RECENZE INVAGINACE SLOV

Lodge: Permanentní kongres cynických literárních semiotiků

6. 4. 2010 / Štěpán Kotrba

Impotenci současné teorie dekonstruuje Lodge hned v prvním díle, kdy nechá vědce na večírku hrát hru na blbce. V ní vítězí ten, který nečetl klíčovou knihu ze svého oboru, jejíž znalost podmiňuje jeho odbornou pověst. Vítězí sadomasochisticky ten, který před kolegy veřejně odhalí největší nevzdělanost. Přesto někteří usilují o vítězství i za cenu svého naprostého znemožnění. Lodge se baví...

Poprvé vyšla pouze kniha Hostující profesoři - v roce 1980 v edici Čtení na dovolenou nakladatelství Odeon s ilustrací Adolfa Borna. Dva díly triptychu, který vyšel už ve třiceti jazycích, "Hostující profesoři" a "Svět je malý", v druhém, tři sta stránkovém českém vydání vyšly před 20 lety jako paperback opět v edici Čtení na dovolenou nakladatelství Odeon (1988 a 1989, přeložil Mirek Čejka). Třetí, dnes už vyprodané vydání vyšlo v nakladatelství Academia (Hostující profesoři: Academia 2001, edice Scarabeus; ISBN: 80-200-0881-0. Svět je malý: Academia 2001 , edice Scarabeus; ISBN: 80-200-0882-9. Profesorské hrátky: Academia 2002 , edice Scarabeus; ISBN: 80-200-1038-6) v překladu Antonína Přidala. Čtvrté vydání, opět v Přidalově překladu, vychází právě teď v nakladatelství Mladá fronta. (Hostující profesoři. Mladá fronta 2008, ISBN: 978-80-204-1871-5. Svět je malý Mladá fronta 2009, ISBN: 978-80-204-1872-2 . Profesorské hrátky: MF 2010, ISBN: 978-80-204-1870-8)

Triptych propojují postavy Phillipse Swallowa a Morrise J. Zappa v roli dvou profesorů anglické literatury ze dvou neexistujících univerzit - v Papridgi (v originálu "Rummidge", inspirováno Birminghamem) a Euforii (inspirováno Berkeley Uni). Neexistujících snad proto, aby Lodge nebyl nařčen, že paroduje sebe a své kolegy z univerzity v Birminghamu, kde dvacet sedm let vyučoval anglickou literaturu. Lodgeho humor je těžko překládat, neboť je vrostlý do specifického britského univerzitního jazyka i specificky univerzitní kultury. A to v žádném případě není běžná hovorová angličtina, ale velmi sofistikovaná hra s významy. Lodge v rozhovoru přiznal, že například profil Zappa je do značné míry inspirován existujícím literárním kritikem Stanley Fischem. Kdo je potom impotentní šéf fakulty Kingfischer? Nicméně jeho vykreslení služebních cest na "Západ" (cesta Brita Swallowa do americké Euforie) a cest na "Východ" ("paralelní" cesta Zappa do deštivé "provinciální" Británie) platí stejně pro vztah Británie - USA, jako kdysi pro vztah Československo (či Česko) - Británie. Autor knihu Hostující profesoři nazval "duplexní kronikou". Oboustrannost, od které odvozuje název, je nejen v tom, jak autor zachází s časovou osou a paralelou dějů, ale i v tom, že relativizuje vnější zdání a vnitřní úzkosti hrdinů. Překladatelský posun Antonína Přidala je nicméně zřetelný. Nejvíce v titulu: první díl se v originále (Secker - Warburg, 1975) jmenuje Changing Places: A Tale of Two Campuses ("Výměna místa"), druhý díl se v originále (1988) jmenuje Small World - An Academic Romance , český překlad "Svět je malý" už ale oproti sousloví "Malý svět" bez podtitulu poněkud mění význam. Jiný je i význam "Světa malosti". Malost současného akademického světa je zde totiž chápána trochu jinak než jako aspekt velikosti zeměkoule či produkt globalizace... Stejně tak změna místa je v češtině ještě i něco jiného. Třetí díl Lodgeova triptychu pod názvem Profesorské hrátky (v originálu "Nice Work", Hezká práce), nakladatelství Mladá fronta doposud nevydalo. I když by to byla "dobrá prácička". Podezřívám jeho redaktory, že podlehli úpěnlivým prosbám českých univerzitních kruhů nevydávat už tuto výbušnou knihu znovu - po vyprodání verze z nakladatelství Academia. Nicméně knihkupectví už nové vydání z Mladé fronty avizují... Opět je ale vidět, že Přidal není sémiolog. Knize by slušel poznámkový aparát i shlédnutí překladu někým z bilingvních sémiologů a znalců anglických literárněvědných reálií se smyslem pro humor.

Za knihu Small World získal Lodge v roce 1984 Booker Prize, jeho kniha Nice Work byla o čtyři roky později v užším výběru na tutéž cenu.

Když jsem hledal ISBN předešlých vydání knihy Hostující profesoři, vyplivl na mě mozek průměrného lidstva 21. století Google několik vět. Něčí čtenářský deník přinesl "marketingovou" informaci jindy konzervativního univerzitního nakladatelství Academia o tom, že jde o "knihu anglického humoristy o profesorech, kteří se honí za kariérou v duchamorném světě univerzit a pseudovědy, aby pak skončili v pasti erotických hrátek." Čeští univerzitní anglisté kupodivu vydavatelskou poznámku nechali bez odpovědi a proti označení duchamorná univerzita a pseudověda neprotestovali. Asi věděli, že by v upřímnost jejich protestu nikdo neuvěřil, pokud by přitom nežádali o grant. A na stránkách mezinárodního oddělení VŠE se píše, že "působení zahraničních hostujících profesorů na škole je jednou z priorit vedení VŠE v Praze." To je varování pro studenty a pobídka, že by měli Lodgeho knihu číst jako profylaxi ještě před přijímacími zkouškami na univerzitu.

Děj prvního románu se točí okolo univerzitního výměnného pobytu obou hlavních hrdinů, kteří si vymění nejen katedry, ale posléze i manželky. Řekli byste hormonální krize intelektuálů středního věku... Ale ona je to i krize víry v (směr už neukazující) pokryteckou morálku, krize křesťanské i měšťanské středostavovské tradice. Na dveře klepe sociologií prorokovaná proletrizace střední třídy. Když na začátku Hostujících profesorů Lodge definuje Zappovu osobnost, dotazuje se po plném znění jeho prostředního jména - do té chvíle se skrývající pod iniciálou. Lodge píše:

"Když se ho dívky ptají, co to J. v jeho jméně znamená, zahučí milostivě "Jehova" Všechny ženy přece touží spát s bohem, to je základ každého náboženství - "Jen se podívejte na staré mýty, Leda a labuť, Isis a Osiris, Marie a Duch svatý", tak praví Zapp na svém semináři a svým famózním pohledem přibíjí novicky k židli. "

Pro Lodgeho je krize protestantské víry i krizí klíče k chápání významu slov, krizí východiska ze sémantické pasti, která otevírá propast krize anglického školství a krize všech společenských věd.

V anglickém školství soupeření začíná a končí daleko dříve. Podle tamních výchovných zásad je lidský balík karet zamíchán a sejmut celkem čtyřikrát - v jedenácti, v šestnácti, v osmnácti a ve dvaceti - a šťastný ten, kdo zůstane nahoře pokaždé, zejména však při operaci poslední. Té se říká "závěrečné zkoušky" a už sám název naznačuje, že po nich se člověku nic významného nemůže přihodit."

Podle Lodgeho je absolvent anglické vysoké školy duše opuštěná a ztracená, neví kloudně co dělat či komu se zavděčit. Pokud se mu podaří ukořistit akademické zaměstnání, není mu jeho trauma, alespoň zpočátku, na překážku. To proto, že na britských univerzitách se v službě setrvává téměř automaticky a každý je placen podle stejného lokte. Právě tento svět stvořil a podle Lodgeho i znetvořil jeho hlavního hrdinu Swallowa. Význam jména "vlaštovka" zároveň osciluje od "polykat" přes "spolknout" po "hltat". A nebo také evokuje zamlčet, potlačit či vzít za bernou minci a s tím související frázi swallow a bait - sednout na lep. Vyberte si. Angličtina vám dává tvůrčí potenciál. Ale vybírejte pečlivě. Lodge objasňuje povahu Swallowa takto: "Miloval zkoušky a u všech dobře obstál" ... O kus dál píše:

"Phillip Swallow upřímně miloval literaturu. Byl šťasten nad staroanglickou ságou o Beowulfovi stejně jako nad Virginií Woolfovou, nad Čekáním na Godota stejně jako nad středověkou fraškou o Jehle kmotry Gurtonové a v ojedinělých chvílích, kdy neměl po ruce žádnou ušlechtilejší písemnost, četl pozorně návody na krabicích s vločkami, drobná písmenka na železničních jízdenkách a různé reklamy. Toto všeobjímající nadšení mu však bránilo, aby se na něco zaměřil a udělal z toho svou "specializaci".

Jen byste neměli Lodgemu sednout na lep...

Zatímco profesionální rámec prvního dílu je parodie rozborů juvenilií "vlhké a studené, viktoriánské" Jane Austenové. Soukromý a citový rámec je hořkou bilancí konce vlastního mládí. Životem znechucení Swallow ani Zapp nejsou už schopni nejen vědecké kreativity, ale ani rutinního výkonu či citu. Nemilují sebe, nemilují své ženy a už ani své milenky. Myslí si sice ještě bláhově, že si užívají, ale jenom přežívají. Postavení, moc i dosažená autorita jsou pro ně bezcennými atributy budoucí impotence.

"...je modernějším protějškem toho, co před třemi stoletími nazval Jonathan Swift formálním křesťanem - je formálním ateistou. Pod maskou svobodomyslného žida (přesně toho typu, který T. S. Eliot považoval v rámci organické komunity za zcela postradatelný) se skrývá jádro plně starosvětského, judeokřesťanského strachu z trestající ruky Hospodinovy.

"Když on nemůže."
"Je ženatý, co?" Morris Zapp potřese hlavou nad zkažeností svého pohlaví.
"Ne, je kněz." Zapp skloní hlavu a schová obličej do dlaní.
"Není vám dobře?", ptá se dívka.
"Jen taková malá nevolnost po ránu," zahučí mezi prsty.

Druhý díl je parodií na globalizaci. Strukturální princip románu poskytla legenda o Grálu. Mimo obecné intertextuality kniha podle autora samého zahrnuje nejen artušovský příběh, ale tradice romance, ke kterým artušovské příběhy patří, návrat ke klasické alexandrijské romantice, a explikuje i renesanční epické romance. Esoterické literární narážky na text Nevyhnutelné romance Patricie Parkerové, renesančního autora Spensera a Ariostovo Orlando Furioso. Ale i artušovskou interprtaci z Eliotovy Pustiny, rozbor Jessie Westonové nebo Chaucerovy Canterburské povídky zašifrované v prologu románu. Vědecké konference v exotických destinacích tvoří rámec univerzitního cestování, z jehož se vytratil mysl a zůstala jen rutina setkávání stále stejných lidí se stále stejnými myšlenkami v různých kulisách. Zbytek je technika prokládání dějových linií, odpozorovaná podle autora od renesančních spisovatelů jako Sir Philip Sidney, který tento postup použil v knize The Countess of Pembroke's Arcadia (1580, pub. 1590).

"Moderní konference se podobá pouti středověkého křesťanstva v tom, že účastníkům umožňuje, aby si dopřávali všech rozkoší a kratochvílí spojených s cestováním a přitom vypadali jako asketové usilující o své sebezdokonalení. Je sice třeba podstoupit určitá kajícnická cvičení - možná přednést referát a zcela jistě vyslechnout referáty ostatních. Jenže pod touto záminkou cestujete do nových a zajímavých krajů, poznáváte nové a zajímavé lidi, navazujete s nimi nové a zajímavé vztahy, vyměňujete si drby a důvěrnosti (protože historky pro vás omleté jsou pro ně čerstvé a naopak), každého večera se s nimi oddáváte jídlu, pití a radovánkám, a přesto se nakonec vrátíte domů s posílenou reputací seriózního pracovníka."

"Jakou asi mají sazbu?" "Jsi cvok? Na konferencích se šuká zadarmo."

Tento dialog mezi Zappem a Swallowem je klíčový pro narativní rovinu triptychu, zejména knihy Svět je malý, která je zároveň Mikrosvětem literární teorie a Světem malosti svých hrdinů. Kniha je příběhem o druhé míze akademiků, ale i o potenci a impotenci. Druhá rovina je totiž dekonstrukce mýtu o literární vědě i o samotném jazyku. "Copak nevíte, že informace jsou náboženstvím moderního světa?", ptá se Morris Zapp. "Únik smyslu není pro člověka nekonečný...", konstatuje Morris Zapp v rozhovoru s Perssem. "Dekonstruktivisté asi v člověka moc nevěří", kroutí nad tím hlavou mladý kritik.

Slogan "Pýcha a předsudek kazí nám žaludek", který se mihne prvním dílem, nabízí postmoderní výklad literární teorie i brutální dekonstrukci přirozeného řádu, o který Austenové tak šlo. Nabízí odpudivou vidinu současné kultury nevzdělaných primitivů s vzdělaneckými tituly. Co potom zbude z anglické literatury? Co zbude z Anglie? Americká bramboračka. Patriot Lodge to ví, i když premiér Brown to ještě v roce 2010 neví. Hledání skrytých významů je pro Lodgeho zoufalá pavučina The Defence of Poetry , vážící ho představami o metaforickém jazyce k dávné historii, ve které slova měla své pevně dané významy po generace - jako legenda o Grálu. Vtipné je, že Obrana poezie alžbětinského Philipa Sidneyho, do které autor integruje řadu klasických a italských pouček o beletrii a na kterou se Lodge skrytě odvolává, byla někdy vydávána jako Omluva za poezii. Lodge tuší také, že literatura si za své odcizení od kultury může sama a konferenční turistika na temné budoucnosti zahálčivé třídy nic nezmění.

Kniha Malý svět začíná v dubnu 1979 v malé akademické konferenci na University v Papridgi. Jedná se o první konferenci, které se účastní Persse McGarrigle, nevinný mladý Ir, který nedávno ukončil diplomovou práci o T. S. Eliotovi. Morris Zapp a Philip Swallow se scházejí poprvé po deseti letech po událostech z románu Hostující profesoři. Swallow se mezitím stal profesorem a vedoucím katedry anglistiky. Zapp objevil dekonstruktivismus a znovuobjevil svou vlastní akademickou potenci. Co dělají všichni ve stejný okamžik? Lodge střídá Morris Zapp cestuje; australský profesor Rodney Wainright snaží psát svůj příspěvk na konferenci, Zappova ex-manželka Désirée se snaží napsat román, Howard Ringbaum snaží přesvědčit svou ženu Thelmu, aby s ním souložila v letadle, aby mohl vstoupit do Miles High Clubu, Siegfried von Turpitz mluví s Arthurem Kingfisherem o novém místě profesora literární kritiky od UNESCO. 100000 dolarů ročně a žádná zodpovědnost. To je ideál mužů vědy.

Starý mládenec a panic Rudyard Parkinson, který se nikdy nezamiloval a ani po tom netouží, neboť píše teoretická vědecká pojednání o sexuálním chování, které nikdy v praxi nezažil, osnuje spiknutí za účelem získání moci. A snaží se bez zjevného úspěchu napsat sžíravou kritiku na knihu Morrise Zappa "Bezmoc kritiky". Jen velmi pozorný čtenář si uvědomí, že v originále může být abstraktní bezmoc kritiky zároveň velmi konkrétně se projevující impotence kritiků. Autor tak nechtíc odkazuje k kulturně kritickému a sémantickému termínu fallogocentrismus a k Chaucerově termínu "odvaha", ztotožňovaného s pojmy vitalita či potence. Napadá mne ještě Michel Foucault a jeho argumentace o sexualitě jako základním rysu našich identit, vůli po poznání a užití pro potěšení v trojdílné Historii sexuality (The History of Sexuality, 1984: The Will to Knowledge, The Use of Pleasure, The Care of the Self). Dnes k výčtu můžeme dodatečně připojit i knihu Anguse McLarena Impotence: Kulturní dějiny (Impotence: A Cultural History. University of Chicago Press, 2007), neboť situace se časem nelepší, ale horší...

Turecký bakalář svobodných umění a doktor filosofie Akbil Barak má v očích děs a čte z knihovny vypůjčené Sebrané spisy Williama Hazlitta, aby se připravil na návštěvu Swallowa, neboť z celé turecké univerzity není nikdo, kdo by od Hazlitta četl byť jen písmenko a Swallow má mít o něm referát. Maně vzpomeneme na "turecké hospodářství"... Zapp je na letišti a má v kufru vedle Hazlitta a laického čtenáře čípky proti zácpě. Koho napadne si doplnit nevyřčenou větu protřelého univerzitního diskutéra "aby se z něho neposral..."? Přitom je komentář nabíledni. A jen znalec recenzí ví, že existuje bestseller ekonoma Henryho Hazlitta pro laiky v ekonomii Economics in One Lesson a existuje edice útlých brožovaných sešitů anglické klasické literatury o rozsahu od 32 do 64 stran pro laické čtenáře, kteří víc stran nesnesou. Edici původně vydávalo v letech 1960 až 1985 nakladatelství Longman, podporované British Councilem, později vydávání převzal Northcote House. Každý klasik je tak k dispozici za 2,99 liber. Američané byli z této edice vyloučeni. Hazzlita převyprávěl na rozsah 69 stran J. B. Priestley a R. L. Brett, úvod napsal Michael Foot (ISBN - 0 7463 0745 4). Jde opět o překladatelův problém. Kterého Hazlitta má Zapp v kufříku? Ekonoma Hazzlita (což by bylo pro "typické" americké chápání kultury příznačné) a nebo Hazzlita "PRO" laické čtenáře z nakladatelství Northcote House za £5.99?

O chvíli později Zapp snídá šunku s vejci a začte se do úvodního Hazzlitova citátu: "chci jen bránit rozum a cit proti rafinovanostem falešné filosofie". Tato věta může být dalším krédem pozorného čtenáře Lodgeho knih. Nicméně slova rozum i cit měla být chápána minimálně v dvojím významu. Sense and Sensibility je totiž zároveň první publikovaný román spisovatelky Jane Austenové, vydán v roce 1811. Aby se z ní autor neposral.

Akira Sakazaki překládá román anglického spisovatele Ronalda Frobishera do japonštiny a v vůbec nerozumí o čem tt plný slangových výrazů je. Autorovi píše: "Vrznuli si na zadním sedadle." Znamená to, že zadní sedadlo Enochova automobilu má skřípavá pera? "Člověku je toho Japončíka líto," konstatuje suše Lodge. "Jaktěživ nebyl v Anglii, tím je to pro něj větší fuška." Překladatelka Ana María Rojo López si tuto historku vzala za základ stati o sémantickém rámování (Translator's Journal, vol. 47, n° 3, 2002, p. 47, č. 3, 2002) s řadou ukázek překladu Lodgeho Malého světa do španělštiny pod titulem El Mundo es un Pañuelo. Lopezová se zabývá pojmy jednotka překladu, funkční ekvivalence, kontext a rolí překladatele jako spolutvůrce "dekódování, které je zároveň novým zakódováním". Všímá si správného kontextu stylistických prostředků, jejichž výklad závisí na čtenářově schopnosti aktivovat určité kulturní rámce. Požaduje vysoký stupeň korespondence mezi sémantickými, pragmatickými a stylistickými informacemi rámců. Tvrdí, citujíc přitom Ricarda Muñoze Martína (1995, Lingüística para traducir) že kontext je součást tlumočníkova duševního obzoru, je duševní příspěvek osoby, která interpretuje výrok. Rojo Lópezová upozorňuje, že nesprávný výklad by mohl ovlivnit míru pochopení parodie akademického diskurzu, který David Lodge v románu Malý svět provádí.

Z českého překladu se například vytratila Italka Faulio Morgana (odkaz na artušovskou kouzelnici Morganu "le Fay" - z francouzského la fée, což znamená "víla"), jsa překladatelem zašifrována jako "Fulvia Morganová". Výraz Morgana (Morgiana) s tak ztratil a Fulvia má do la fée daleko. Každé dekódování je nové zakódování. Tady selhal překladatel, neb narážku nepochopil až do funkční nesrozumitelnosti... Fulvia Morganová čte Lenina a filosofii (Louis Althusser: Lenin and Philosophy and Other Essays, kniha jednoho z nejvlivnějších západních marxistických filozofů 60. a 70. let 20. století, vedoucího představitele francouzského strukturalismu a ideologa Komunistické strany Francie. V Česku prakticky neznámé dílo...) a "přemýšlí, že všechny parlamenty je třeba zrušit". Kontext se čtenář dozví jen odkazem na Lenina, z čehož získá poněkud zkreslenou představu o diskurzu eurokomunistických stran v době, kdy Jean Jaurèsem inspirovaná FKS vystoupila proti de Gaullovu návratu k moci, Jean-Paul Sartre byl "soudruh", platila dohoda s Federací demokratické a socialistické levice a pak se Socialistickou stranou a komunisté podporovali kandidaturu Françoise Mitterranda, kdy z čela odcházel Roger Garaudy a strana se hlásila k "novým sociálním hnutím" studentské revoluce roku 1968 i později za vlády George Marchaise, kdy vystoupila proti okupaci Čekoslovenska...

A takovýchto mnohavrstevných narážek obsahují Lodgeho romány víc.

Arthur Kingfischer "spí přivinut ke ztepilým zádům a hýždím" své dlouholeté asistentky a budoucí manželky Či-Luny Li. Nepřemýšlí o ničem. Ronald Frobisher snídá. To jsou rámce, které překladateli Přidalovi problém nedělají...

Hrdinové se pohybují od konference ke konferenci po celém světě i v III. , IV. i V. části. Zasedání v Amsterdamu, v Turecku. Zapp je unesen podzemním levicovým hnutím a po Morganině přímluvě propuštěn. Následují konference na Havaji, v Tokiu, Hongkongu a Jeruzalému. Nikomu nejde o literaturu či vědu. Persse hledá Angeliku. Philip chce spát s Joy... Pátá část se odehrává na konferenci Moderní jazykové asociace v New Yorku na konci roku 1979. Arthur Kingfisher dohlíží na panelovou diskusi o kritice, kde Swallow, Zapp, Morgana a další prezentují své názory na to, co je literární kritika. Kingfisher, inspirován Persseho otázkou "Co bude následovat, když všichni s tebou budou souhlasit ?", se zotavuje z duševní a fyzické impotence. Angelika Puppová pronáší na konferenci v závěru knihy projev, který je i symbolickým a syntézovým rámcem celého Lodgeho triptychu:

"Jacqus Derrida razil pojem "invaginace", označující komplexní vztah mezi vnitřním a vnějším v diskurzivním prostoru. To, co považujete za obsah neboli "vnitřek" textu, není de facto nic jiného, než jeho vnějškovost složená tak, aby utvořila dutinu, která je jednak tajemná a proto žádoucí, a současně prázdná a proto nepřivlastnitelná... Jestliže je epika nepopiratelně žánrem falickým a tragédie žánrem kastračním (nikoho z nás, doufám, nemate Oidipovo sebeoslepení, pokud jde o skutečnou povahu zranění, jež si musel způsobit, a právě tak je nad slunce jasná symbolická ekvivalence mezi očními bulvami a varlaty), pak není pochyby, že romance je žánr vrcholně invaginativní. .... Ronald Barthes nás učil, že existuje úzký ztah mezi vyprávěním a sexualitou, mezi rozkoší tělesnou a "rozkoší z textu"... Sotvaže je v hrdinově osudu odvrácena jedna krize, nastává druhá, sotvaže je vyřešeno jedno tajemství, objevuje se další, sotvaže je skončeno jedno dobrodružství, začíná se nové. Otázky v textu se otevírají a uzavírají a znovu otvírají a znovu uzavírají tak jako vaginální svalstvo při styku, a tento proces je v zásadě nekonečný. Nejlepší a nejtypičtější romance jsou často nedokončené - končí jen autorovým vyčerpáním, tak jako ženina schopnost orgasmu je limitována jen jejími fyzickými rezervami. Romance je několikanásobný orgasmus. "

"Škoda že se toho nedožila Jessie Westonová" konstatuje vzápětí Lodge ústy prudérní slečny Pruderyové. Jessie Laidlay Westonová (1850-1928) byla anglická folkloristka, specialistka na artušovské legendy, ve své době vysmívána pro "fantazijní spekulace" o "antropologických vrstvách" legend o svatém Grálu, autorka knihy From Ritual to Romance (1920), citovaná i T. S. Eliotem.

Triptych o osudech intelektuálů, rozebírajících literaturu a sémantiku, je jak "čtení na dovolenou", tak vysoce intelektuální zábava pro intelektuálně ambiciózní studenty i absolventy vysokoškolských kurzů žurnalistiky a mediálních studií, sociologie, politologie, evropské či přímo anglické literatury. První a druhé vydání českého překladu v Odeonu přineslo aktuální zrcadlo zahnívající společenské vědě rozpadajícího se socialismu v Československu. Třetí a čtvrté vydání tvoří po více než dvaceti letech zrcadlo dnešku - Lisabonské strategii a Boloňskému procesu, grantové byrokracii a nesmyslným požadavkům politiků. Nikdo se dosud ze suše zesměšňujícího humoru nepoučil. Ani v Británii, ani v Praze. Lodge proto, ale určitě nejen proto rozhodně patří i do vaší knihovny.

LODGE, David. Hostující profesoři. Mladá fronta 2008, ISBN: 978-80-204-1871-5

Vytisknout