Z Karkulkova cancáku

5. 1. 2010 / Karel Dolejší

Ale kdepak, jiní to takhle nezanedbávali. Vida, tady to máme: Ten co učil F dur byl docent, možná dokonce i přescent; a holky samé vzdělané učitelky. A taky "mnoho umělců -- herců, spisovatelů, básníků, malířů, sochařů, režisérů, mnoho vysokoškoláků, někteří i s několika tituly."

Jestlipak takoví bratři Ryvolové, na nichž je dneska nepochybně zdaleka nejzajímavější, že byli absolventy keramické průmyslovky, mívali přesný přehled o zaměstnání svých kamarádů, aby se tím mohli chlubit? Nejsem si úplně jist, a Wabiho se asi už sotva někdo zeptá. Co si o tom myslí Miki taky přesně nevím, ale řekl bych, že třeba tohle by nemuselo být až tak daleko od pravdy:

Jo, bejvávali vám trampové tak sebevědomí, že si ze sebe sami dokázali dělat bžundu a nebrat se zbytečně vážně. To bylo ještě v dobách před-nedvědovsko-strahovských, přirozeně; předtím, než Roman Horký na mnohaleté a jemu nepatřící tradici brněnské trampské kytary začal vydělávat "těžký lováče" a vystupovat nagelovaný na předvolebních shromážděních. V "osmdesátejch" jsem si vždycky říkal, že už to za moc nestojí, že bych vlastně chtěl trampovat koncem "šedesátejch", kdy v tom bylo míň ublíženectví a patosu a víc smyslu pro humor. No a vida: Kdeže jsou dneska ty doby, kdy to bylo ještě jen tak mizerný jako tenkrát...

Vždycky jsem vycházel z toho, že tajemství odolnosti trampingu vůči ideologické indoktrinaci minulého režimu leželo právě v tom žíravém humoru, kterým stíhal každé patetické vypínání se nad ostatní a spokojené popotahování se za kšandy, a to včetně vlastních řad. Že právě kvůli zjevné neúctě k třídním a stavovským rozdílům se do něj nepodařilo nikdy zavést žádnou hierarchii, což by býval byl počátek organizačního včlenění do Národní fronty. Že právě proto se proti uniformitě organizací stavěl svéráz a různorodost, s ironickými komentáři ovšem, když to někdo začal s tím svérázem opravdu přehánět.

Dneska tu ovšem máme zasloužilé trampské bojovníky proti komunismu a za radar à la Honza Vyčítal, jako kdyby Seton, Curwood, London a další snad byla jména nějakých generálů z korejské války, nebo co. Ještě mám ale schovanej detektivní výtvor nějakýho Velinskýho, co prej to každopádně dotáh aspoň na kapitána, jehož hlavní hrdina je funkcionářem ČSM; vždycky mi to přišlo... - no, nekonečně legrační, moc si stejně nepomohl, za bolševika vydal jedinou desku, ale asi chtěl taky přece jen jednou dát najevo,

to bude nejspíš vono, milej pane Nováku; ale vždyť přece nejen ty víš, že

a

tak kde se vlastně vzalo tohle ubohý zpaďouření tolika zasloužilejch? To už opravdu vypadá dost zle, pokud si sepisujou poznámky o tom, kolik titulů měl ten, co je učil krinolínu, a kolik zas ten, co je balil jak tele.

Každopádně moje přesvědčení, že trampové jsou přese všechnu historickou nepřízeň osudu v zásadě lid sebevědomý, se zdravou neúctou k takzvaným autoritám, dostalo pořádně do hrbu. Vypadá to, že chytili nějakou opravdu ošklivou nemoc. Místo, aby byli normálně hrdí na to co jsou, a utahovali si z pánů jako vždycky, zmocnilo se jich prej cosi, čemu ten vzdělanec Sigi říká strašným německým slovem mindrvertykajtskompleks, fujtaksl. Nevím přesně, co to vlastně je, ale myslím, že to určitě musí bejt mnohem horší než pancrfaust.

A vůbec, utrum. Nemá to cenu, lepší táhnout zas dál, ať už je to kamkoliv.

Vytisknout