Evropská komise ve Štrasburku prošla

15. 2. 2010 / Daniel Strož

Parlamentní hlasování o složení komise se proto poněkud protáhlo a došlo k němu až během minulého týdne, tedy v úterý 9. února ve Štrasburku. Teď už však byla domácí média ve svém zpravodajství podstatně skoupější a oznámila prakticky pouze to, že Barrosova Evropská komise prošla, a to téměř přesně sedmdesátiprocentní většinou hlasů. O tom, že devatenáct a půl procenta europoslanců hlasovalo proti a deset procent se jich hlasování zdrželo, se už vlastně nezmiňoval nikde nikdo. A také nikde nerozebírali zaujímané postoje ke komisi jednotlivých europarlamentních seskupení, které ale naskýtají poměrně dost zajímavostí.

Čeští občané byli informováni o tom, že Evropská komise má sedmadvacet členů, tedy tolik, kolik je v EU zastoupených zemí. Dozvěděli se také, že jejich republika má mezi nimi Štefana Füleho, jenž je vlastně již třetím českým komisařem, po krátkodobě působícím Pavlu Teličkovi, který byl vystřídán Vladimírem Špidlou. Zmíněn byl současně i komisařův rezort, všeobecně považovaný za velmi důležitý, aniž by ovšem bylo vysvětleno proč. Füle má totiž na starost oblast unijního rozšiřování, ale také i evropskou sousedskou politiku, díky níž -- pokud jí bude věnovat dostatečnou pozornost -- by mohly konečně začít být řešeny některé dodnes přetrvávající spory evropských států či národů z minulých dob. V českém případě konkrétně kupříkladu mezi Čechy a sudetskými Němci.

Pokud jde o ty svrchu zmiňované politické skupiny, kterých je v současnosti v Evropském parlamentu celkem osm, včetně takzvaných Nezařazených (ti se navzájem na ničem nedomlouvali a byli převážně proti), je dobré vědět, že svým členům hlasovat přímo proti schválení Evropské komise, navrhovaly pouze dvě z nich: Skupina Zelených/ Evropské svobodné aliance (GREENS/EFA) a Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL). V obou seskupeních došlo ale k tomu, že se někteří jednotliví europoslanci předcházející frakční domluvě nepodřídili a při hlasování se projevili opačným názorem.

Obdobně se zase mezi "rebely" ocitali v malém počtu členové skupin, které naopak doporučovaly hlasovat pro komisi. Jednalo se o Lidovce a Křesťanské demokraty (EPP), Socialisty a demokraty v EP (S+D), Liberály a demokraty pro Evropu (ALDE), Evropskou konzervativní a reformní skupinu (ECR) a Evropu Svobody a Demokracie (EFD). Není bez zajímavosti, že se k "rebelům" v těchto seskupeních zařazovali především zde zastoupení Francouzi a Britové. Z dvaadvaceti zastupitelů České republiky v EP jich komisi schvalovalo jedenáct (z ČSSD, KDU-ČSL a KSČM), devět se hlasování zdrželo (tedy všichni nominovaní za ODS) a dva (z KSČM) byli proti ní.

Protože jsem v uplynulém eurovolebním období (2004-2009) pracoval právě ve skupině GUE/NGL, zajímal mě důvod, kvůli kterému dva ze čtyř tam zařazených komunistických poslanců -- Jiří Maštálka a Vladimír Remek -- jako jediní z celé své politické skupiny dali volný průchod Evropské komisi v jejím nynějším složení. Od obou jsem dostal na mou jim položenou otázku promptní odpověď s obsáhlejším vysvětlením, které tady v poněkud zkrácené formě reprodukuji.

Jiří Maštálka předesílá, že ke komisi zaujímal původně negativní stanovisko, ale vzhledem k tomu, že o nominovaných komisařích nelze hlasovat jinak než jako o celku, musel svůj prvotní názor nakonec přehodnotit. Uvědomil si, jak důstojný a hlavně přínosný v EU může být pro ČR post komisaře pro rozšíření a politiku sousedství, který přebírá Štefan Füle. A jako původním povoláním lékaře ho také pozitivně ovlivnil John Dalli, který bude komisařem pro otázky zdraví a spotřebitelské politiky. U obou je přesvědčený, že jsou nejenom dostatečně kvalifikovaní, ale že mají i podrobně promyšlenou představu, jak působit ve svém rezortu ve prospěch občanů EU. Maštálka sice věří, že se především v těchto dvou komisařích nezklame, ale připojuje také zároveň, že po přijetí Lisabonské smlouvy má Evropský parlament podstatně větší možnosti kontroly komise.

Taktéž Vladimír Remek odepsal, že původně byl -- stejně jako celá jeho frakce GUE/NGL -- proti komisi, a to hlavně z důvodu, že jejím předsedou nadále zůstává José Manuel Barroso, v minulosti kritizovaný z mnoha stran. Poté ale, co Barrosovo předsednictví bylo zpečetěno, věnoval se soustředěně slyšení nominovaných komisařů, mezi nimiž ho oslovila hlavně Neelie Kroesová z Nizozemska, zastávající post pro digitální agendu a nové technologie, anebo Antonio Tajani, který má na starosti průmysl a podnikání. Tento komisař bude mít navíc "pod sebou" i projekt Galileo, na kterém Remek intenzivně pracoval již v uplynulém volebním období. Stejně jako Maštálka, rozhodl se i Remek podpořit také současně českého zástupce v komisi Štefana Füleho, s nímž, jak píše, nemusí pokaždé souhlasit, ale cení si toho, jak se v EP uvedl, čímž pozvedl v unii prestiž ČR.

Nedalo mi a pozeptal jsem se na názor také Miloslava Ransdorfa a Jaromíra Kohlíčka, kteří hlasovali v souladu se svou politickou skupinou GUE/NGL, tedy proti komisi. Vyžádal jsem si i od nich krátké objasnění a Ransdorf mi odpověděl obratem následujícími slovy: "Barrosova komise není zárukou odborných kvalit. Účastnil jsem se řady slyšení a někteří kandidáti na komisaře byli velmi slabí (Ashtonová, Tajani, Oettinger, De Gucht a další). V době krize potřebujeme silnou komisi razící nové přístupy a tvořící nové poměry. Sám předseda komise je vynikající řečník a taktik, ale spíše odráží existující poměry, než aby vytvářel nové."

Dost šokovaný jsem byl tím, že mi ani po mnoha mailových a osobních telefonických urgencích neodpověděl Jaromír Kohlíček, s nímž jsem se v době svého poslancování poměrně úzce přátelil. Namísto jeho reakce se mi dostalo jen několik "zaručeně spolehlivých" zpráv o tom, že Kohlíček sám žádné odpovědi není schopný a všechno to prý leží na rozhodnutích jeho jakési asistentky, šířící však o něm nejrůznější pomluvy. Třeba, že nedokáže napsat souvisle ani dvě věty, abych tu citoval jednu z těch nejmíň hanlivých. To už ale do náplně tohoto článku nepatří, šlo mi tu hlavně o to, poněkud přiblížit české veřejnosti jak schvalování Evropské komise ve Štrasburku probíhalo, nebo jak složité pro poslance bývá rozhodnout se při hlasování -- a v neposlední řadě demonstrovat i to, jak se Češi v evropských grémiích postupně učí demokracii tím, že zaujímají svobodná rozhodnutí.

Středa

Kohlíčkovi to nedalo, odpověděl dodatečně, a to se svým příslovečným vtipem. Nepochybuji, že si také ve stejném duchu udělá ve své parlamentní kanceláři pořádek.

Znovu tedy připomínám, že europoslanec Kohlíček hlasoval proti přijetí Barrosovy komise. A k jeho následujícím větám pro lepší srozumitelnost vysvětluji, že oním Čechem, o němž píše, je Štefan Füle a ony dvě zmiňované „komisní baby“ jsou irská komisařka Máire Geogheganová – Quinnová, mající v EK na starosti výzkum, inovace a vědu, a Britka Catherine Ashtonová, zastávající post místopředsedkyně komise a ministryně zahraničí EU. – Zde tedy Kohlíčkovo stanovisko k pokládané otázce:

Vytisknout