Rusko trpí čínským komplexem

15. 3. 2010

Pro obyvatele Kamčatky, Vladivostoku a všech měst podél čtyřtisícikilometrové hranice na Amuru představuje Čína důležitější vztažný bod než vzdálená Moskva. Existují místa, kde je obtížné vůbec najít něco, co by neneslo značku "Made in ČLR". Od švestek přes pivo až po dlažební kostky. "Nevyplácí se nic vyrábět. Za denní mzdu, jakou dostávají Číňané, by se Rusovi nechtělo ani vstát z postele," říká Irina, která mnoho let žila v Číně.

Neočekávaná výměna rolí

Pro Rusy je čínský příklad fascinující. "Před 20 lety, když jsem začal létat na této trase, Číňané prosili Rusy, aby jim prodali cokoliv. Hodinky, oblečení, cigarety, sportovní vybavení," říká kapitán hydroplánu Amur. "Ve Fu-ťienu byly skoro výlučně domky s doškovými střechami."

Po mnoha desetiletích Rusko přineslo do Číny pokrok. Začalo to na konci devatenáctého století, s výstavbou mandžuské větve Transibiřské magistrály. Na základě mezivládních dohod vznikla ruská společnost se sídlem v čínském Cha-r-pinu. S ní spojení inženýři a jejich rodiny město poevropštili. Vznikly tam stejné domy jako v celém carském impériu, velký zděný kostel s cibulovou kupolí, synagoga. Otvírala se evropská divadla, kabarety, na koncertech hrála evropská hudba. To od bohatých Rusů se Číňané naučili nejen to, jak se lidé na Západě oblékají a baví, ale i to, o čem přemýšlejí a diskutují.

Ještě za sovětských časů Rusko ve vztazích s Čínou vystupovalo coby starší bratr. Když Mao začínal "Velký skok", rozhodl se svou zemi modernizovat podle sovětského vzoru. Ruští inženýři stavěli v Číně továrny, čínští rolníci měli za úkol vytavit co nejvíce oceli a železa, protože předsedu fascinovaly úspěchy sovětského těžkého průmyslu. Maem nařízený program modernizace, jak známo, skončil velkou katastrofou, hlady zemřely možná i desítky milionů Číňanů.

Nicméně vedení Komunistické strany Číny z neúspěchu vyvodilo poučení. A když se sovětská ekonomika začala propadat do stagnace, čínská se začala rozvíjet úžasným tempem.

Vzít si příklad z Číny?

Rusy nezajímá jen čínský civilizační vzestup, ale také jeho okolnosti. Tamní modernizace proběhla bez jakékoli změny v politickém systému. Na rozdíl od západních zemí, Japonska a Jižní Koreje ji nedoprovázela demokratizace.

"O úspěchu čínské modernizace rozhodl efektivní model řízení - odpovědný vlastnímu národu a schopný dosáhnout stejných výsledků jako systémy demokratické, bez použití demokratických postupů," chválí Čínu ruský ekonom a ředitel Institutu problémů globalizace Michail Dělagin v článku 'Čínská cesta pro Rusko: Neostalinismus'.

Účinnost čínské vlády zdůrazňuje také Michail Remezov, ředitel Institutu pro národní strategie: "Komunistická strana Číny se ukázala být velmi efektivním a kompetentním správcem. Zavedla skutečnou odpovědnost zaměstnanců za výsledky jejich činnosti a rotaci v pozicích, což dodalo celému systému předvídatelnost."

Z těchto ruských připomínek zaznívá obdiv k čínské "třetí cestě". Číňané ukazují, že lze dosáhnout hospodářského úspěchu bez zaplacení ceny v podobě politické liberalizace, což je velmi atraktivní pro ruské stoupence "suverénní demokracie" přesvědčené, že by Rusko nemělo bezhlavě kopírovat západní vzory. Méně nadšeni jsou z čínského modelu stoupenci demokratizace Ruska. Ekonom Jevgenij Jasin, vedoucí výzkumník Vysoké školy ekonomické, vysvětluje, že čínská industrializace byla úspěšná díky specifickým vlastnostem tamní společnosti - obrovskému trhu a velmi levné pracovní síle - a díky politické stabilitě, která přitahuje zahraniční investory. Podle jeho názoru však tyto vlastnosti Číně poskytují jen dočasnou výhodu. "Politický systém, který dnes podporuje úspěch čínské ekonomiky, současně blokuje inovace," věří Jasin.

Podobný názor sdílí i ekonom Joseph Diskin: "Čína nemá nějaké ohromující úspěchy v rozvoji moderních technologií. Tamní export spočívá na importu technologií, patentů, know-how a nelegálním kopírování cizích vynálezů, včetně ruských." Zatímco "společenská modernizace znamená přijmout miliony rozhodnutí, a nikoli jako dříve vybudovat stovky továren. Kontrola se neuskutečňuje shora dolů, ale horizontálně. Modernizace je dnes možná pouze v podmínkách demokracie."

Nikoho není třeba přesvědčovat

Stejně hovoří prezident Dmitrij Medveděv, který slovo "modernizace" skloňuje ve všech pádech. V článku 'Kupředu, Rusko' publikovaném na podzim představil svůj sen o moderním Rusku: "Budeme lídrem v efektivitě výroby, dopravy a spotřeby energie. Vyvineme a uvedeme na vlastní i zahraniční trhy nové typy pohonných hmot. Rozvineme jaderné technologie. Ruští specialisté budou vymýšlet informační technologie a s využitím nejmodernějších počítačů získají významný vliv na rozvoj globálních informačních sítí."

"Finský prezident nemusel psát články, v nichž by nadřazenost vlastní společnosti odvozoval z inovativní ekonomiky, nebo přesvědčovat domácí podniky, aby investovaly do rozvoje technologií. Nemusel vyzývat elitu k modernizaci země. Modernizace Finska nebyla výsledkem jednotlivých rozhodnutí prezidenta, ale logickým důsledkem systému skutečné volné konkurence," soudí příkře Nikolaj Zlobin, ředitel ruských a asijských programů washingtonského think-tanku World Security Institute (Rossijskaja gazeta 28. října).

"Modernizaci neprovede jednotlivý lídr, i kdyby byl nevím jak silný," zopakoval Michail Chodorkovskij, bývalý oligarcha a nyní nejslavnější ruský vězeň, v článku '??dernizace: Generace M', který byl odpovědí na Medveděvův text.

Modernizace, nebo smrt

Zatímco v moskevských salónech probíhá diskuse o tom, jak modernizovat Rusko, Rusové od Amuru nadále jezdí do Číny. Civilizační propast mezi čínskou a ruskou stranou hranice způsobuje, že nevěří, že by dobré čínské pastvě byl brzy konec.

Památníkem čínského úspěchu je Mandżuli, poslední sídlo, kterým vlaky projíždějí po jihomandžuské trati po cestě do ruského Zabajkalska. Až do pozdních nočních hodin kypí životem. Jsou otevřeny tisíce restaurací. Zaměstnanci znají alespoň několik základních frází v ruštině. Můžete jíst, a to nejen tradiční čínské jídlo, ale také kyjevské roštěnky, dokonce i varšavské. V obchodech jsem ještě o půlnoci viděla nakupující Rusy. Nakupujícím, kterým město vděčí za svůj impozantní růst, dokonce postavili pomník na centrálním bulváru. Tři postavy odlité z bronzu: Otec v typickém kostkovaném oděvu, jemuž u nás říkáme ruský, ale ve skutečnosti je samozřejmě čínský, tašku nacpanou až po okraj; matka s menším plastovým sáčkem a syn s rysy slovanského cherubína.

Velké mrakodrapy Mandżuli citují artdecovský Chicago styl, ale můžete také vysledovat podobnost se stalinským palácem kultury. Na hranice k vlakům ruské turisty dovážejí autobusy i soukromé taxíky. Po cestě míjejí gigantické zábavní parky s kolosální matrjoškou zobrazující Číňanku v tradičním oděvu a kopie slavných ruských soch, včetně Dělníka a kolchoznice.

Pohraniční terminál připomíná přinejmenším náš nový v Okęcie.

Na ruské straně hranice jsou cestující odbavováni v oprýskaných kasárnách páchnoucích lysolem. Autobus zabředává do děr zchátralé dálnice, než dosáhne první vesnice - Zabajkalska. Zatímco Mandżuli se rozvíjelo a budovy rostly ve velkém měřítku, Zabajkalsk ztrácel asfalt v ulicích a omítku domů. V srpnovém poledni nebyla otevřena žádná kavárna ani restaurace, pokud nepočítáte azerskou šašlikárnu v plechové boudě. U hlavní silnice se pásla kráva, které na rohu visel plastový sáček, a ve vchodu oprýskaného paneláku "chruščovky" dva muži popíjeli sto gramů vodky.

Z hlediska Zabajkalska je obtížné nesouhlasit s Dělaginem, když píše: "Modernizace nebo smrt. Pravdu mají ti, kdo předloží Rusku přesně takovou alternativu. Ale příliš často se zapomíná, že žvanění o modernizaci, kterým se tato země jen co pamatuji zabývá již čtvrt století, rovněž vede ke smrti. A nikoliv k modernizaci."

Čínská hrozba

Rusové, kteří zblízka přihlížejí čínskému úspěchu, z něj nečerpají žádnou inspiraci.

"U nás to nejde," slyšela jsem opakovaně od obyvatel Chabarovska, Irkutska nebo Čity. Rusové mohou obdivovat mrakodrapy a kupovat čínské zboží, ale většinou hovoří o Číňanech se směsí opovržení a blahosklonnosti. Vysmívají se jejich přízvuku, ale čínsky dovedou říci pouze "ni-chao" (nazdar). "Kdo by v Rusku za takovové drobné pracoval?", diví se. Vedle civilizační propasti mezi dálněvýchodním Ruskem a Čínou se sociální role ještě nezměnily. Rus je v Číně zákazníkem, o nějž usiluje obchodník s potravinami. Číňan je v Rusku gastarbeiterem. Bere tu nejtěžší práci, musí snášet obtěžování ruskou policií, která pouze čeká na úplatek kvůli chybějícímu přihlášení k pobytu nebo jinému nedostatku v dokumentech.

Tento paradox vysvětluje ruská novinářka Julia Latynina. "Jaká odvětví hospodářství se rozvíjejí na ruském Dálném východě? Kácení lesů, rybářství, vývoz odpadu a dovoz zahraničních vozů. Jinými slovy ta, v nichž se lze vyhnout státní kontrole! A vedle v Číně? Elektronika, montážní a krejčovské firmy, metalurgie - oblasti, které mohou existovat pouze s pomocí státu. Na začátku vás zajímá, kde Rusové berou peníze, když v Zabajkalském kraji pracují pouze Číňané. Potom začínáte chápat, že na této straně hranice také kvete podnikání. Na příklad ilegální kácení lesů - s vývozem do Číny.

V Číně stát podnikání pomáhá, v Rusku se rozvíjí jen ten, kdo se před vládou skrývá. Čínské úřady myslí na zbohatnutí státu. Ruští představitelé myslí pouze na vlastní obohacení" ('Dokud Rusko pije, Čína kráči vpřed', Komsomolskaja Pravda, říjen 2009).

"Možná je to málo vlastenecké," přiznává se mi Latynina, "ale myslím, že Rusům ze Sibiře by se nevedlo hůře, pokud by tyto oblasti přešly pod čínskou správu. V dnešním světě je takový proces zcela přirozený, lépe organizované státy přebírají kontrolu nad těmi hůře organizovanými. Afghánistánu se nikdy nepodařilo obsadit USA. Číňané by na Sibiř mohli přinést efektivnější formy řízení. Nebude to tak těžké, protože alespoň v těchto odlehlých oblastech Ruska stát neexistuje. Největší hrozbou pro Rusko vůbec není Čína. Největší hrozbou je premiér Putin.

Podrobnosti v polštině: ZDE

Vytisknout