Nahota

12. 10. 2009 / Přemysl Janýr

Čunkova sekretářka Marcela Urbanová oznámila policii, že Jiří Čunek 11. února 2002 přijal od firmy H&B Real úplatek ve výši 500 000 Kč za prodej podílu na Vsetínských bytech pod cenou. Policie zjistila, že si toho dne H&B Real vybrala ze svého účtu půlmilionovou částku v hotovosti, že se její zástupci ve stejný den s Jiřím Čunkem sešli, že si Jiří Čunek krátce poté půlmilionovou částku v hotovosti na svůj účet uložil a že H&B Real podíl na Vsetínských bytech pod cenou získala.

Jiří Čunek nato obvinil Marcelu Urbanovou ze šíření pomluvy. Aby ovšem takové obvinění mělo jakýkoli reálný smysl, musel by je doplnit přesvědčivými důkazy, že

a) Marcela Urbanová měla přístup k výpisům z jeho soukromého bankovního účtu;

b) měla přístup k výpisům z bankovního účtu firmy H&B Real;

c) měla příležitost porovnat je a vyhledat dvě položky, které si náhodně časem, částkou a směrem pohybu odpovídaly a zároveň vysvětlit neuvěřitelné štěstí, když takové pohyby nalezla ausgerechnet ke dni, kdy se sešel se zástupci firmy H&B Real;

d) hotovost, kterou si uložil prokazatelně pocházela z jiného zdroje;

e) firma H&B Real vybranou hotovost prokazatelně potřebovala a použila k jinému účelu;

f) nabídka H&B Real na veřejně vypsaný odprodej městského podílu na Vsetínských bytech byla ze všech došlých nabídek nejvýhodnější.

Potud zdravý lidský rozum. Namísto nezbytných šesti důkazů, poskytl Jiří Čunek pouze nejapná protichůdná tvrzení o tom, že si právě v oněch dnech uložil své životní úspory od svých osmi let, které zatajil i před vlastní manželkou. Tím ovšem na možnost podezření z korupce věrohodně vyvrátit sám rezignoval.

Ani prostoduchostí nevybočuje Čunkův případ ze zavedených standardů - prostě se na rozdíl od chytřejších kolegů nechal chytit. Od jiných obecních představitelů souzených za korupci se liší pouze tím, že byl v době podání trestního oznámení předsedou KDU-ČSL, senátorem a zejména designovaným místopředsedou vlády postavené na korupci přeběhlíků. Na morální ohledy neměla prostor, chuť ani lidi -- buď ber co je, anebo jdi od válu. Druhá alternativa byla ovšem čistě akademická, pro Mirka Topolánka stejně jako pro Karla Schwarzenberga.

Oprsklost, se kterou vláda trestnou činnost svého místopředsedy kryla, se vymyká i českým poměrům. Nespokojila se s obvyklým "žádný soud ho neodsoudil, ergo se žádné korupce nedopustil", ale zajistila Čunkovi trvalou beztrestnost. Nejvyšší státní zástupkyně vyšetřování jeho případu odebrala příslušnému státnímu zástupci a přidělila je jinému, který stíhání promptně zastavil.

Nad bohorovností, s jakou tak flagrantní porušení práva zdůvodňuje, se zatají dech: kvůli procesním chybám.

Nevysvětluje podle jakého zákonného ustanovení rozhodovala, proč se dozvěděla o procesních chybách právě v Čunkově případě a ne v nějakém jiném, zda se státní zastupitelství dopouštějí procesních chyb i v dalších případech, které by jim měly být rovněž odebírány, neuvádí kolikrát již jim nějaký případ odejmula, nevidí procesní pochybení státních zastupitelství jako obecný problémem, který je nutno řešit. Vše se točí kolem jednoho jediného případu, který zjevně vyžaduje mimořádného zacházení a nikomu není nutno objasňovat proč.

A nikdo se jí na to ani nezeptá.

Jakkoli je Jemelíkův rozbor současné situace informativní, vlastním problémem nejsou paragrafy, ale ochota společnosti nechat se manipulovat, ohlupovat a ovládat. Obávám se, že iniciativa Daniely Kovářové podstatu problému míjí. Ta již dávno nespočívá v tom, zda se Čunkovu korupci nakonec podaří nějak dovyšetřit, ale v základním vztahu mezi justicí a politickou mocí. Ne jestli Čunek nakonec dostane několikaměsíční podmínku, ale jestli někdy budou potrestáni dnešní justiční mafiáni.

Vytisknout