V jádru spokojená periferie

15. 3. 2010 / Karel Dolejší

V současnosti se na území ČR těží asi 300 tun uranu ročně a na celosvětové produkci uranu se stát podílí zhruba jedním procentem. Jde ovšem fakticky jen o dotěžování ložiska Dolní Rožínka, kde podle geologů státního podniku Diamo zbývají zásoby suroviny na nějakých tři až pět let. Zato třeba v Podještědí se ještě nachází přibližně 60 000 tun vytěžitelné suroviny, což znamená největší zbylé ložisko uranu v Evropě. Kvalita místní rudy je však tak nízká, že ji v zásadě nelze dobývat způsobem odlišným od toho, který byl v dané lokalitě uplatňován v minulosti - to znamená loužením z horniny vysoce koncentrovanou kyselinou sírovou.

Co to v praxi znamená dobře vědí obyvatelé Stráže pod Ralskem, kde se uran takto získával v 60. letech 20. století - zde a v nedalekém Jezeře pod Hamrem se vytěžilo nějakých 25 000 tun. V podzemí nedaleko Stráže se nyní nachází kyselinové jezero o velikosti Slapské přehrady kontaminované vysoce toxickým uranem, jehož sanace znamená pro stát velikou finanční zátěž - odhadované náklady totiž činí nějakých 50 miliard korun, přičemž hrozí zamoření spodních vod s možným katastrofálním dopadem přinejmenším na celé Liberecko.

A nyní prosím počítejme: Vytěžením 25 000 tun suroviny (část byla ve skutečnosti vytěžena v Jezeře pod Hamrem, ale to teď zanedbáme) vznikly sanační náklady ve výši 50 miliard; buďme tedy zcela primitivní a předpokládejme, že těžba dalších 60 000 tun by vyvolala náklady na sanaci pouze zhruba dvojnásobné, tedy kolem 100 miliard korun. Aktuální tržní cena zmíněných 60 000 tun rudy, které lze ještě vytěžit, se přitom odhaduje na nějakých 90 - 100 miliard korun. O nákladech na vytěžení tu spekulovat nebudu; selský rozum ale už na základě toho, co bylo uvedeno, napovídá, že by zřejmě šlo o zhruba stejně efektivní investici prostředků daňových poplatníků jako v případě pronájmu Gripenů, nákupu Pandurů či zavádění Opencard. Zmíněné parametry investičního záměru ovšem nikterak nebrání tomu, aby plány na obnovení těžby v Podještědí tvořily součást návrhu nové energetické koncepce státu, podle níž má být podíl jaderné energie na českém energetickém mixu zvýšen na 25%. (Je to nepochybně naprosto nutné, neboť jsme třetím největším čistým exportérem elektrické energie v Evropě - hned po Francii a Německu.) O finanční problém vlastně nejde: Vždyť ať už by byl hospodářský výsledek těžby uranu v Podještědí jakýkoliv, daňoví poplatníci a spotřebitelé elektřiny v jedné osobě by ho uhradili z vlastních kapes.

Jaderné palivo pro česká zařízení (elektrárnu v Dukovanech, výzkumný reaktor ÚJV v Řeži, od roku 2009 i pro temelínskou elektrárnu) vyrábí a dodává ruská korporace TVEL. Objevily se informace o tom, že by v ČR mohlo být toto palivo v budoucnu TVELem také vyráběno, patrně v rámci partnerství s ČEZem. V této souvislosti se logicky poukazuje i na možnost exportu. I zde pochopitelně figuruje mnohokrát osvědčený a z finančního sektoru dobře známý model, v němž výrazně ziskové činnosti mají generovat soukromé příjmy, zatímco záměry pro dosahování zisku sice nutné, avšak problematické, ale i stamiliardové externality, zůstávají na bedrech eráru. Pokud bychom podobné neokolonialistické projekty plenění naší země přijímali bez odporu, je předem jasné, co nás čeká.

Zdravý rozum by velel Rusko vojensky zbytečně neprovokovat a v hospodářské sféře usilovat o co největší nezávislost na něm. Fischerova vláda ovšem postupuje přesně opačně: Spolupracuje na americkém projektu protiraketové obrany, k čemuž nedostala žádný mandát, ačkoliv Moskva zmíněné plány Washingtonu považuje za perspektivní ohrožení svých strategických bezpečnostních zájmů; současně se ale pošilhává i po kompletní závislosti na ruském jaderném průmyslu.

Co se týče realizace zmíněných jaderných plánů, v ČEZku je prakticky jedno, pro kterou z Nucleových tváří budete za pár týdnů hlasovat. Společnost, která nedávno předvedla, že se ve prospěch svých zisků nerozpakuje zasahovat ani se zbraní v ruce, má své lidi na vlivných místech obou hlavních politických stran. Nemůžete si tedy ve volbách vybrat budoucnost bez dominantního ČEZu, jenž reprezentuje skrytou jednotu manifestovaných protikladů ODS a ČSSD - zatímco žádná věrohodná protiváha k tomuto siamskému dvojčeti na politické scéně neexistuje.

Henry David Thoreau kdysi napsal:

"Osud země nezávisí na tom, jak hlasujete ve volbách - v této hře je ten nejhorší stejně silný jako nejlepší; nezáleží na tom, který papír jednou za rok vhodíte do urny, ale na tom, jakého člověka každý den vyklopíte ze svého pokoje na ulici."

Tento výrok je dnes v ČEZku bohužel krutě aktuální. Alternativu k postdemokratické periferii v jádru spokojené s koloniálním statutem a namlouvající si, že je energetickým pupkem Evropy, nikdo věrohodný hotovou nenabízí. Nemáme možnost působit ve prospěch alternativy jinak než prostřednictvím čistě individuálních plánů a rozhodnutí a k jejich dosahování se případně spojovat s jinými. Žádné institucionalizované volby zde nic nezmění - to skutečné hlasování probíhá každý, doopravdy každý jednotlivý den, ba každou hodinu.

Vytisknout