Trampové

5. 1. 2010 / Věra Říhová

Pokud pan KD myslel, že trampové byli největší chamraď z chamradi, pak mi dává za pravdu, že slovo plebs mělo jiný nežli vědecký význam. Jeho prohlášení o trampech je předsudek, který roztrušovali komunisté, aby se k nám ostatní lidé masově nepřidávali. Nejhezčí slovo, kterým nás označovali, bylo chuligáni, na což jsme byli hrdí.

Všeobecně je známo, že mezi trampy bylo mnoho umělců -- herců, spisovatelů, básníků, malířů, sochařů, režisérů, mnoho vysokoškoláků, někteří i s několika tituly. Pamatuji si brněnského docenta, který mne učil správně držet F-dur na kytaře. Já jsem tehdy pracovala jako učitelka dějepisu a českého jazyka na základní škole. Mezi kamarádkami pamatuji 2 učitelky a jednu ředitelku mateřské školky, a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.

Z řad trampů vzešlo několik politiků, profesionálních vojáků, vědců, ochranářů. Mnozí z nich jsou aktivní dodnes. Z trampingu vzešlo několik hnutí humanitárních a ekologických. Podrobněji jsem o tom psala v šestidílném povídání "Tramping" v roce 2006, kde se také píše o tom, jak lidé tehdy žili.

Zatím nikdo nepřišel na to, proč nás vlastně komunisté nepozavírali a nezakázali, třebaže se o to pokoušeli v padesátých a sedmdesátých letech. Jednou se mne předseda ROH ptal, jak to děláme, že dokážeme udržet dobrovolné dodržování nepsaných zákonů a vzájemný respekt. Jeho představa o trampech byla jako o jediné komunitě v celém socialistickém bloku, kde skutečně fungoval komunismus. Fantasta. Někdy mám podezření, že k nám posílali konfidenty, aby přišli na to, jak to děláme.

Většina z nás byla protikomunistická, někteří byli "v civilu" pronásledováni, soudruzi nás hlídali, sledovali, bylo mezi námi několik konfidentů, přesto jsme mezi lidmi byli vítáni a respektovaní. Nepamatuji se, že by v pátek a v neděli večer byl prázdný poslední vagón ve vlaku na trasách, po kterých trampové jezdili. Lidé s námi zpívali, smáli se, zvali nás na chalupy, sedávali s námi v hospodách a pomáhali nám, kde se dalo. Někteří nám záviděli a svazácká mládež nás napodobovala.

Roznášeli jsme mezi lidi svobodu jako infekci, po kapkách, bez přesvědčování, pouze vlastním příkladem. Tramping byl a stále je nejsvobodnější společnost v Čechách. Společnost, ve které není místo na náboženské a feudální manýry, kde se nikdo nikoho neptá na soukromí, majetek nebo vzdělání. Je postavena na kmenovém zřízení, kde šerif je svobodně volen podle potřeby a nikoliv podle volebního období, je zodpovědný celé osadě a celá osada ho respektuje, tedy dokud nezačne blbnout nebo neumře.

Nikdy na to nezapomenu. Takovou demokracii a svobodu, jakou mají trampové, nebude nikdy nikde žádný stát mít. Je totiž postavena na absolutní dobrovolnosti a to si žádný stát nemůže dovolit. Třebaže mi život již několik let nedovoluje trampovat, hrdě a s pýchou se k trampům hlásím. Žádný rádobydemokrat jim nesahá ani po kotníky.

Nemohu být levičákem pro celoživotní svobodomyslné smýšlení, nemohu být pravičákem po zkušenosti potřeby komunity. Absolutní individualismus není svoboda, je to otroctví samoty. Demokracie není ani levá ani pravá.

V každém případě jsou slova pana Karla Dolejšího důkazem, že nemá nejmenší ponětí o tom, jak lidé žijí, myslí a jednají. Žije v zajetí mýtů a předsudků. A v takových případech je jakákoliv snaha vymyslet nová pravidla společnosti marná. Společnost musí být budována zdola a nikoliv předpisem z nejvyšších míst, ať už politických nebo intelektuálních. Tramping je živým důkazem, že to jde, a proto je tolik špiněn a zadupáván do země, aby se nestal příkladem ostatním.

Vytisknout