Jaký politik jsi ty, čtenáři Britských listů?

6. 4. 2010 / Miloslav Štěrba

Určitě přemýšlivý, hledající a nacházející myšlenky, které neproniknou na stránky jiných periodik a médií, samozřejmě fandící slušným lidem, kteří nás v převážné většině obklopují, což stojí za zaznamenání, a i z proběhlých diskuzí na BL plyne, že je ti blízký humanismus ve všech jeho proměnách. (Hezky se to čte, že?) V době radarové hysterie jsi nepotřeboval číst odborná zjištění, že kužel vysílaných paprsků nedokáže sundat prolétající dopravní letadlo, ani změnit kvalitu hub v Brdských vrších, a fandil jsi starostovi z Trokavce Janu Neoralovi. Stejně tak jsi nebyl na větvi z "úspěšného" českého předsednictví v EU, ani jsi netoužil přečíst celou Lisabonskou smlouvu. Dobře znáš možnosti a schopnosti české politické reprezentace. Jsi čtenář BL.

Podhoubí politiky lze nalézt všude. Je to jednak tvoje rodina, často překvapivě různorodá při posuzování dění v ČR, dále spoluobčané, ale i nejnižší články organizmů, z nichž je utkáno předivo politické struktury v této zemi. Teprve u stolu, třeba v hospodě, člověk opakovaně konstatuje, jak zajímavě jsou spleteny mozkové závity diskutujících - posuzujících konání politiků na všech stupních.

V dobách totality to byla věc nebývalá, protože lidé byli většinově poznamenáni deficitem informací. Dnes, třebaže nad nimi vlaje prapor globalismu, trpí syndromem bulváru, ale také zklamáním z poměrů panujících všude, rovněž v místních organizacích politických stran. V nich působí tvoji známí, lidé, o jejichž charakterech víš své, často znáš jejich ideové C.V., a není nic víc odpuzujícího při zvažování, zda se zařadit se do tohoto společenství , než tvoje životní zkušenosti s těmito lidmi. (Výjimka potvrzuje pravidlo.) Myslím si, že zde je hlavní příčina neskutečně malé politické organizovanosti v ČR.

Konečně se dostávám k odpovědi na otázku uvozenou v titulku, zda čtenář (autor) BL může být aktivistou nějaké politické strany ( v mém případě to editor poznamenal k mému poslednímu příspěvku, aby snad čtenář nepodlehl mé stranické demagogii ).

Nemám větší přání, než aby čtenáři BL byli současně i členy stávajících politických stran, ať jsou jakékoli. Aby kromě podnětného čtení BL dokázali vnášet do reality každodenního politického dění smysl pro spravedlnost, solidaritu a demokracii. Namítnete, že tento druh idealismu jen ukazuje na absenci povědomí o činnosti v partajích, je důkazem mé naivity. A dám vám za pravdu. (Štěpán Kotrba mi svého času poslal "povzbuzující" myšlenku, že je daleko méně funkcí než uchazečů o ně. A z toho plyne i nekonečný boj, uvnitř i mimo stranu. Tam, kde se válčí, platí jiná pravidla hry, než by si mohli nezúčastnění myslet.)

Samozřejmě, že všechny personální hrátky se točí kolem programu politické strany. V jeho prioritách hledáte smysl svého členství ve straně. Postupně však zjišťujete, že v denní stranické praxi vystupují do popředí osobní zájmy zainteresovaných. Nabývají hrozivých rozměrů, stávají se ústředním bodem schůzí a konferencí, třebaže v sále visí na zdi jakási hesla. Ve Zlíně např. městskou organizaci ČSSD po tři roky řídil asistent Miloše Melčáka. Ukončil svoji činnost na podzim 2009, neboť se domníval, že předčasné volby ukončí jeho pracovní zařazení.

Zlínský politický fenomén je ztělesněn v postavě poslance Ing. Miloše Melčáka, CSc. Nyní zcela opomíjený, neboť z okolních valašských lesů a hor odvál svěží vánek -- Topolánka, klimatologové nám předhodili Petra Nečase, který nechá občana zapomenout na epochu dalšího zdejšího výtečníka -- starosty ze Vsetína -- Jiřího Čunka. V této mlýnici politiky, mám na mysli Zlínsko, bylo uplynulých dvacet let vskutku mimořádnou prověrkou charakterů. Ale zvláště politickou laboratoří politického dění v naší zemi. Moje poznání z dlouholetého putování od OF přes OH k ČSSD až do SPOZ se podobá odpovědi proslulého napoleonského generála odpovídajícího na výzvu vzdát se v bitvě u Waterloo: MERDE.

Jene, co s takovou odpovědí? Ví to snad vzácní čtenáři Britských listů?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 6.4. 2010