Alkohol není hlavní příčinou nehod na silnicích

5. 1. 2010

Ano, pane Wagnere, naprosto s vámi souhlasím. Nejde o alkohol jako hlavní příčinu. Je to bezohlednost, hedonická zahleděnost vlastníků vozidel do své techniky posilovaná výkonem stroje a pocitem neohroženosti v uzavřeném prostoru kompaktního tělesa. Souvisí to ovšem jak se stavem silnic a daných klimatických podmínek, tak i s navyklým způsobem práce dopravní policie, píše Jiří Dvořák z Vietnamu.

Tady, ve Vietnamu jsem postupně došel k přesvědčení, že chování jedinců na silnici souvisí s chováním etnika vůbec v životě a společnosti. V Čechách to tak zřejmě není, dědictví respektu k nařízením a zejména kontrolovaným dodržováním nastavených pravidel je silnější, jistá disciplína je na silnici znát, ale přesto se ono uvolnění a podobné volní chování projeví právě tam, kde dozorové oko není předpokládáno.

Tady u nás žádné dozorové oko takřka není, a když je, dá se jeho přimhouření většinou koupit. Pravidla jsou psaná, ale jednak vágně, a jednak se jimi nikdo neřídí, neboť ve společnosti je všeobecně zakotveno pravidlo "starej se o sebe sám, jak umíš" . Podle toho to na silnici vypadá. Dav na motocyklech, kam přesedlal z jízdních kol, se řítí všude všemi směry, každý za svým cílem bez ohledu na svou bezpečnost a už vůbec bez ohledu na druhé. Je to krédo asijského života. "Je nás hodně, každý se musí prosadit sám a jakkoliv, měřítkem je výsledek vítězný".

Tolik mrtvých na silnici, bez pomoci, obklopených davem čumilů a drben diskutujících nad umírajícím jsem nikde jinde nezažil. Uhnout sanitce, když už nějaká jede, neexistuje. Projedou mocipáni s policejním předvojem a chvostem, tam je moc, to se podanný boji, jinak na něe nic neplatí. Auta, motorky, náklaďáky, autobusy. Klakson a jízda nezměněnou rychlosti i do sebemenší škvíry, i v protisměru, pokud je to pro řidiče kratší cesta k cíli. Po silnici či po chodníku, všechno jedno, vpřed.

Tak se chovají i v životě mezi sebou, pokud jde o peníze a zisk. Náhlá, nepromyšlená rozhodnutí, neboť tomu druhému se to takhle povedlo, udělám to stejně.

Myslím a jsem toho názoru po těch zkušenostech asijských, nejen odsud, také z Číny a Koreje, Kambodže i Laosu, že chování na silnici je skutečným obrazem skrývaného chování společnosti. Na té silnici jsou všichni sami za sebe a společenská, náboženská a jiná pravidla, která opěšalé jaksi nutí alespoň trochu uznávat, na té silnici neplatí. Obrazem je pak skutečnost provozu takového, jaký je.

Je to v lidech, jejich chování a výchově, alkohol je mizivá položka. Souhlasím s vámi. Dopravní policie se chová jako obušek v preventivní poloze či jako dobrodruzi divoce pronásledující kořist. Pomáhat a chránit jsou kecy, to by se musela změnit viditelně forma jejich působení.

Stejné kecy a med okolo huby , jako politici. Když je nikdo nevidí, jsou k těm, co mají chránit, krutí a bezohlední.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.1. 2010