Malý trh neuživí "celého" kováře

25. 11. 2009

Poznámka k článku čtenáře Ondřeje Palkovského "Achiles a želva v podání Johna Michaela Greera"

Paradox Achilla a želvy spočívá právě v tom, že Achilles želvu dohoní, ačkoliv podle předestřené logiky by neměl ("Když Achilles zkrátí vzdálenost mezi sebou a želvou, želva se o kousek pohne, a pořád bude kousek před Achillem, Achilles tak želvu nikdy nedohoní."), napsal čtenář Ladislav Polák.

Obdobný paradox by tedy v tomto případě znamenal, že se situace na trhu ustálí v rovnovážném stavu, kdy bude poptávka saturována odpovídající nabídkou, ačkoliv by podle logiky (Johna Michaela Greera) neměla. Potud je tedy přirovnání OK, ale to je také vše. Neformuloval bych to tak, že "Dnes již připouštíme, že Achilles želvu dohoní ..", troufám si tvrdit, že to už věděli i staří Řekové. Ale neuměli vysvětlit tento paradox, to se povedlo až po několika tisících letech v souvislosti s novým pojetím tzv. vyšší matematiky (diferenciální a integrální počet) - zjisitli jsme, že součet nekonečně mnoha nekonečně malých částí nemusí být nekonečný, respektive jsme získali matematický aparát, který nám jej umožní přesně určit. Nejsem si jistý, zda v našem případě jsme skutečně dospěli k paradoxu - tedy z empirických porovnání bychom museli s jistotou vědět, že trh se ustálí na rovnovážném bodě. Pokud tuto jistotu nemáme, nemá smysl paradox vůbec uvažovat, žádný není. Pokud tuto jistotu máme, pak jsme teprve na začátku a potřebujeme objasnit tento paradox. Tušení ani jistota paradoxu však není důkazem ničeho, právě naopak - ukazuje, že v naší logice se skrývá chybná úvaha. A i když tento paradox trhu můžeme formulovat podobně jako Achillův, neznamená to, že je stejné i jejich zdůvodnění.

Při aplikaci tohoto zdůvodnění na náš problém bychom museli předpokládat dvě dost nepříjemné věci - cyklus vznikání a zanikání kovářských živností by se musel neustále zrychlovat a kováře bychom mohli dělit na libovolně malé kousíčky. Pak bychom mohli tímto paradox vysvětlit a rovnovážná situace trhu z článku by pak zahrnovala např. 0,01 kováře na výrobu hodinek, 0,1 kováře na výrobu ozdob a třeba 5 kovářů na výrobu hřebíků. Dělení kovářů by však byl asi docela velký praktický problém. Zajímavé je, že to však dobře zafunguje v globálním měřítku, kde díky velkému počtu jedinců - potenciálních kovářů a velkému rozsahu trhu nebudeme muset čtvrtit kováře a s klidem můžeme přijmout, že jeden kovář bude dělat hodinky třeba pro celou zeměkouli. Jinými slovy, jádro úvahy (o rozdílu mezi globálním a lokálním chováním trhu) je jinde - možnost NENALEZENÍ rovnovážného stavu je skrytá právě v tom, že kováře nemůžeme dělit a malý trh neuživí "celého" specializovaného kováře. Úvaha pana Palkovského se pak týká právě globálních trhů a ne lokálních, o kterých byla řeč.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 25.11. 2009