Silné státy jsou ty, které jiní chtějí napodobovat

21. 8. 2009

Říkává se, že po zmatku devadesátých let se prostřednictvím ropy, plynu a autokracie Rusko vrátilo mezi supervelmoci. Co mě ale nejvíce na Rusku zaráží, je jeho izolace, píše v deníku Financial Times Philip Stephens. Není vůbec nikdo, kdo by dnes viděl pro sebe v Rusku vzor a chtěl by si od něho něco vypůjčovat ,nebo ho napodobovat.

Připomnělo mi to, píše komentátor, když se nedávno Vladimír Putin podrobil svému známému srpnovému rituálu. Svlékl se do půl těla a pózoval na koni pro fotografy ve strojeném machismu.

Ty ješitné fotografie jsou ale spíš známkou slabosti. Je to vlastně smutné - muž středního věku, který zoufale připomíná světu, že je pořád ještě fyzicky fit. Ruský premiér by si raději měl koupit závodní auto. Jeho nahé torso je však bohužel smutnou metaforou Ruska samotného: velké, ale slábnoucí mocnosti, která si namlouvá, že když bude projevovat, jak je silná, udrží si svou minulou slávu.

George W. Bush si v Americe taky myslel, že nejdůležitější je hospodářská a vojenská moc USA. Po 11. září 2001 se Spojené státy rozhodly, že je možné začít zastrašovat přátele i nepřátele, aby poslouchali.

Jenže i tato poslední světová supervelmoc se poučila velmi rychle, že zahraniční politika, založená na vyvolávání strachu, má svá omezení. Vojenská moc nestačí. Až příliš pozdě si Bush uvědomil, že moc musí být legitimní. Vznikl antiamerikanismus jako soupeřící supervelmoc.

Barack Obama si uvědomil význam toho, čemu politologové říkají "normativní" moc. Státy jsou silné, když je ostatní chtějí napodobovat. Někteří obdivují americké demokratické hodnoty, jiní americkou kulturní a hospodářskou dynamiku.

Zajeďte si do Pekingu a uslyšíte, jak tam vysocí čínští politikové hovoří obdivně o americkém vysokém školství a o neuvěřitelných amerických schopnostech technických inovací. O Rusku se v Číně vůbec nehovoří.

Americký viceprezident Joe Biden to o Rusku nedávno řekl jasně: klesající počet obyvatel, zmenšující se ekonomika a vážný psychologický komplex ze ztráty impéria. Nynějších 140 milionů Rusů poklesne v polovině století na pouhých 100 milionů. Kremelský kapitalismus nezmodernizoval ruskou ekonomiku ani infrastrukturu.

Pocit oběti v Moskvě způsobuje, že je s Ruskem nyní velmi obtížné jednat. Moskva postupně zjistí, že její snaha dělat překážky má své limity. Putin si možná myslí, že je všechno v pořádku, dokud svět Rusku projevuje respekt. V tom případě se ale moc Ruska rozplyne stejně jako Putinovy bicepsy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.8. 2009