Pantomima
12. 10. 2009 / Karel Šiktanc
Kamkoliv jdu,
cítím na sobě tvoje tělo,
jak by jsi na mně umřela.
Já zůstal živ.
Jak Donatelo
táhnu je s sebou od lži ke lži -
a hledám duši bez těla.
Chce se mi spát.
Však míjejí mě herci z města...
a z okna, rdoušen Markétkou,
mává mi Faust.
Má něžná gesta -
a ruce k loktům pořezané
tvou bledě modrou žiletkou.
ze sbírky Utopenejch voči, Československý spisovatel, Praha 1991 vybrala Hanka Tomšů
Obsah vydání | Pondělí 12.10. 2009
-
12.10. 2009 / Jindřich KalousO myšlení politiků, globální krizi, limbickém systému a naději lidstva na přežití12.10. 2009 / Uwe LadwigZa procenta růstu se nedá nic koupit, neboli Proč by někteří bankéři měli raději mlčet12.10. 2009 / Odbornice na hebrejštinu: Bůh nestvořil nebe a Zemi12.10. 2009 / Policejní perzekuce před izraelskou ambasádou12.10. 2009 / Zajímavý názor11.10. 2009 / Jana BobošíkováBývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli12.10. 2009 / Text Bobošíkové není odborná analýza8.10. 2009 / Hospodaření OSBL za září 2009