VĚDA

Dinosauři nebyli připraveni, my musíme být...

20. 8. 2009 / Jita Splítková

Co znamenají stále četnější povodně střídané se suchem nebo vichry a tornáda ve Střední Evropě či sníh na pomerančových plantážích? Odpověď je jasná. Je to předzvěst dlouhodobých změn podnebí. Globální oteplování - chápané jako růst průměrné celkové teploty vzduchu není fikce či teorie, ale ověřená realita. O tom už se odborníci nepřou, toto už je bráno za jasnou věc. Dokonce už i dánský vědec Bjorn Lomborg - modla všech odpůrců změny klimatu, pro Financial Times prohlásil, že pochyby o tom, že skutečně probíhá změna klimatu nejsou opodstatněné. Oč se tedy moudří i nemoudří lidé přou? Hádky probíhají o příčinách.

Důkazy o probíhající změně

Klimatologové stanovili skupiny jevů, které právě na Zemi probíhají a jsou podle nich nevyvratitelným důkazem změny klimatu. Na prvním místě mezi nimi asi bude nejvíc viditelné a známé tání ledovců v severních i jižních polárních oblastech. Ovšem díky vyšším teplotám mizí i horské ledovce a to ve stále vyšších nadmořských výškách. Mohou to pozorovat horolezci v evropských Alpách, na Kavkaze, ve Skalistých horách a dokonce i na Mount Everestu. Podle dva roky starých měření čínských vědců, poklesl nejvyšší světový vrchol v důsledku odtávání ledovce až o 1,3 metru.

V lednu 2009 agentura World Glacier Monitoring Service vydala prohlášení, že na základě pozorování a následného modelování vědci došli k závěru, že ledovce na Zemi roztají do konce poloviny tohoto století. Ředitel této organizace profesor Wilfried Haeberli je velmi skeptický a i když si vzal jako podklad ty nejoptimističtější modely průběhu změny klimatu - i podle nich malé ledovce, kterých ovšem na světě je nejvíce, už nemají naději na záchranu a definitivně roztají. Do 30 let může roztát i 80% himalájských ledovců.

Tání ledovců ještě nic neznamená, může někdo namítat. Pokud by se nenacházely každý jinde a neobjevovaly se ještě další příznaky oteplování, měl by možná dotyčný oponent pravdu. Jenže mizení ledovců není jedinou věcí, která vypovídá o přicházejících změnách.

Dalšími důkazy nástupu změn v podnebí jsou: Na všech kontinentech se zvětšuje půdní eroze. Je teplejší a často sušší jaro, které většinou přichází dříve než je kalendářně určeno. Počasí je stale "nevypočitatelnější", dochází k jeho velkým výkyvům. Toho jste si jistě také všimli. Jeden den vyjdete ven v triku a za dva dny koukáte opět po zimní bundě.

Dále: Změny hladiny a teploty moře - za posledních sto let stoupla hladina oceánů o 20 cm. Od roku 1961 se provádějí pozorování, která ukazují, že průměrná globální teplota oceánů se zvýšila do hloubky minimálně 3000 metrů. Oceány absorbují více než 80 % tepla dodaného do klimatického systému. Toto oteplení způsobuje zvýšení objemu mořské vody a tím přispívá ke zvýšení mořské hladiny plus ještě tající ledovce na pevnině.

Díky okyselování oceánů, které je působeno zvyšováním koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře, mizejí korálové útesy - kyselost zabíjí všechny živočichy, tvořící si pevnou schránku čili i korály.

Nebude co pít?

Vážným problémem je další důkaz - a sice to, že celosvětově ubývá pitné vody - ve srovnání s rokem 1950 poklesly její stavy na méně než polovinu. Čím to? Oteplování. Podle IPCC je na vině zvyšující se obsah vodní páry v atmosféře, měnící se rozložení, intenzita a extrémy srážek, zmenšení sněhové pokrývky a rozsáhlé tání ledovců v kombinaci se změnami v půdní vlhkosti a odtoku. Prostě koloběh vody v přírodě nestačí na její obnovu do formy použitelné pro člověka a v příštích desetiletích nebude možno pokrýt poptávku. Podle údajů OSN se předpokládá, že v roce 2025 bude žít v zemích s vážným nedostatkem pitné vody dvě třetiny lidí. Tento nedostatek vyvolá i epidemie průjmových onemocnění, vymření některých živočišných druhů - asi hlavně savců...

Rovněž na rostlinách a živočiších je možné sledovat působení klimatických změn - hynou korály čili mizí korálové útesy. Rostliny, hmyz i zvířata se stěhují z teplých pásem na sever. Zde by jinak ještě před několika lety nemohli přežít zimu. Dnes už přežívají a dokonce se zde bez problémů množí. Díky tomu pomalu může zmizet naše bezstarostná návštěva lesa za domem - už dnes se tam můžeme setkat například s pavouky jako např. zápřednicí jedovatou (Cheiracanthium punctorium) nebo s děsivým, ale neškodným křižákem pruhovaným (Argiope Bruennichi).

Na druhou stranu oteplování přináší pro některá zvířata až neuvěřitelné problémy - konkrétně může přispět k vyhubení samiček živorodého australského scinka (Eulamprus tympanum) a tím pádem k jeho celkovému vymazání z živočišné říše. Pohlaví potomka u nich není geneticky předurčeno, ale je řízeno teplotou těla samičky očekávající mláďata. Pokud se mají narodit samičky, je nutno, aby samička byla v chladu. Pokud se zvýší její tělesná teplota, třeba vyhříváním na sluníčku, tak se jí mláďata narodí mnohem dříve a jsou to jen samečci. Díky oteplování by se mohlo stát, že se nebude prostě mít kde ochladit a bude tedy rodit jen samečky.

Posledním velmi zásadním důkazem změny klimatu je to, že v atmosféře stoupá koncentrace skleníkových plynů - jmenovitě to jsou: oxid uhličitý, metan, oxid dusný, halogenové uhlovodíky, přízemní ozón a hlavně vodní pára - ta je nejdůležitějším skleníkovým plynem, bez ní by vlastně nemohl vzniknout známý a diskutovaný "skleníkový efekt", protože se na něm podílí přibližně ze 90%. Pokud by se nám nějak podařilo vodní páru z atmosféry odstranit, došlo by k ochlazení Země zhruba o 30 °C.

Zvyšování koncentrace skleníkových plynů, skleníkový efekt a oteplování - jaká je mezi tím souvislost? Věda zatím nedává uspokojivou odpověď, nevíme, co je příčina a co důsledek. Vyvolá zvýšení množství skleníkových plynů oteplení Země (možné je i ochlazení - to podle složení a vzájemné interakce plynů a aerosolů - plynných směsí, které v podobě dýmu a mlhy tvoří sírany, organický uhlík, saze, dusičnany a prach v atmosféře) nebo naopak oteplování Země a oceánů vyvolává jejich zvýšení?

Jediná pravdivá odpověď je - to zatím nevíme - vše jsou pouze hypotézy.

Příčiny globálního oteplování a změny klimatu

Pokud se jedná o příčiny, proč se v současnosti mění podnebí, zde shody vědců, politiků i občanů končí. Na světě ještě existují dva tábory, rekrutující se většinou z řad neodborníků - jedni říkají: "otepluje se bez přičinění člověka - jedná se o přírodní jev, který na Zemi nastal již mnohokrát". Druzí říkají:"za oteplování může ve velké míře člověk a jeho průmyslová činnost a drancování přírody."

Kde je pravda? Argumenty obou skupin zní logicky a věrohodně. A co když vlastně mají pravdu oba dva "tábory" a za změnu klimatu, která v současnosti na Zemi probíhá mohou jak přírodní zákony tak i člověk, který je svojí činností zesiluje a urychluje?

Tak to asi bude a všechna dostupná fakta a měření by tomu nasvědčovala.

Složky klimatického systému jsou - atmosféra, oceány, pevný povrch Země, biosféra a ledovce - a dalo by se říci, že i lidská činnost (průmysl, zemědělství, doprava, ničení zeleně...). Všechny složky se vzájemně ovlivňují a navíc z vnějšího prostoru na nás působí přítok energie ze slunečního záření a chlad meziplanetárního prostoru.

Jde tedy o velmi složitý systém se spoustou vzájemných vazeb a proti sobě působících mechanizmů a záleží na jemné souhře či kombinaci spousty různých parametrů, jak se bude naše klima dál vyvíjet. Na druhou stranu - naše Země je poměrně velmi stabilním termostatem, který nás chrání před prudkými výkyvy teplot mnohem lépe než je tomu na jiných planetách. Přesto i malá změna průměrných teplot může být pro některé aspekty pozemského života velmi znatelná.

Co všechno dnes víme? Musíme si uvědomit, že skleníkový efekt je normální přirozený přírodní jev. Objevil ho již v roce 1824 Francouz Joseph Fourier. Lidé ho pouze svojí činností zesilují, ovšem do jaké kvantitativní míry, na to opět nemáme přesnou odpověď. Bez něj by byla dnešní průměrná teplota při povrchu Země -18C místo současných +15C. Země by byla trvale zaledněná (pokryta ledem) a vyšší život by byl vlastně nemožný. (nebýt skleníkového efektu, oceány by již dávno zamrzly a pro vysoké albedo ledu (poměr odraženého záření k dopadajícímu) by nikdy neroztály a život na Zemi by vůbec nevznikl.)

Pravdou také ovšem je, že celosvětové emise skleníkových plynů způsobené lidskou činností v období let 1970 – 2004 vzrostly asi o 70 % oproti předprůmyslové éře lidstva.

Nejpodstatnější složku skleníkových plynů - vodní páru - nejvíce ovlivňuje sopečná činnost, ale svůj podíl má na lokální úrovni i člověk. Její koncentrace se v průběhu desetiletí a staletí příliš nemění; a pokud ano, téměř okamžitě se její množství v atmosféře přiblíží rovnovážné hodnotě. Změna koncentrace vodní páry tedy není základní a hlavní příčinou oteplování, ale spíše okamžitým důsledkem změn jiných. Velké přírůstky čili změny směrem nahoru jsou zaznamenány u koncentrací CO₂ a metanu. Ten je z velké části produkován zemědělskou výrobou, ale nejen jí - mořské dno je přirozeným rezervoárem metanu v tuhé podobě. Odtud se může rovněž ve velké míře uvolňovat do ovzduší a v minulosti se už tak i stalo.

V souvislosti s globálním oteplováním je asi nejvíce diskutovaným plynem oxid uhličitý. Proč právě tento plyn bývá předmětem nenávistných sporů, je jasné – jedná se zde o politiku. Rozvinutým zemím se vyčítá, že přispívají "svým CO₂ " podstatným dílem ke globálnímu oteplení. Ty rozvojové je viní z toho, že jim tak připravují "peklo" na Zemi a výrobci produkující dotyčné škodliviny se bojí, aby nemuseli investovat do úprav svých provozů, což by jim snížilo zisk.. Přitom celkový skleníkový jev, pocházející od veškerého oxidu uhličitého, přítomného v atmosféře je podle modelů srovnatelný s 3 °C. Jak to tedy je?

Odpovědi šli vědci hledat do rašenilišť na Sibiři a v Kanadě a také do Antarktidy. Odevšad vzali pomocí hloubkových sond vzorky a ty následně podrobili chemické analýze na obsah CO₂. U vzorků z ledu se zkoumaly vzduchové bublinky.

Co vyprávějí bublinky

Hmyz zatavený před stovkami let do jantaru nám dnes "poví" o své DNA, nemocích, cizopasnících... Vzduchové bublinky z nitra antarktického ledu zase hovoří o tom jaké v době jejich vzniku na Zemi bylo teplo, vlhko, jaké bylo složení atmosféry...

Rozbory obsahu CO₂ dokázaly, že klimatické změny nejsou nic nového, docházelo k nim i před tisíci a statisíci lety, kdy ještě lidstvo nedávalo o sobě vědět žádnými mohutnými exhalacemi. Jenže v té době se projevovala například velká sopečná činnost... takže je zde opět otázka, jaký scénář zde nastal – nejdříve vzrůst koncentrace CO₂ a následné oteplení nebo bylo prvotní naopak oteplení a jako následek vznikla vyšší koncentrace CO₂? Co je čeho důsledkem? Tento spor se zatím podobá hádce: co bylo dříve vejce nebo slepice. Víme jen, že i v rámci samotné přírody probíhají samovolné změny klimatu.

Mnoho lidí jistě napadne dotaz: Pro jak velké časové rozmezí jsou takto získaná data z ledovců relevantní? Hlubinné vrty, které se prováděly na antarktické základně Vostok i jejich následná chemická analýza (kterou se zjišťovala koncentrace metanu, teploty a koncentrace oxidu uhličitého) pokrývají období zhruba posledních 650 000 let.

Koncentrace plynů vědci zjistí v bublinkách přímo, ale teplotu odvodí z koncentrace zmrzlé těžké vody - čili molekul vody, v nichž je obyčejný vodík nahrazen těžším izotopem deuteriem (kromě protonu má v jádru atomu i neutron).

Z těžké vody se teplota ovzduší v minulosti dát zjistit jednoduše - množství těžkého vodíku, který je schopen se vypařit a dostat se do mraků, je vzhledem k jeho hmotnosti velmi malé. Při vyšší teplotě je pro těžší jádra (deuterium) snazší dostat se výš. Relativní koncentrace deuteria v dešti bude zcela logicky vyšší při vyšší teplotě. Nové vrstvy ledu v Antarktidě vznikají díky dešti - takže čím více těžké vody v této vrstvě je, tím vyšší byla na Zemi teplota.

Tato "bublinková" fakta o dřívějších změnách klimatu v žádném případě neznamenají, že by se naše civilizace neměla v produkování skleníkových plynů, prachu, exhalací a ničení zeleně a pralesů "setsakra" mírnit. I kdyby lidská činnost nebyla prvotní příčinou vzrůstu obsahu skleníkových plynů podle přímých pozorování - čili měření teplot (od 18.století) nebo například studiem letokruhů (paleoklimatické informace), i matematických modelů, začíná neobvyklé a vysoké oteplování až od 20. století. Změny průměrných teplot jsou takové, že je už nelze vysvětlit jako normální výkyv - vymykají se kolísání teplot za posledních minimálně 1000let - a za tím už opravdu může být a bude vliv lidské činnosti na Zemi.

Chyťte viníka

Kdo na světě je nejvíc zodpovědný za přispívání k tomuto podle všeho ještě většímu oteplování? Jsou to rozvinuté země? Ano, jsou, ale nejen ony. Zjistilo se, že například v chudých, nadprůměrně lidnatých asijských zemích, kde se opravdu hojně využívá otevřených ohnišť, se do ovzduší uvolňuje tolik sazí, že tyto částice v některých oblastech Arktidy způsobují odtávání sněhu a ledovců. Zdánlivá maličkost, ale je to tak. Ledovce znečištěné sazemi pohlcují více tepelné energie. Vina nese i naše masožravost - pokud by se omezila produkce masa, zmizelo by 18% škodlivých emisí - tolik jich podle OSN vyprodukuje právě živočišná výroba.

Změnu klimatu v špatném slova smyslu podporuje i ničení zeleného porostu a stavby silnic, letišť, domů, hal... Zeleň opravdu významnou měrou odráží část sluneční radiace (v oblasti jejího maxima pro 550nm a v oblasti kolem 750nm) a podílí se tak na energetickém vybalancování zemské teploty.

Průměrná teplota zemského povrchu je dána rovnovážným stavem mezi energií přicházející ze Slunce a energií odraženou a vyzářenou povrchem planety a atmosférou zpět do kosmického prostoru. Narušení této rovnováhy sice není, podle odborníků, možné během života jedné lidské generace, ale zničení zeleně by budoucímu lidstvu pěkně zavařilo a to doslova.

Co přichází v úvahu jako další zodpovědný faktor za změny klimatu? Opět Slunce - jedná se o jeho cykly magnetické aktivity - samozřejmě toto není pozorovatelné v rámci jednoho lidského života – jeden cyklus trvá 100 tisíc let. Na Zemi je vždy teplejší klima pokud je Slunce magneticky aktivní.

Mezi další přírodní "ovlivňovatelé" změn klimatu patří - změna magnetického pole Země, a změna sklonu osy otáčení Země i změna oběžné dráhy Země kolem Slunce čili takzvané Milankovičovy cykly.

Prokázal je srbský geofyzik Milutin Milanković (1879 - 1958) už ve 20. letech 20.století a výzkum hlubokomořských sedimentů v 60. a 70. letech minulého století, je potvrdil.

Jedná se o vzájemný vztah mezi změnami dráhových parametrů Země a sklonu zemské rotační osy s ledovými resp. meziledovými dobami. Tento jeho objev znamená, že i malá kolísání parametrů mohou mít na povrchu Země výrazné důsledky vedoucí ke vzniku ledové doby a stačí k tomu pokles průměrné roční teploty na kontinentu jen o 5°C. Podle nových měření může prý ledová doba nastoupit rychle - během jediného desetiletí.

Dále nesmíme opomenout, že vlivem těchto zde zmiňovaných přirozených faktorů se mění směr a síla hlavních mořských proudů. To vede k nepravidelnostem v teplotách na Zemi a z toho zase vyplývají změny směru větrů. Tím se zvyšují podnební nepravidelnosti a následně i možné klimatické změny.

Nezapomínejme, že i kontinentální drift pomalu ovlivňoval klimatické změny a to v celé dávné geologické historii Země. Katastrofální a rychlé následky mají dopady asteroidů - vzniklý prachový mrak zpravidla způsobil ochlazení atmosféry. O sopečné činnosti a jejímu fatálnímu vlivu na klima se mohli přesvědčit obyvatelé Země například při mediálně asi nejznámější výbuchu Krakatau 24. - 27. srpna 1883. Sopka "dodala" do stratosféry 20 km^³ sopečného popela a prachových částic, které v následujících letech způsobovaly rudé západy slunce. Průměrná roční teplota na Zemi se snížila asi o 1,2 °C. Podle záznamů, se teploty navrátily k normálu přibližně okolo roku 1888.

Příkladem, jak přírodní katastrofa může ovlivnit přes změnu klimatu život v zcela jiné a vzdálené lokalitě je výbuch peruánské sopky Huaynaputina v r. 1600 - díky němu se v následujících letech ochladilo, následovala neúroda a na hladomor v Rusku umřelo za tři roky 2 milióny lidí.

Jak vidíme, některé přírodní úkazy, lidská činnost a přírodní katastrofy mají vliv na změnu klimatu. Jenže dopředu nemůžeme přesně říci, jestli povedou k oteplení nebo ochlazení. Například pokud jde o saze rozptýlené v ovzduší - myslelo se, že vedou ke globálnímu ochlazení, jenže realita je jiná. Stačilo vytvořit analytický model, ve kterém jsou zahrnuty všechny faktory - jejich působení a vzájemné ovlivňování a superpočítač vypočítá, kdy aerosoly tvořené sazemi Zemi ochlazují, a kdy naopak oteplují. Takovýto dokonalý analytický model vytvořili vědci z Weizmannova vědeckého institutu v Rehovotu, Marylandské univerzity a NASA.

Co se může všechno stát?

Neměl tušení, jak dlouho se prodírá blátem vpřed. Odněkud z neurčita přes hustou vodní clonu osvětlovalo zemi Slunce. Jeho poloha se nedala určit. Spíš to vypadalo, že mlha září sama od sebe. Zdroj světla je v ní samé.. Z jílovité půdy, která pokrývá celou zbývající pevninu na planetě, se vytvořila řídká žlutavá kaše. Je klid. Jediným, ale zato všudypřítomným zvukem, před kterým není možnost nikam uniknout, je hukot moře. Jinak se nic neděje, jen občas některá velká vlna zaplaví slanou, mastnou a neuvěřitelně smradlavou vodou celý kontinent Euroasie. A někdy přehluší hučící vodu ojedinělý výkřik nebo výstřel.To se však stává už jen výjimečně. Lidi se naučili dávat si pozor.

Řítí se bahnem vpřed. Snaží se prohlédnout mlhu. Co kdyby měl štěstí a hned narazil na jídlo. Nesmí propást žádnou šanci.Toporně otáčí hlavou napravo, nalevo. A znovu napravo, nalevo. Pohled na kompas. Nesmí se odchýlit. Na západě i východě je jenom moře. Co zbylo z Euroasie? Jen tahle nudle. Z Ameriky? Afriky? Nudličky pevniny. Tři nudličky a jinak všude samá mastná slaná voda.

Takováto apokalypsa doufejme nikdy nenastane. Ale některé delší prognózy, jak se díky možným změnám klimatu budou měnit různé částí Země, nejsou moc veselé.

Co se tedy vše může stát? Jak rychlé budou změny klimatu a jak budou pokračovat? To zatím nevíme - existují jen různé simulace a futurologické scénáře. Předpokládají se dva možné typy vývoje - pozvolné změny anebo, což je horší varianta, - rychlé změny - ty by opravdu znamenaly velké problémy - a začalo by to u rostlin, které by rychle podléhaly stresu z škodlivých vlivů a to jak biotických (přírodní - choroby, hmyz) a abiotickéch (fyzikální a chemické - sucho a vysoké teploty a zvyšující se variabilita průběhu počasí až změna klimatu, nízké pH, extrémní pH, koncentrace CO₂. zasolení půdy u silnic, nízká hladina živin...).

Po odumírání mnoha rostlinných druhů by následovaly rozsáhlé změny vodního režimu, eroze půdy a vymírání živočichů. Obnova porostů by však byla přesto možná, i když by se pak jednalo o dlouhodobou záležitost a tvář krajiny by se změnila.

Copak krajina - někdo může namítat, ale pokud by opravdu došlo k usychání rostlin, trávy, stromů hlady by uhynul hmyz, následně práci a i býložravci a nakonec by hladomor zasáhl i lidskou populaci, čili kdo by viděl novou krajinu..

V nejbližší době by sice žádné drastické změny neměly nastat, ale za čtvrt století už vše může být jinak. Lidstvo se jen pomalu připravuje na globální klimatické změny, které jsou podle všeho nevyhnutelné. Existuje např. „Mezinárodní krizový štáb pro klimatické změny“, vydávající různé rady na celosvětové úrovni. Jenže štáb radí hlavně, jak snížit produkci skleníkových plynů, hlavně CO₂. Na to, jak se včas připravit na pěstování jiných rostlin či jak zachránit faunu a odolávat novým škůdcům a nemocím u rostlin, zvířat i lidí... na to odborníci nikoho nepřipravují. Přitom v minulosti změny klimatu, ať již ony samotné nebo většinou ještě spojené i s dalším komplexem jevů, vedly k obměně a často i k vymírání druhů.

Předpovědi pro 21. století (globální oteplení, lokální ochlazení)?

Nejvíce nás samozřejmě zajímá střední Evropa - zde by se mohly v případě oteplování zvětšit lesní plochy. Dnešní monokultury – hlavně smrkové lesy, by zřejmě postupně nahradil smíšený typ lesa, více podobný původnímu historickému porostu. V zemědělství se budou muset pěstovat teplomilnější plodiny a budou se měnit lhůty setby a sklizně. Někteří odborníci předpokládají už v blízké budoucnosti i možnost pěstovat zde fíky. Ovšem v létě zde bude málo srážek, zrovna tak i ve Východní Evropě.

Biologové podle modelů určili, že při nárůstu průměrných lokálních teplot o 1ºC – 3ºC se produktivita plodin ve středních až vyšších zeměpisných šířkách mírně zvýší podle druhu plodiny a poté při vyšším nárůstu teplot v některých oblastech poklesne.

Další dopady na Evropu budou negativní – jde třeba o zvýšené riziko náhlých povodní ve vnitrozemí a častější záplavy na pobřeží a o následnou zvýšenou erozi. Vlny veder způsobí zdravotní problémy, hlavně starším lidem. Jižní Evropa bude více a více vysychat.

Změní se složení zdejší fauny, přibudou teplomilné druhy hmyzu a zvířat. Dojde i k rozšíření přenašečů některých nakažlivých chorob - jako třeba malárie. Zatím ojedinělý výskyt komárů - přenašečů této nemoci už jsme zaznamenali i na našem území.

Pro Evropu existuje i opačná varianta změny klimatu a to ochlazení. To by nastalo při změně cirkulace vody - lépe řečeno při oslabení cirkulace - v severním Atlantiku - v Evropě čili i u nás v ČR by pak došlo k ochlazení o 5ºC - 8ºC během 10-30 let. Což by mělo velmi katastrofální následky. Podobný scénář by mělo i odklonění Golfského proudu.

Tato cirkulace - hloubkový výměník vodních mas v severním Atlantiku, má obrovský význam pro klimatickou rovnováhu celé Země, nejen Evropy. Jedná se o jev zvaný hluboká konvekce, který má vliv na rozdělování tepla mezi polárními a rovníkovými oblastmi a díky němuž je v Evropě tepleji než na stejné zeměpisné šířce v Americe.

V předchozích letech bylo pozorováno jeho oslabení - v letech 2001 až 2007 byla hluboká konvekce zaznamenána jen v hloubkách 700 až 1100 metrů, což je považováno za další možnou známku globálního oteplování. Ovšem v lednu 2009 informovala mezinárodní studie podporovaná i Francouzským výzkumným ústavem pro využití moře (IFREMER), že „výměník“ nabyl v zimě 2007/2008 nečekaně znovu na síle a byl pozorován až do hloubky 1800 metrů v Labradorském moři a do hloubky 1000 metrů v Irmingerově moři mezi Islandem a Grónskem. Proč se tak stalo, vědci zatím na sto procent nemohou říci, ale bude-li globální oteplování pokračovat stejným tempem jako nyní, je prý více než pravděpodobné, že v dlouhodobém výhledu hluboká konvekce oslabí. Pro nás by to znamenalo připravit se na lokální „zimu“.

V tropických oblastech (jedná se hlavně o Jižní Ameriku) budou podle všeho mizet souvislé lesní porosty nebo se zásadně změní jejich druhové složení. Prales zde nejspíše nebude ubývat v důsledku klimatických změn, ale z důvodů těžby a nesmyslného a trestuhodného žďáření porostů domorodým obyvatelstvem - takto vypálení zeleně vzniklá půda je většinou úrodná jen po omezenou dobu. Brzo se vyčerpá a vlivem klimatu a způsobu hospodaření též rychle eroduje. Člověk společně se změnou klimatu zde během několika desítek let může vytvořit holé neúrodné pláně, které více absorbují sluneční záření a tedy se i dále zahřívají. Pralesní zvířata vyhynou. Odborníci dále předpokládají, že v nižších zeměpisných šířkách, především v oblastech sezónně suchých a tropických, se i v případě mírného nárůstu lokální teploty (1ºC – 2ºC) produktivita plodin sníží. Pro zdejší obyvatelstvo to bude znamenat hladomory a také zde bude nedostatek pitné vody.

Podle scénářů IPCC v rovníkových oblastech spadne během roku nejvíce srážek na Zemi.

V oblasti Sahelu (v saharské Africe) už teď teplejší a sušší počasí způsobilo zkrácení vegetačního období - to se odráží na nižší úrodě. Do roku 2020 by v některých afrických zemích mohly výnosy ze zemědělství závislého na srážkách klesnout až o 50 %. Nové výzkumy potvrzují, že z důvodu neustálých teplotních a vláhových stresů na rostliny i živočichy a nízké schopnosti adaptace je Afrika jeden z nejzranitelnějších kontinentů vůči variabilitě a změně klimatu. O dopadu na Africkou faunu a floru asi netřeba psát. Rostliny by uschly a následoval by hladomor mezi všemi místními zvířaty - jejich mrtvoly by se staly zdrojem nákaz pro obyvatelstvo (přenašečem bude -jak jinak hmyz). Ze znečištěných a vysýchajících jezer a řek by zmizely ryby - další zdroj obživy obyvatel.

Vysychání řek a to nejen v Africe povede ještě k jedné katastrofě - řeky se stanou bažinami - ideálním místem pro množení komárů a to i těch co přenášejí choroby. Přívalové lijáky vytvoří velké kaluže stojaté vody - další komáří líhně. Navíc teplo zkrátí jejich rozmnožovací cyklus, tím pádem jich stále víc a víc bude bzučet po krajině. Prodlouží se i doba, kdy se komáři vyskytují. Teplota stoupne dokonce i uvnitř komára, to zas prospívá reprodukci mikrobů, bakterií, virů..., kteří žijí či cizopasí v komářích útrobách - tím pádem se zvyšuje ohrožení nákazou malárii, žlutou zimnicí a horečkou dengue. A tito komáři - přenašeči s rostoucí teplotou se budou šířit i do Evropy. Hmyz je podle mínění doktora Duane Gublera konzultanta WHO a významného odborníka na entomologii, parazitologii a tropické nemoci, skutečná hrozba - "Nemoci přenášené hmyzem „vedly od 17. století do začátku 20. století k většímu počtu onemocnění a úmrtí lidí než všechny ostatní příčiny dohromady.“

Další příklad souvislostí - podle všeho kvůli neobyčejně dlouhému období dešťů se v Libérii přemnožily housenky štětconoše ořechového (Calliteara pudibunda) - desítky miliónů chlupatých zelenožlutých žroutů ničí úrodu a vše zelené, jejich výkaly zanášejí pitnou vodu a zatím tří centimetroví ničitelé úspěšně míří dál - napadli Guineu a je jasné, že boj s nimi nebude jednoduchý. Prezidentka Libérie Ellen Johnsonová-Sirleafová se obává, že malá chlupatá housenka může ohrozit i nastartovanou prosperitu státu.

K největšímu oteplení dojde v Arktické oblasti. Arktida může být už v roce 2040 zcela bez ledu. A co Antarktida? Ne, té se zatím drastické tání netýká, k oteplování v posledních 25 letech dochází hlavně na severní polokouli, nikoli na jižní. Nejsou za tím žádná kouzla a čáry, jen v Antarktidě je mnohem více zmrzle vody/ledu , která potřebuje mnohem více tepla, aby roztála a také je tam přítomen i nezanedbatelný vliv studeného Antarktického cirkumpolárního proudu.

Roztání pevninských ledovců, jak už jsme říkali, povede ke zvýšení hladiny moře - například částečný úbytek grónského ledového příkrovu a možná i ledového příkrovu Západní Antarktidy by při nárůstu průměrné globální teploty o 1 ºC – 4 ºC (oproti období 1990 – 2000) nastal podle různých simulací v období - buďto už několika století nebo několika tisíciletí, což by způsobilo zvýšení hladiny moře o nejméně 4 m – 6 m. Úplné rozpuštění grónského ledového příkrovu by vedlo ke zvýšení hladiny oceánů až o 7 m, v případě příkrovu Západní Antarktidy přibližně o 5 m. (podle IPCC). Ovšem podle článku v Science (Bamber, J.L., Riva, R.E.M., Vermeersen, B.L.A., LeBrocq, A.M. (2009). Reassessment of the Potential Sea-Level Rise from a Collapse of the West Antarctic Ice Sheet. Science. 324: 901-903) by hladina nestoupla o 5 metrů, ale "jen" o 3,3 - což by znamenalo ohrožení kolem tří miliardy lidí.

Co dělat?

Indičtí vědci ve spolupráci hlavně s německými kolegy 7. ledna 2009 vypluli z Kapského města na lodi Polarstern, aby v Jižním ledovém oceánu provedli kontroverzní experiment s fertilizací železem. Jsou přesvědčeni, že tato technologie může zastavit globální oteplování.. Princip je jednoduchý - do moře se vysype železný prach - řasy žijící na hladině oceánu jej vstřebají a začnou se rychleji množit a čím jich bude více, tím více pohltí oxidu uhličitého z vodní hladiny. Řasy pak odumřou, padnou na dno a CO₂ vezmou s sebou. Zní to pěkně, jenže jsou tady různé „kdyby“... nemůžeme tušit co to udělá s jinými organismy v moři, navíc co způsobí pH toho prachu - vlastně odpadu... Ovšem není vyloučen ani úspěch této metody.

Je po ruce nějaké jiné reálné řešení katastrofické vize změny klimatu? Ano, je. Za prvé - pokračovat ve zlepšování modelů změn klimatu - tak se může lidstvo lépe připravit na konkrétní scénáře. Za druhé - vytvořit genetickou banku a s její pomocí zachovat co nejvíce rostlin a živočichů, pomocí genového inženýrství vyšlechtit odolnější zemědělské plodiny.

Změna klimatu plus znečištěná krajina – to by bylo tou nejhorší variantou - čili lidstvo se musí uskrovnit, aby se v praxi neuskutečnilo heslo "po nás potopa" a to doslova. Musíme chránit pralesy, čistotu oceánů a všechnu zeleň - vysazovat nové lesy. Chránit čistotu pitných vod, vyvíjet a zkoumat možnosti nových zdrojů energie a pochopit, že v současnosti je nejlepší variantou jaderná energetika. Vědci a technici by měli vymýšlet nové materiály pro stavby odolávající tajfunům, povodním... Musíme vyřešit, jak efektivně nakrmit lidi, ale i zvířata... šetřit jídlem, surovinami, vodou... Zabránit hmyzu a členovcům v přenášení chorob, bojovat s epidemiemi a návratem chorob jako cholera, tubera, mor...

Prostě víme či aspoň tušíme, co nás v budoucnosti čeká a musíme se na to připravit. Máme na to zachránit hodně věcí, ale i přírodu a lidi... ale musí se začít hned, jsme přeci lidé -můžeme a musíme mít jiný osud než nic nechápající a na konec tupě čekající dinosauři...

Hlavní zdroje

Bjorn Lomborg pro Financial Times ZDE

Vytisknout