Alkohol není hlavní příčinou nehod na silnicích
5. 1. 2010
Ano, pane Wagnere, naprosto s vámi souhlasím. Nejde o alkohol jako hlavní příčinu. Je to bezohlednost, hedonická zahleděnost vlastníků vozidel do své techniky posilovaná výkonem stroje a pocitem neohroženosti v uzavřeném prostoru kompaktního tělesa. Souvisí to ovšem jak se stavem silnic a daných klimatických podmínek, tak i s navyklým způsobem práce dopravní policie, píše Jiří Dvořák z Vietnamu.
Tady, ve Vietnamu jsem postupně došel k přesvědčení, že chování jedinců na silnici souvisí s chováním etnika vůbec v životě a společnosti. V Čechách to tak zřejmě není, dědictví respektu k nařízením a zejména kontrolovaným dodržováním nastavených pravidel je silnější, jistá disciplína je na silnici znát, ale přesto se ono uvolnění a podobné volní chování projeví právě tam, kde dozorové oko není předpokládáno.
Tady u nás žádné dozorové oko takřka není, a když je, dá se jeho přimhouření většinou koupit. Pravidla jsou psaná, ale jednak vágně, a jednak se jimi nikdo neřídí, neboť ve společnosti je všeobecně zakotveno pravidlo "starej se o sebe sám, jak umíš" . Podle toho to na silnici vypadá. Dav na motocyklech, kam přesedlal z jízdních kol, se řítí všude všemi směry, každý za svým cílem bez ohledu na svou bezpečnost a už vůbec bez ohledu na druhé. Je to krédo asijského života. "Je nás hodně, každý se musí prosadit sám a jakkoliv, měřítkem je výsledek vítězný".
Tolik mrtvých na silnici, bez pomoci, obklopených davem čumilů a drben diskutujících nad umírajícím jsem nikde jinde nezažil. Uhnout sanitce, když už nějaká jede, neexistuje. Projedou mocipáni s policejním předvojem a chvostem, tam je moc, to se podanný boji, jinak na něe nic neplatí. Auta, motorky, náklaďáky, autobusy. Klakson a jízda nezměněnou rychlosti i do sebemenší škvíry, i v protisměru, pokud je to pro řidiče kratší cesta k cíli. Po silnici či po chodníku, všechno jedno, vpřed.
Tak se chovají i v životě mezi sebou, pokud jde o peníze a zisk. Náhlá, nepromyšlená rozhodnutí, neboť tomu druhému se to takhle povedlo, udělám to stejně.
Myslím a jsem toho názoru po těch zkušenostech asijských, nejen odsud, také z Číny a Koreje, Kambodže i Laosu, že chování na silnici je skutečným obrazem skrývaného chování společnosti. Na té silnici jsou všichni sami za sebe a společenská, náboženská a jiná pravidla, která opěšalé jaksi nutí alespoň trochu uznávat, na té silnici neplatí. Obrazem je pak skutečnost provozu takového, jaký je.
Je to v lidech, jejich chování a výchově, alkohol je mizivá položka. Souhlasím s vámi. Dopravní policie se chová jako obušek v preventivní poloze či jako dobrodruzi divoce pronásledující kořist. Pomáhat a chránit jsou kecy, to by se musela změnit viditelně forma jejich působení.
Stejné kecy a med okolo huby , jako politici. Když je nikdo nevidí, jsou k těm, co mají chránit, krutí a bezohlední.
VytisknoutObsah vydání | Úterý 5.1. 2010
-
5.1. 2010 / Skutečnosti budou prošetřeny5.1. 2010 / Naděje, beznaděj a důvěra5.1. 2010 / Alkohol není hlavní příčinou nehod na silnicích5.1. 2010 / Albert Camus: Prostě rebel4.1. 2010 / Domov důchodců Dobrá voda - smrt vysvobozuje4.1. 2010 / Změny v domově důchodců v Dobré Vodě?4.1. 2010 / Jedna novoroční aneb Jak farmář kupoval auto2.1. 2010 / Když ne Klaus, tak Masaryk?1.1. 2010 / Petr NachtmannOjetý modem z internetové aukce, nůžky na plast, odborná literatura a kladivo na pouliční dealery?1.1. 2010 / Vedení podniku T-mobile4.12. 2009 / Hospodaření OSBL za listopad 2009