Všichni jsme do jisté míry směšné figurky

6. 4. 2010 / Darina Martykánová

Dobře jsem se pobavila nad tím, jak pan Kotrba interpretuje Lodgeovu SEBE-ironií jako ničivý útok na univerzitní prostředí, zřejmě je zde přání otcem myšlenky. Zvláště věta o mé nejoblíbenější Lodgove knize, Pěkná práce -"Podezřívám jeho redaktory, že podlehli úpěnlivým prosbám českých univerzitních kruhů nevydávat už tuto výbušnou knihu znovu - po vyprodání verze z nakladatelství Academia," svědčí o tom, že pan Kotrba vůbec netuší, že nad Lodgeovymi knihami se humanitní a společenští vědci a vědkyně výborně baví v celé Evropě. Interní satira je samozřejmě ta nejvýstižnější. Stejně lze satirizovat i velké firmy, novinovou redakci apod. Všichni jsme do jisté míry směšné figurky.

V "Pěkné práci", mimochodem, nevyzní práce ředitele průmyslové výrobny o nic smysluplněji než práce literární analytičky, kterou průmyslník obdivuje. Navíc ředitel dopadne hůře na hřišti, jehož pravidla hry vychvaloval (vykopnut po dlouholeté a navíc úspěšně práci), než mladá výzkumnice, pohybující se ve veřejném systému.

Mimochodem, je zajímavé, že Kotrba nezmiňuje stereotypní postavu české doktorandky, která se západnímu profesorovi sexuálně podbízí a oddá, aby získala stipendium na Západ. Nakonec ho kvůli tomu i vydírá. Dost nechutným orientalistickým klišé se meze nekladou - dívka je štíhlá, protože tělo je její deviza a v Česku za komunismu trpěla chudobou, neřkuli hladem (!)

Na jednu stranu pan Kotrba kritizuje nevzdělané idioty s univerzitními tituly, na druhou stranu systematicky a plošně kritizuje intelektuály, univerzity a humanitní a společenské vědy. Jaká je podle něj cesta k vzdělanosti?

Malá poznámka pro upřesnění:

Kotrba cituje: Turecký bakalář svobodných umění a doktor filosofie Akbil Barak má v očích děs a čte z knihovny vypůjčené Sebrané spisy Williama Hazlitta, aby se připravil na návštěvu Swallowa, neboť z celé turecké univerzity není nikdo, kdo by od Hazlitta četl byť jen písmenko a Swallow má mít o něm referát. Maně vzpomeneme na "turecké hospodářství"... Kdo zná prostředí tradičních tureckých univerzit ví, že jde spíš o to, že sledují německou tradici (hodně erudice a studia archívních pramenů, méně teorie) - oproti novějším tureckým univerzitám "v americkém stylu".

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 6.4. 2010