John na Hrad - a jsme v ráji!

2. 2. 2010 / Stanislav Křeček

Sotva se lze jinde setkat s větší nabubřelou nekvalifikovaností, kterou nám předseda strany Věci veřejné předvádí. Posuďte sami. Podle Johna prý stačí realizovat jeden z návrhů jeho strany a co se stane?: „...bylo by po schodkovém rozpočtu“, dočítáme se. Zvláštní. Všechny evropské státy i USA bojují s vysokými dluhy, nejlepší mozky ekonomie a politiky světa se marně snaží najít cestu ze světové krize a o snaze odstranit rozpočtové schodky rokovali v nedávných dnech i vrcholní představitelé evropských států v Davidu... A hle: v Čechách máme bývalého publicistu, obklopeného houfem blondýnek a brunetek, vydávajících se za seriozní politickou stranu, který by toto vše obratem ruky vyřešil, jen ho „k tomu“ pustit.

A jaké jsou ty zázračné recepty? „Osm set miliard ročně vydává tento stát na veřejné zakázky. Statistika říká, že jsou předražené o třicet procent. To znamená, že třicet procent z osmi miliard se ukradne a nastrká do kapes politiků a úředníků. Zavedení systému pomocí agentů provokatérů by tedy uspořilo dvě stě miliard.“

Odhlédneme-li od skutečnosti, že samozřejmě žádná taková „statistika“, kterou se ohání pan John, aby dodal zdání věrohodnosti svým výmyslům, neexistuje, a odhlédneme-li od jeho poněkud literárních představ o cpaní miliard do kapes politiků a úředníků, a i když si nikdo nemyslí, že by s veřejnými zakázkami bylo u nás vše v pořádku, velmi by mě zajímalo, jak si pan John představuje řešení tohoto, jistě vážného problému neefektivních státních zakázek, pomocí agenta provokatéra.

Přemýšlejte se mnou: řekněme, že majitel stavební firmy si se státním úředníkem domlouvá předraženou zakázku. Jistě odsouzeníhodné. Ale jak pak se mezi ně, pěkně prosím, ten agent provokatér dostane? Přijde na jednání a řekne: „Tak copak to tady hoši domlouváte?“. Jak se vůbec obecně dostane taková osoba – neznámý člověk, navíc policista – na jistě důvěrná jednání, velmi dobře se vzájemně znajících lidí, o těchto věcech? Tak efektivně, abychom tímto způsobem získali do státního rozpočtu ony Johnovy dvě miliardy? Samozřejmě nijak, jen v představách autora detektivek, když se tento, jako onen příslovečný švec, držel svého kopyta.

John si ve zmíněném článku stěžuje, že politici se o jeho návrhy nezajímají, ignorují je, a vyslovuje podezření, že se k nim „během dovolené nic nedoneslo“. Ale doneslo, doneslo, jenom dělat se s tím mnoho nedá.

Například program Věcí veřejných nazvaný „bytová politika“ (toto téma mě opravdu zajímá), připomíná ono televizní vystoupení půvabné brunetky k témuž tématu, která všechny záměry své strany uvedla rozkošným slůvkem „ňák“ (viz můj článek „Ňák“). Ňák to uděláme, ňáké příspěvky poskytneme, ale konkrétně kde nic tu nic.

A stejně tak zde. Jenom na místo „ňák“, se zde používá slovo „podpora“. Podpoříme stavební spoření, úvěry u hypoték, družstevní výstavbu, daňové a odpisové simulace, družstevní bydlení, výstavbu venkovských osídlení, investorům, návrhy směrující k převodům pozemků ... no není to krása? Ovšem s jedinou vadou: nikde se nedozvíme ono podstatné: jak! „Přepracování zákona o vlastnictví bytů“? Fajn, ale proč a jak (asi ňák...). Nedozvíme se.

Ale nechci křivdit. Dvě myšlenky jsou zde opravdu konkrétní, Jedna z nich zní: „Revize občanského zákoníku, který by vyrovnal práva a povinnosti vlastníků a nájemců bytů (možnost zkrácení lhůty pro vystěhování neplatiče) „. Avšak opět jen blábol, který si může dát do programu nejkonzervativnější konzervativec i zdivočelý levičák: jak vyrovnat a která práva, v čem jsou tato práva dosud v nerovnováze? Nedozvíme se... Avšak co je podstatnější: strana, která se tváří, že je jí „moře po kolena“, netuší, že starý Občanský zákoník již opravdu není třeba revidovat, neboť je již ve Sněmovně předložen návrh zcela nového Občanského zákoníku, který se bude v nadcházejících letech projednávat... Zkrácení lhůty pro vystěhování neplatiče? Nyní je patnáctidenní. Je to hodně nebo málo?

Druhá myšlenka, na kterou zde chci upozornit, je zde zvlášť konkrétně zdůrazněna a bylo by asi dobré, kdyby si ji obyčejní lidé zapamatovali. Podle Věcí veřejných „Každá domácnost si zabezpečuje potřebu bydlení prostřednictvím trhu, podle svých finančních možností.“ Už na počátku minulého století by tato věta zněla jako poněkud opožděné zpátečnictví, neboť už tehdy bylo jasné, že si někteří pomocí trhu a svých finančních možností prostě přiměření bydlení opatřiti nemohou a císař a král vydával už v této době nařízení mající chudým lidem pomoci.

O první republice a státech dnešní západní Evropy nemluvě. Zde před volbami nedovolil něco takového vyslovit ani ten nejhloupější konzervativec. Ale alespoň máme jasno! Jaképak dlouhé řeči! Každý si musí opatřit bydlení na trhu podle svých finančních možností a pokud tyto finanční možnosti k opatření bydlení na trhu nemá (což asi nebude nic výjimečného, když tržní cena za byt o rozloze 60 m² v Praze tvoří třetinu průměrné mzdy a téměř celý průměrný důchod), tak prostě bydlet nebude! A vše ostatní napsané v programu Věcí veřejných včetně nářků nad rostoucími nájmy v  Praze (časopis Pražan z ledna 2010), všechno napsané bůhví kým a bůhví jakými penězi v placených inzerátech, není ničím jiným, než snahou prostřednictvím líbivých hesel býti zvolen. Ale co budou dělat pak, to z jejich programu není vůbec, ale vůbec zřejmé...

Pamatujete na podobné sliby Zelených?

Vytisknout