To je Bašta...

12. 10. 2009 / Ivan David

Dovoluji si doplnit článek Milana Daniela Jaroslav Bašta, soudce Lynch a ministr Kohout - Český velvyslanec na Ukrajině je osobou, která mnoha zájmům evidentně překáží. Na rozdíl od autora jsem s Jaroslavem Baštou neseděl na Borech, ale ve Strakovce. Podle Milana Daniela na Borech „nikdy neuhnul“. Na Borech jsem nebyl, ale předpokládám, že ve Strakovce je k uhýbání nesrovnatelně víc příležitostí. Motivem k uhýbání je neztratit nebo získat. Jako všude.

Ve Strakovce lze neuhnutím zmařit dlouhodobé úsilí a nedosáhnout cíle v oblasti veřejného zájmu či vlastního blaha. Nebo obojí. Je obrovský tlak na kompromisy nejen každou středu nebo pondělí, ale stokrát za den sedm dní v týdnu. Nemyslím, že je to morální relativismus, ale politika je umění možného. Jaroslav Bašta neuhnul v ničem důležitém. Nebylo jeho chybou, že akce „Čisté ruce“ nemohla mít úspěch.

„Co si to Zeman vymyslel? Co to je za blbost!“, rozčiloval se první místopředseda vlády Vladimír Špidla: „Čeho jsme dosáhli? Jenom toho, že nám zavřeli Ivo Svobodu!“

Pozn. ŠOK: To, že "v teplákách" skončí mezi prvními i Ivo Svoboda, bylo součástí Zemanova plánu Akce Čisté ruce. Zeman znal okolnosti "podnikání" dvojice Svoboda & Snopková v Libertě dlouho dopředu. Jeho nejvěrnější lidé byli v určitou dobu nasazeni na monitorování ekonomického stavu Liberty. Jenže... Politika je umění možného. Svoboda byl Grossův člověk. Gross si ho prosadil – proti vůli Zemana – do vlády. A Gross za něj nesl odpovědnost. Uvěznění Iva Svobody mělo profylaktický účinek nejen na Grose samotného, ale na řadu zejména středočeských sociálních demokratů. Akce Čisté ruce nicméně úspěch mít mohla, byť zpočátku vznikla z populistické naivity Zemana. Nicméně Baštova utajená zpravodajsko-analytická skupina při prověrkách jednotlivých kauz zjistila, že míra prorostlosti oligarchických podnikatelských skupin do politického a správního systému státu je od státního převratu v roce 1989 a vlád Václava Klause tak velká a tak komplexní, že by Zemanova vláda při frontálním útoku na tuto strukturu ztratila okamžitě mandát a padla, nebo by musela provést státní převrat. A tak se Zeman zachoval jako ekonom: vyčíslil náklady, přínosy, rizika a hrozby takového kroku. Sečetl a odečetl s důrazem na stabilitu státu. A zjistil, že pouhá fiktivní hrozba spolu se zpravodajským pokrytím případů a faktická exekutivní nečinnost ve věci Čisté ruce je nejúspornější a nejlepší variantou řešení.

Po odvolání Jaroslava Bašty z funkce ministra následoval pokus o jeho kriminalizaci. Byl účelově obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Byl to kromě diskreditace především nátlak na ČSSD ze strany většinové pravicové opozice, aby ve Sněmovně nehlasovala pro vydání Ing. Ludmily Müllerové k trestnímu stíhání kvůli vytunelování nemocnice v Bruntále. Müllerová ke stíhání vydána nebyla, a tak se později mohla stát senátorkou za KDU-ČSL. A nyní, při reálně hrozícím pádu této strany pod pětiprocentní hranici, je čelnou představitelkou strany TOP 09.

V roce 2003 jsem soukromě navštívil Jaroslava Baštu v Moskvě. Bylo to krátce po tehdejším pokusu o jeho diskreditaci pod záminkou, že velvyslanectví v Moskvě nezvládlo proces vydávání víz a došlo prý ke korupci. Nařčení bylo účelové a nebylo nijak prokázáno. Smysl byl jasný. Jaroslav Bašta pojal svoji úlohu velvyslance jako zmocnění k úsilí o zlepšování politických a obchodních vztahů s touto významnou velmocí. Je velmi pracovitý. S nadšením hovořil o dosažených výsledcích. Právě ty zřejmě byly důvodem k pokusu o jeho odvolání. Snaha o konfliktní vztah s Ruskem není ze strany jistých kruhů ničím novým.

Současné události byly ze strany Jaroslava Bašty minulý týden popsány v pořadu „Otázky Václava Moravce“ nanejvýš věrohodně. Jde o novou diskreditační kampaň. Neohebný a nestlačitelný Bašta zase někomu překáží.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 12.10. 2009