Pat a Mat

12. 10. 2009 / Vladimír Nindel

Volby se posunuly z podzimu na jaro, ale jejich hlavní soupeři zatím zůstávají nezměněni. Je zcela na místě nabídnout čtenářům důkladné a odborné srovnání dvou výrazných mužů české politiky.

První z nich, Jiří Paroubek, se ovšem pro zastávání jakékoli významné funkce v politice zcela diskvalifikoval. Hlavní a přesvědčivé argumenty proti němu jsou: 1. má bradavici, 2. někteří míní, že je tlustý, 3. je papaláš, 4. podle jednoho účastníka internetové diskuse prý smrdí. Aby toho nebylo málo, byl prý dokonce chvilku arogantní, když po něm házeli vejce.

Jiří Paroubek je vlastně tak nemožný, že žádné argumenty proti němu nejsou zapotřebí. Svoji ničemnost však dovršil, když si dovolil jednat s ruským premiérem, a to bez svolení knížete Schwarzenberga!

Tužka člověku málem padá z ruky při uvědomění si té zlotřilosti. A to Paroubkovi tvrdošíjně nadržující média nevědí nebo nechtějí vědět, že s Putinem mimo jiné jednal také o obnovení RVHP a Varšavské smlouvy...

Evropa se ještě dlouho nevzpamatuje z rány, kterou jí zmíněný Paroubek zasadil spolu s dalšími zapřisáhlými nepřáteli Evropské unie, když způsobil odchod Mirka Topolánka z jejího předsednictví a nepřímo také zmizení tzv. Entropy, díla velejemné poetické hloubky, z evropského dvorka.

Nyní můžeme s úlevou přejít k druhému ze srovnávaných mužů. Je evidentní, že Mirek Topolánek nemá bradavici, není tlustý a rozhodně nemá a nikdy neměl papalášské způsoby. Zcela jistě nesmrdí - velmi důkladně se umyl například na Sardinii a v Toskánsku. Všichni kluci z grémia se rádi koupou.

Topolánkova promýšlená slova prozrazují zralou státnickou moudrost, jeho gesta vyjadřují ušlechtilost par excellence - o tom se mohli přesvědčit všichni občané, a to nejednou.

Občané také nemohou být Mirkovi Topolánkovi dost vděčni za to, že je opakovaně a důsledně upozorňuje na rostoucí nebezpečí nové listopadové, vlastně říjnové revoluce, a nového Vítězného února (na obojím s dalšími kumpány skrytě pracuje zrádný Paroubek).

V závěru se ještě vraťme k umění. Čtenáři zřejmě vědí o výjimečném díle v pražské Lucerně, o mrtvém koni zavěšeném za nohy ke stropu pasáže. Na břiše mu ovšem sedí svatý kníže Václav, a to je nuda. Tady můžeme výtvarníkovi vytknout nedostatek moderního přístupu a tvůrčí odvahy. Mohl tam přece posadit někoho jiného. Mohl tam také posadit jiného, současného knížete - ano, knížete Schwarzenberga!

A když trochu popustíme uzdu představivosti, u mrtvého koně stejně není žádná uzda potřeba -- koho by tam mohl posadit vzhledem k našemu tématu a volbám?

Z provedeného srovnání je to přece zcela jasné - Mirka Topolánka!

Naopak toho Paroubka by inteligentní čtenář na koně jistě neposadil.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 12.10. 2009