Seriál o zaměstnanosti a nezaměstnanosti X

Personalistika

15. 3. 2010 / Věra Říhová

Nekvalitní příprava životopisu

Přiznám se, že mi to trvalo hodně dlouho, nežli jsem si se svým svědomím vypořádala psaní životopisu a naučila se, kdy a co zamlčet nebo upravit a napsat to, co se na novou pozici hodí. Trochu mi to připomíná socialistické kádrování.

Je samozřejmé, že životopis musí být co nejkratší, protože za čtení románů není personalista placený. Pro jejich rychlejší a pohodlnější rozhodování uchazeč často zamlčí právě ty nejdůležitější informace, které by mu mohli pomoci na určitou pozici.

Nikdo není vševědoucí a předpokládat, co je a není v cizí firmě důležité, není ve schopnostech žádného člověka. Takové informace může mít pouze člověk, který se je dozví předem, to je největší bolest každého výběrového řízení, především ve státních firmách a na úřadech.

Nejdříve si člověk musí uvědomit, na jakou pozici a druh práce je inzerát zaměřen, a podle toho si musí upravit životopis. Zapsat pouze to, co se k inzerátu vztahuje. Velkým problémem je, že mnohé firmy si neumí inzerát správně zadat, používají běžné termíny, za kterými se může skrývat cokoliv. Často se stává, a stěžuje si na to mnoho lidí, že na konkurzu či osobním pohovoru se uchazeč dozví úplně jiné požadavky, nežli z inzerátu vyčetl.

Bohužel je to problém i personálních agentur, které často nemají správné informace nebo nedokáží informace podané firmou správně vyhodnotit, protože se řídí teoretickou personalistikou a nikoliv životními potřebami. Někdy se řídí pouze snahou uspokojit klienta a dostat tak zaplaceno za svou práci, skutečný zájem firmy příliš neřeší.

Motivační dopis musí upozornit na nějakou osobnostní specialitu a je často důležitější nežli celý životopis. Takovou specialitou je především příbuzenský vztah pro firmu s někým důležitým, někdy pěkná sexy fotografie v komerčním oblečku, pro staršího uchazeče se nedoporučuje fotografie aktuální, protože make-upem se na osobním pohovoru dá ledacos schovat, ale na fotografiích jsou věk i únava životem patrné. (Pokud uchazeč nemá možnost počítačové úpravy digitální fotografie.)

Sex, peníze a dobrý strýček byla vždy ta nedokonalejší motivace pro správný výběr kandidáta a to v pozitivním i negativním smyslu. Rozhodně není dobré zdůrazňovat, že náš strýček je ten mediálně známý podnikatel, který zkrachoval a právě pyká, ovšem tetička, která je veřejně známá upřednostňováním obchodních kontaktů před manželkou věrností se může na obchodní pozici hodit.

Kandidát neví, o jakou práci má nebo nemá zájem

Tento bod si ponechám na samostatný díl.

Kandidát se neseznámí s profilem společnosti

To, co mně hodně vadí na inzerátech personálních agentur, že neprozrazují firmu, pro kterou kandidáta hledají. Supermarkety a nadnárodní společnosti v tomto směru vedou. Byla jsem 4x na osobním pohovoru personální agentury, ale teprve tam jsem se dozvěděla, pro kterou firmu hledají uchazeče. Stačí si přečíst pár inzerátů na jobs.cz nebo sprace.cz. Samá utajená firma.

Takže takováhle rada od personalistů je výsměch uchazečům. Těžko se uchazeč může seznámit s profilem utajené firmy a tato rada právě od personalistů, kteří se na utajování firem podílejí, je nepřijatelná. Po svých zkušenostech mi tento způsob utajeného náboru připomíná rande na slepo, vyhledávání mladistvích dívek po internetu nebo praktiky zlodějů, kteří si takto tipují své oběti.

Každá firma nebo společnost internetové stránky nemá. Pokud má a uchazeč má doma počítač na internet připojený nebo alespoň možnost navštěvovat veřejný internet, pak je takový problém zcela výjimečný. To už musí být uchazeč hodně velký trouba nebo arogantní blbec nebo dává jasně najevo, že si jde pouze pro razítko.

Anebo pouze sbírá zkušenosti. Důvodů může být několik, personalisté ale musí počítat s tím, že když firma vyhlásí konkurz, budou se muset uchazeči zabývat, ať je uchazeč jakýkoliv a jeho motivace návštěvy mohou být různé. I uchazeč má právo si vybírat a osobní pohovory jsou pro něho prvotní vizitkou firmy. Dnes se hlavní média tváří, jakoby uchazeč o práci neměl právo výběru a svobodné volby.

Konkurz není pouze o tom, že nějaký "páníček" nabízí kostičky. Pracovní trh má dvě rovnoprávné strany a uchazeči nejsou všichni jenom pejskové prosící o zbytky. Často to jsou vzdělaní a zkušení lidé vysoce převyšující schopnosti personalistů i majitelů firem.

Mimochodem, kde by byla Amerika celé dvacáté století, kdyby se její ekonomika neopírala o schopné lidi a hledala si jenom ty poslušné montéry a prodejce? Dnes si takové lidi zase hledají, zvýšený počet inzerátů hledajících schopné lidi pro americkou společnost tomu nasvědčují. Amerika schopné lidi potřebuje, protože dobře ví, že loajální troubové ji z krize nevyvedou. A co u nás?

Neumím najít důvod strachu ze schopných lidí u některých majitelů českých firem. Je to proto, že u nás nemáme majetek jistý? Že o něj můžeme kdykoliv a jakkoliv přijít, protože naše zákony a ochrana ze strany justice jsou na tak nízké úrovni? Nebo už si nevěříme tak nějak všeobecně?

Jak vůbec může uchazeč předem vědět, jaké zájmy firma má? K tomu uchazeči nepomůže ani křišťálová koule, natož studium internetových stránek.

Zjistit základní profil firmy lze, internetové stránky uchazeči řeknou: co firma vyrábí, obchodní popis výrobků, jména některých odběratelů, hierarchii firmy, sídlo firmy a dopravní dostupnost, někdy i další informace. To ostatní zjistí uchazeč až osobní návštěvou. Prvotní dojem získá už při vstupu do firmy, často hned na vrátnici, první dojmy vycítí z atmosféry kolem sebe.

Občas se stane, že má uchazeč chuť utéci již z té vrátnice, a proto na konkurzu řekne, že nic neví nebo jinak dá najevo, že není pro firmu ten správný adept. V tom případě má v personálních radách velkou nabídku možností, jak se vymluvit. Nabídnu ještě jednu osvědčenou -- stačí se během rozhovoru ležérně opřít o opěradlo židle, okamžitě uchazeč pozná, zda pohovor je skutečně o práci. Pro teoretického personalistu působí takové jednání jako hadr na býka, pro podnikatele, který hledá člověka zaujatého prací, je to signál zvýšeného zájmu o práci.

Z profilu firmy málokdy zjistíme, o jakou formu firmy se jedná. Pokud se člověk chystá na osobní pohovor, musí brát v úvahu, zda jde do nadnárodní firmy, do středně velkého výrobního komplexu nebo do malého rodinného podniku. Každý podnik představuje jiné společenské uspořádání, jiné zvyky, jinou organizaci práce a tudíž i jiné požadavky.

Občas hraje velkou roli velikost města, kraj a krajové zvyky. Úplně jiné zvyky vládnou na úřadech, ve firmách s vysokým státním podílem, rozdílné jsou v různých výrobních oborech.

Na druhou stranu se někteří podnikatelé zlobí, že se uchazeč nejdříve přihlásí na inzerát a pak už nepřijde na osobní pohovor. Vidím tady jasný rozpor v pohledu na tuto situaci. Každopádně je vina na straně uchazečů, že se předem neomluví nebo alespoň nevymluví.

Zaměstnavatel to vidí jako neochotu pracovat, jako jasný nezájem o práci všeobecně. Ale je to proto, že si někteří uchazeči profil firmy ověří přímo na místě a po zjištění skutečnosti už se neukáží. Nebo se snaží nějaký profil firmy najít, ale nedaří se jim to, protože firma žádný nemá. Také jsem se setkala s formulací v inzerátu o zázemí prosperující firmy, kterou jsem nenašla ani na internetu ani na adrese z rejstříku. Naštvaní lidé se potom už neozvou.

Kandidát si nepamatuje, na jakou pozici se hlásí

Nedostatek času vymezeného na pohovor

Na to si článek odpovídá sám. Někomu se to stát může, pak záleží na personalistovi, jak se k tomu postaví. Člověk, který si opravdu intenzivně hledá práci, z toho občas může zblbnout.

Občas potkám někoho, kdo si "skočí" na pohovor jako do obchodu nebo k holiči. Kdo chodí na pohovory opravdu často nebo už dlouho, začne takové jednání brát jako všední událost, proto jsem je přirovnala ke kadeřnictví.

Nevhodně zvolené oblečení

Neprofesionalita kandidáta

Článek je viditelně zaměřený na uchazeče vysokoškoláky a pracovní pozice ve velkých českých a nadnárodních firmách. Nejenom, že přirovnává osobní pohovor ke školní zkoušce, ale také hovoří o roli vzorného podřízeného jako hodného žáčka.

Každá firma si na konzervativní oděv vhodný do banky či na pozici obchodního zástupce nepotrpí. Někde je takový oděv spíše chápán jako zakrývání nedostatku pracovních schopností. Konzervativní oblek je u většiny lidí spojen s klidem a čistotou, což dělá dojem, že se kandidát v práci zrovna nepřetrhne a jeho "pěstěné nehtíčky" je škoda umazat.

Někteří majitelé firem jsou na konzervativní oblek alergičtí, příliš jim připomíná dotěrné úředníky a nepříjemné kontroly, těm starším funkcionářské časy. Někdy je opravdu dobré si předem zajít (zajet) k branám firmy a zjistit si tak nejenom, kde firma přesně sídlí, aby pak člověk těsně před schůzkou nebloudil, ale také v čem chodí její zaměstnanci oblečení.

Největší problém tak bude asi ten telefon. Přiznávám se, že je to i problém můj, ještě se mi nestalo, abych si před pohovorem telefon vypnula, to dělám jenom před vstupem do lékařské ordinace nebo do divadla či kina. Stejný problém mají všichni, s kým jsem o tom hovořila.

Vlastně jsem ještě nepotkala nikoho, koho by napadlo si mobilní telefon vypnout před pohovorem a někteří ani nechápou, proč by to měli dělat. Potřeba být soustavně v mobilní pohotovosti je pro nás dnes tak silná, že u některých lidí vyvolává vypnutí mobilu psychickou poruchu, odpojení od signálu je odpojuje od myšlení. A to na konkurzu potřebují.

Kandidát nezná svoji cenu

Více nežli průzkum trhu pomůže si pořádně přečíst inzerát. 99% inzerátů má platovou nabídku uvedenou. Průzkumem trhu každý uchazeč jenom zjistí, že za stejnou pozici může dostat jak minimální mzdu, tak vysoce nadprůměrnou. To nezáleží na ohodnocení své osoby, ale na ekonomických možnostech každé jednotlivé firmy i na místních poměrech.

Samozřejmě si v Praze řekne uchazeč o vyšší mzdu nežli na Mostecku nebo na vesnici. Požadovat dvojnásobnou mzdu nežli jakou si může firma dovolit, je opravdu zbytečné, na druhou stranu je zbytečné nebrat to, co se nám nabízí. Stačí si přečíst inzerci na portálech jobs.cz nebo sprace.cz a porovnat s inzeráty úřadů práce v jednotlivých okresech. Například mzdová účetní s personalistikou si v Praze vydělá 30.000 -- 50.000 Kč, zatímco na malých okresech v pohraničních oblastech 9.000 -- 12.000 Kč, ve velkých městech kolem 25.000.

Ale znát svoji cenu -- tedy hodnotu svých znalostí a zkušeností není na škodu, pokud si člověk nehledá cokoliv za jakoukoliv cenu. Jiná otázka ovšem je, zda si cenu práce uvědomují firmy. Například cena práce účetních a ekonomů prudce klesla, zatímco požadavek vědomostí prudce stoupá společně se zvyšujícími se požadavky na pracovní dobu. Některé inzeráty jsou starší 1 roku a lze na nich sledovat úroveň mezd.

Například 1 inzerát měl v loni na jaře nabídku práce kalkulanta za 30.000 Kč, v létě za 25.000 Kč, na podzim za 20.000 Kč a letos již nabízí 15.000 Kč. Inzerát je pořád stejný, mění se pouze nabídka mzdy. Člověk by řekl, že firma, která nemůže dlouhodobě sehnat zaměstnance na určitou pozici, bude svou mzdovou nabídku zvyšovat, aby někoho nalákala alespoň na mzdu. Tak to také celá devadesátá léta fungovalo, protože takhle funguje trh.

Co ale dnes jejich jednání znamená? Kladu si otázku, zda vůbec někoho hledají, protože já osobně jsem se tam hlásila každé čtvrtletí, ale celý rok mi nikdo ani nepotvrdil přijetí životopisu, přestože splňuji absolutně všechny požadavky. Koho firma přesně hledá, nevím, nikdy jsem nebyla pozvaná na osobní pohovor a k písemné odpovědi "nebyla jste vybrána" došlo až po mých článcích v tomto seriálu, když se rozkřiklo, že jsem jejich autorkou.

Účetní a daňové vědomosti nejsou zadarmo, poslanecká hyperaktivita je velice drahá pro všechny podnikatele, živnostníky i zaměstnance. Jazykové školy a následné komunikační kurzy jsou také drahé, ale leckterý podnikatel takové vědomosti chce zadarmo. I když si přestaneme kupovat papírové vydání nových zákonů, musíme si platit internetové připojení a věnovat prostudování dostatek času, který bychom mohli využít racionálněji někde jinde. A čas jsou peníze, na to ale nechtějí mnozí zaměstnavatelé slyšet. Poslance by to ani nenapadlo.

Divím se, že to zkušení personalisté nevědí.

Zatajování informací a Vědomé přikrášlování dovedností a zkušeností

Co k tomu dodat? Sdělování a zatajování určitých informací bude vždy a za každého režimu předmětem uchazečových úvah. Někdy je zatajování informací jedinou správnou cestou, o zatajování vysoké kvalifikace a bohatých zkušeností jsem už psala. Ostatní informace si musí každý zvážit, někdy je na škodu přílišné mluvení, jindy nemluvení. To se nedá předem naplánovat, to vždy vychází z konkrétní situace.

Posoudit, do jaké míry jsou naše informace pro personalistu či majitele firmy v normě nebo už jsou přikrašlováním, není v lidských silách. Takový černokněžník nikdo z nás není.

Co závěrem dodat? Podobných článků je na internetu mnoho. Jejich kvalita je různorodá, personálních agentur je hodně a potřebují řádnou reklamu. A jako reklamu je potřeba takové články brát, protože nejlepší a nejlevnější reklamou je prezentace výrobků a služeb, neboli přímá ukázka práce. Proto také téměř každý článek obsahuje v závěru název nějaké agentury.

V dnešní době máme pracovní trh a jeho inzerci zpracovanou na velmi vysoké úrovni. Na internetu jsou personální portály, které usnadňují hledání jak uchazečům, tak hledání nových zaměstnanců firmám. Jsou nejlepším přehledem o množství i zaměření nabízených pracovních míst. Je jenom podivné, kolik inzerátů se od loňského jara (kdy jsem inzerci začala sledovat) nezměnilo, pouze se posouvá datum jejich zadání.

Neumím si to dost dobře vysvětlit. V případech nabídky práce pro nadnárodní firmy můžeme připustit dlouhé hledání člověka, který splňuje kombinaci několika odborných požadavků a ještě umí plynule komunikovat v cizí řeči se všemi odbornými termíny. Takových lidí u nás moc není.

Ale už jsem narazila na mladého člověka, který umí perfektně hovořit anglicky a německy, a když zaměstnání s tímto požadavkem našel, zjistil po nástupu na pracoviště, že na práci žádný cizí jazyk nepotřebuje. K čemu tedy ten požadavek byl? Aby se přihlásili jenom mladí lidé nebo lidé na vyšší společenské úrovni? Aby firmu neotravoval kdejaký nezaměstnaný otrapa?

Množství inzerátů na personálních portálech budí dojem, že je na trhu práce několik tisíc volných míst, takže si stačí jenom vybrat. Mnozí lidé proto nechápou, proč si jejich rodinný příslušník či známý nevybere, a považují ho za lenocha, kterému se pracovat nechce. Pokud někoho takového má uchazeč ve svém okolí, je nejlepší pozvat dotyčného k sobě, posadit ho k počítači a nechat ho, ať práci sám najde.

Pokud chce někdo úspěšně projít konkurzem ve firmě, kde je personalistika postavená na počítačové statistice a na vědecké personální teorii, pak je nejjednodušší si takovou teorii prostudovat a podle ní se chovat. Podle metodiky si vymyslet životopis a motivační dopis, upravit svůj zevnějšek a usměrnit své chování a můžeme vyrazit na konkurz.

Je to podobné, jako když jsme před lety malovali ovocné stromečky, na kterých záleželo mnohem více nežli na vědomostech. Kdo si zjistil, jak takový stromeček má správně vypadat, naučil se správný tvar namalovat, měl na konkurzu vyhráno. Já osobně umím stromeček na 7 způsobů -- administrativně uspořádaný, cílevědomě tažený vzhůru k nebesům, přízemně roztažený a rozvolněný, aby nepřekážel slunci, bez listů, s listy i s ovocem -- což je všechno nežádoucí, s větvemi rovnými jako pravítko, neuspořádaný se správně ohnutými větvemi nebo odvážně rostoucími do prostoru.

Podobné je to s dnešními vylepšenými personálními praktikami. Personalistika se stala vědou na technologické úrovni, kde má člověk hodnotu algoritmu. Dnes se začíná používat například statistický systém LMC G2, který se mi líbí a najdeme ho ZDE

Na internetu najdeme i další systémy jako Talent Management - systém, které svým klientům pomáhá vybrat, zaměstnat a rozvíjet talentované kandidáty a zabezpečit efektivitu a výkon společnosti.

Zadat životopis na internetové personální portály není tak jednoduché, jak si člověk myslí, pokud má více kvalifikací a více praktických zkušeností, je dobré zadat několik životopisů, na každou jednotlivou profesi zvlášť. Především starší lidé mají několik rekvalifikací nebo vykonávali v životě jiné práce, nežli na které studovali.

K tomu ještě připojím jednu osobní zkušenost. Protože jsem nikdy v životě nevykonávala práci, kterou jsem vystudovala, narážím na problém, že na své vykonávané profese nemám vzdělání. To je problém i některých dnešních mladých lidí, sladit kvalifikaci s praxí. Na jednu stranu od nás personalisté vyžadují soulad, na druhou stranu jsme nuceni vykonávat takový druh práce, který je na trhu volný, v socialismu, kam nás soudruzi poslali.

Pokud chce uchazeč v životopise lhát, musí si pak své vlastní informace pamatovat. To je při nervozitě na pohovoru problematické, takže především mladým lidem lhaní nedoporučuji. Většinou se každý sám do svých lží zamotá. Mluvit pravdu je pohodlnější, bez trapasů a beze strachu.

Rady personálních agentur jsou pro uchazeče -- začátečníky dobré k základní orientaci. Hledat si práci, to je někdy složitá věda. Najít práci je spíše dílem náhody, každý krok do cizí firmy je krokem do neznáma. Už jsem ve svém životě viděla firem hodně, ale nenašla bych mezi nimi dvě stejné. Proto je třeba personální rady brát jen jako orientační, jsou stoprocentně jednostranné.

Personální firmy se jen výjimečně zaobírají dělnickou profesí. To jenom v případě, že některá nadnárodní firma potřebuje nabrat velké množství lidí. Jinak pohledem na personální portály zjistíme, že se tyto firmy starají především o vyhledávání manažerů, obchodních zástupců a administrativních pracovnic. Je až s podivem, kolik firem se touto činností dobře živí, a že nikdo nemá tendenci na tomto poli šetřit.