Lesk a bída pracovních agentur

15. 2. 2010 / Miroslav Uhlíř

Na BL již nějakou dobu vychází seriál článků o hledání práce a o zkušenostech z pracovních pohovorů z toho plynoucích. Rozhodl jsem se tedy, že si také trochu přisadím. Mám naštěstí zatím výrazně lepší zkušenosti než autorka seriálu o trablech s hledáním práce a zároveň mám v současnosti naštěstí co dělat.

Dovolím si však něco málo poznamenat k činnosti pracovních agentur. Myslím si, že není v pořádku, když u nabízených pracovních pozic není na rovinu uveden zcela přesný popis práce a požadavků na ni. Vše je často uváděno velmi mlhavě stylem "vedení lidí, orientace na výsledky atp." Ba dokonce nebývá ani uvedena firma, pro kterou se agentura snaží "ulovit" zaměstnance. To si myslím, že by mělo být více ošetřeno. Člověk se pak dozví až pozdě, že se třeba jedná o práci pro Korejce s jejich nechvalným přístupem k zaměstnancům a pracovním podmínkám. Vědět toto dříve, ušetřím za vlak. Nicméně se samotným chováním pracovníků agentur jsem zatím neměl žádnou potíž, vždy měli, co se týče způsobu jednání při pohovoru velmi korektní přístup. Vadí mi pouze mlhavé popisy nabídek práce.

Odbočím od práce agentur a přidám zde také jednu perličku. Byl jsem déle než před rokem na pohovoru v jedné pobočce jedné západní banky v ČR, kde do mne "přednášející" neskutečně hustil, jak je výhodné pracovat na IČO, protože se všude stejně propouští. A že když na sobě budu "fakt těžce makat", tak to můžu dotáhnout opravdu daleko, třeba až na dovolenou na Bali. To v případě, že se mi podaří sehnat hodně klientů (po předchozím telefonickém obtěžování) a následně je podobným způsobem zmasírovat až k podepsání smlouvy. Některé jeho argumenty, které měly uchazeče asi co nejvíce motivovat typu, že do této banky lidé chodí s "holými zadky" a práce v této firmě z nich udělá milionáře, nebo že sice i uklízečka je pro nás královna, ale produkty nabízíme hlavně bohatým, podle mne hraničí až s primitivností. Celý pohovor byl vlastně z 90% jeho monologem. Samozřejmě jsem si to všechno ze slušnosti poslechl, ačkoliv jsem se kradmo díval na hodinky. Abych neurazil, tak jsem mu na závěr vyplnil i nějaký dotazník. Od západní firmy bych opravdu čekal, že nebude zaměstnávat takové klauny. Ale nejsmutnější je na tom to, že vše myslel zřejmě vážně. A klaun, který svou show bere vážně, přestává být klaunem a stává se blbem.

Je to dnes s hledáním práce opravdu svízel a autorce seriálu článků fandím. Kromě objektivních příčin problémů souvisejících se světovou krizí je obtíž s hledáním slušného místa také dána likvidací českého byznysu v 90. letech, který prostě tradiční pozice a firmy zrušil. Ale ukončím článek optimisticky svou oblíbenou replikou, i v beznaději je slovo naděje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.2. 2010