou stranu, např. u projektu Google Books by téměř jakákoliv úprava osiřelých děl umožnila mohutný rozvoj.

Pokud Google vstoupí na trh s knihami, nebudou čeští kolektivní správci rovnocenným partnerem, stejně jako nejsou rovnocenným partnerem pro velké kolektivní správce v Evropě. Pokud se příprava směrnice Evropské komise, která je s nadsázkou řečeno vypracována na objednávku Google, zdaří, mohli by oprávnění pro sdělování veřejnosti udělovat právě evropští kolektivní správci a česká Dilia by ostrouhala.

Internet je zcela specifický prostor, ve kterém se člověk stále víc realizuje. Internet byl od počátku svobodný, autorská práva na něm neplatila, nebo aspoň nebyla vymáhána, a při jeho znásilnění zavedením byrokracie známého z rozhlasového vysílání by mohla uhynout velká část svobodné kultury.

Novela autorského zákona je výplodem staré školy, která klade rovnítko mezi internet a televizní a rozhlasové vysílání, protože specifičnost internetu, jeho svobodu a anonymitu vůbec nepochopila. Proč se mají internetoví vysílatelé hlásit u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, proč se má na jejich vysílání vztahovat copyright? Dvanáctičlenná rada bude bdít nad čistotou internetu? Bohužel, v našich podmínkách mi to nepřipadá jako Jedi Council (rada moudrých z filmu Star Wars, pozn. autora), nýbrž jako velký průser.

Společnost prochází podobným procesem jako za socialismu -- na jeho konci z dosavadních struktur zbude jen skořápka. Ten proces už začal. Současná velká média ignorují podstatné problémy. Prezentují z našeho hlediska obsah stejně jako normalizační televizní noviny. Vysílají banality, vraždy, excesivní případy, ale reflexe nastupující reality chybí. Stará média chápou internet jen jako jiný přístupový kanál k témuž obsahu, jen místo zmáčknutí trojky na ovladači napíše konzument tn.cz.

S tím jsme byli nespokojeni, a tak jsme založili Pirátské noviny, protože jinde se zpravodajství z internetové hyperreality věnují jen okrajově. Chceme aspoň, aby konzument napsal piratskenoviny.cz a přestal žrát čtyřicet let staré žrádlo. Charakteristikou kultury je rozšířenost a sdílení diskurzu mezi více lidmi. Svobodná kultura se postupně stává rozšířeným trendem, proti němuž je tato novela autorského zákona namířena.

K dosažení zákonodárných cílů musíme samozřejmě získat masovou podporu voličů. Musí být přesvědčeni, že právě my je v informační společnosti budeme zastupovat nejlépe. Není zbytí, než postupně oslovit i diváka televize. Naštěstí realita je neúprosná a za dvacet let divák televize ustoupí. Výrazně ho ovlivní ta část mládeže, která pirátské ideály považuje za cosi samozřejmého.

Přitom současná politická reprezentace dál převléká šat a nedbá názoru většiny obyvatel, kteří se svobodným sdílením informací souhlasí. Cílem pirátů je směřovat ke svobodné kultuře na všech kanálech: Postupně sílí potůčky kulturní, zpravodajské, politické a obchodní spolupráce, které v pravý okamžik chlév vyčistí.

Nemusím snad dělat reklamu konkrétním skupinám, ale jistě jste slyšel o kulturních akcích, které tematizují identitu ve společnosti dozoru; identitu, která by se neměla redukovat na občanku. Potěšilo mne, že po celosvětové kafkovské mánii není ta česká pouhou kopií, ale že dvojsmyslem propojila plochost Kafkova antihrdiny a malé kartičky, v jejímž čtverečku může být obraz člověka, počítačový morf nebo animovaná postavička.

Politika v našem podání je také banální, chceme jen odstranit největší nesmysly, protože malé pochybení při porodu informační společnosti by mohlo znamenat vážné potíže v budoucnu. Nechceme, aby z naší informační společnosti vyrostla zrůdička, která roste v Íránu nebo Číně.

Mimochodem, před pár dny odsoudili ve Švédsku třicetiletého sběratele komiksů za držení komiksu, který policejní orgány posoudily jako kreslenou dětskou pornografii. Dětská pornografie už není trestným činem páchaným s úmyslem dítěti ublížit, ale přestupkem na úseku hyperreality, zobrazením čehosi nemravného, jako Kristus v McDonaldu. Jediný, kdo se ho zastal, byla Švédská pirátská strana. To určitě nebylo politicky výhodné, protože zaklínadlo dětské pornografie způsobuje, že většina lidí přestává uvažovat racionálně.

Takže abych se vrátil na začátek, idealisty určitě jsme a za svou ideou jdeme tvrdě. Jinak bychom proti současným vyprázdněným politikům, kolektivním správcům a cenzorům připojení k internetu neobstáli. Naše idea je konkrétní, náš program je jasně zaměřený a v zásadě ho může podporovat každý.