"Kdyby bylo po mém, tak je všechny postavím ke zdi"

3. 2. 2010

Britský parlament bude vyšetřovat obvinění, že žadatelé o azyl v Británii jsou ponižováni, podváděni a dostává se jim špatného zacházení. Louise Perrett, která loni v létě pracovala tři a půl měsíce v britském imigračním přadu Border Agency ve velšském Cardiffu, svědčila o tom, že imigrační úředníci měli v kanceláři vycpanou gorilu a tu posměšně umisťovali na psací stůl každého úředníka, který nějakému žadateli kdy poskytl právo azylu.

Perrettová také svědčila o tom, že jeden z imigračních úředníků se jí vychloubal, že prověřoval tvrzení chlapců z afrických zemí, kteří uvedli, že byli násilně nuceni v Africe bojovat jako dětší vojáci, že je nutil, aby si lehali na zem, a ukazovali, jak střílejí na lidi v buši. Perrettová poukázala na to, že pohovory s žadateli o azyl se konají bez právníků, bez nezávislých svědků a nejsou nahrávány. Pokud je nějaký případ složitý, nadřízený Perrettové poradil, "ať ho prostě odmítne a nechá ho řešit tribunál". Jen případy, které předkládají poslanci, se řeší řádně.

Perretová uvedla, že dostala právo dělat právně závazná rozhodnutí o tom, zda žadatel o azyl má dostat právo azylu či má být odmítnut, už po pěti týdnech výcviku. Měla také právo umisťovat žadatele o azyl, i s celými rodinami, do vazebních středisek na dobu až 28 dní. Byla donucela podepsat Zákon o utajovaných skutečnostech.

Zdůraznila, že tón imigračního střediska se jí ozřejmil hned první den, kdy jeden manažer se vyjádřil o žadatelích o azyl: "Kdyby bylo po mém, tak je všechny postavím ke zdi." Jiný manažer jí řekl, že takové chování se dá v imigračním úřadě očekávat: "Nikdo z nás tady není politicky korektní, spíš obráceně."

Perretová sdělila listu Guardian: "Byla jsem svědkem všeobecného nepřátelství, hrubosti a nezájmu o klienty. Bylo to naprosto strašlivé. Vyjádřila jsem své znepokojení vedoucím pracovníkům, ale ti se mi jen smáli. Rozhodla jsem se to zveřejnit, protože nikdo jiný nechtěl veřejně nic říci a je zapotřebí zásadních změn na vedoucích místech."

Jedním z jejích případu byl případ ženy z Konga, která měla právo dostat v Británii azyl. Perrettová svědčí o tom, že její nadřízený přesto rozhodl, že Perretová a její děti budou z Británie deportovány a žádal imigrační úředníky, aby si vymysleli nějaké důvody k deportaci. Perretová se obrátila o pomoc na zaměstnance z právního oddělení. Ten odpověděl: "Umbongu, Umbongu, zabíjejí je v Kongu."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 3.2. 2010