Americké vyhlídky

20. 8. 2009 / Štěpán Steiger

Podle úřední statistiky ztratila ekonomika Spojených států v červenci "jenom" 247.000 pracovních míst. Ve srovnání se 692.000, které v prvním letošním čtvrtletí mizely měsíčně (!) z pracovního trhu, vypadá toto číslo možná útěšně -- nicméně proti téže době v loňském roce je to dvojnásobek. Tehdejší číslo se přitom považovalo za velmi špatné. Navíc údaje o nezaměstnanosti patří obvykle k těm, jež jsou následně nejpronikavěji revidovány. Na zaokrouhlení třeba dodat, že od začátku roku 2008 činí celková ztráta pracovních míst 6,7 milionu, což představuje zhruba tolik, kolik bylo za posledních pět let získáno. Přitom neuvažujeme o 150.000 nových míst, která jsou měsíčně zapotřebí k udržení dosavadního stavu zaměstnanosti s ohledem na populační přírůstek.

Poté, co byla recese roku 2001 oficiálně prohlášena za skončenou, trvalo 55 měsíců, než byl dosažen předchozí vrchol zaměstnanosti. Americká statistika přitom k nezaměstnaným nepočítá ty, kteří se v uplynulém měsíci neucházeli o práci. Tím se "vytratilo" zhruba 400.000 lidí.

Celkem je takových fakticky nezaměstnaných 2,3 miliony. Předpokládejme, že v příštích 5 letech bude zapotřebí 9 milionů pracovních míst -- tj. 150.000 měsíčně po dobu 60 měsíců. Připočteme-li 8 milionů míst pozbytých, bylo by třeba 17 milionů míst, aby bylo dosaženo úrovně nezaměstnanosti roku 2007, tedy 4,5% (neřku-li méně než 4% jako v roce 2000). Analytici Economic Policy Institute (Ústavu pro hospodářskou politiku) mohli proto dojít k závěru, že ekonomika má méně pracovních míst než jich bylo v roce 2000, "třebaže počet pracovních sil se od té doby zvýšil o 12 milionů."

Asi třetina nezaměstnaných -- více než 5 milionů -- je bez práce déle než 6 měsíců. To je nejvyšší počet od té doby, co je vedena přesná statistika.

Nejvíce postiženou věkovou skupinou jsou mladí. Za 61 let, kdy tyto statistiky existují, je to tentokrát nejvyšší procento. Z 100 mužů ve věku 20 -- 24 let pracovalo v prvních 6 měsících tohoto roku pouze 65. Ve skupině 25 -- 34letých -- tradičně věk, kdy jsou zakládány rodiny -- jich z 100 pracovalo jenom 81. U dospívajících mužů jsou čísla ještě hrozivější: z 100 ve věku 16 -- 19 let mělo zaměstnání pouze 28. (Pro doplnění obrazu ještě několik údajů pokud jde o etnické skupiny. Ve společnosti, jež navenek se pyšní rovností, je míra nezaměstnanosti u bělochů 8,6%, "tradičně" vyšší pro Afroameričany -- 14,5%, u Hispánců dosahuje 12,3%, u Asijců 8,3%.)

Celková situace je o to horší, že během příštích 5 let by zaměstnanost musela růst o více než 12% ročně, pokud by měla dosáhnout zmíněných 4,5%. Uvažovat totiž třeba také o tzv. U-nezaměstnanosti, jež přesahuje 16%. V tomto případě jde zhruba o 8,8 milionu lidí. Podle statistiky amerického Úřadu statistiky o práci (Bureau of Labor Statistics) jedná se o ty, kdo jsou "okrajově připojeni, v dané chvíli nepracují ani práci nehledají, ale udávají, že pracovat chtějí, jsou k práci připraveni a v nedávné minulosti pracovali." Předpokládejme, že lidé pracující na částečný úvazek si přejí pracovat na úvazek celý. Než zaměstnavatelé přijmou pracovníky nové, zpravidla nejdříve dosavadním prodlouží pracovní dobu. To ovšem potenciální růst zaměstnanosti zpomalí. Rovná se to za daných okolností aspoň 4 milionům pracovních míst (nejsou-li vytvořena nová). Dejme tomu, že ti, kdo by práci chtěli, ale nehledají ji, se vrátí na trh práce, budou-li pracovní místa. V tom případě jde o další 2 miliony. Sečteme-li tyto údaje, je zřejmé, že by během pěti let muselo vzniknout 23 milionů nových míst, chtějí-li se Američané vrátit k "bývalému normálu".

Šlo by tedy o 15% vzestup celkové zaměstnanosti z dnešní úrovně v průběhu 5 roků. K takovému růstu zaměstnanosti by mohlo dojít pouze při výrazném ekonomickém růstu. Zpravidla by mohl být očekáván trend 3% růstu HDP. Tak tomu bylo v dějinách. Jenže v "bývalém normálu" -- termín, jejž začínají užívat američtí ekonomové -- už USA nejsou. Americká ekonomika vstupuje do "normálu nového", v němž ohlížení na historické trendy je zavádějící.

Podle velmi hrubého odhadu by bylo zapotřebí, aby reálný HDP rostl v průběhu pěti let minimálně o 15%, pokud by mělo být dosaženo úrovně nezaměstnanosti, považované za přijatelnou. Ve skutečnosti ovšem by musel být růst vyšší, neboť růst produktivity snižuje nutný počet pracovníků. A nesmíme zapomenout ani na "boomer generation" ( tj. početné ročníky z 50. let, odhadované na 77,3 miliony), jejíž příslušníci valnou většinou nehodlají odejít do důchodu -- protože si to nyní nemohou dovolit.

Optimističtí ekonomové -- jmenujme aspoň Johna Mauldina -- tvrdí, že by bylo štěstím, kdyby reálný růst dosahoval 10%. S největší pravděpodobností se bude nezaměstnanost zvyšovat přinejmenším v dalších dvou čtvrtletích, patrně až do poloviny 2010. Nasvědčuje tomu i fakt už uvedený, že ještě celé dva roky po poslední recesi, jež skončila 2001, nezaměstnanost stále stoupala. Šlo o tzv. zotavení bez zaměstnanosti (jobless recovery). Citovaný John Mauldin píše o současném hospodářském zotavení jako "oživení statistickém": čísla mohou být kladná z důvodů, jež se budou zamlouvat statistikům, ale radovat se bude málokdo jiný.

Takové jsou tedy americké vyhlídky pro nejbližší budoucnost pokud se týká zaměstnanosti. Je zbytečné poukazovat na důsledky, možné či jisté, které budou mít na celý život americké společnosti.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.8. 2009