AFGHÁNISTÁN:

Demokracie v etnicky rozdělených oblastech nefunguje

21. 8. 2009

Ano, Afghánci ve všeobeckých volbách hlasovali, avšak existuje problém, píše v deníku Independent Robert Fisk. Není to ani tak podvodně vytvořená vláda Hamida Karzaie, která se téměř určitě vrátí, spolu s válečnými zločinci, které Karzai zaměstnává (Abdul Rashid Dostum by měl být na lavici obžalovaných v Haagu, ne v Kábulu), ani korupce a drsné porušování lidských práv. Velkým problémem je skutečnost, že etnicky rozdělené společnosti hlasují podle etnické loajality.

Velmi pochybuji, zda v Afghánistánu kdokoliv ve čtvrtek hlasoval na základě politických postojů svého oblíbeného kandidáta. Lidi hlasovali tak, jak jim nařídili jejich etničtí předáci. Proto Karzai požádal Dostuma, aby pro něho získal hlasy Uzbeků. Abdullah Abdullah spoléhá na hlasy Tadžiků, Karzai Paštunů.

Je to pořád totéž. V Iráku hlasovali šiité pro šiitskou vládu. V Libanonu hlasovali sunnitští muslimové a velká část křesťanské komunity proti šiitské vládě. Není to omezeno na muslimský svět. Kolik severoirských protestantů hlasuje pro tamější katolické poslance?

Jenže problém s Afghánistánem je daleko hlubší. Pořád si můžeme myslet, že dokážeme nabídnout Afgháncům plody naší tak dokonalé západní demokracie. Pořád věříme ve věk osvícenství a že jen stačí změnit afghánské zákony a vytvořit tak demokratickou společnost, založenou na rovnosti pohlaví a respektu vůči lidským právům.

Jenže když dojedete do nějaké vzdálené vesnice, nedokážete přesvědčit vesnické starší, že poskytnout ženám vzdělání přinese společnosti prospěch - je to, asi jako byste přesvědčovali krále Jindřicha VIII. o výhodách parlamentní demokracie. Takže výhody, které Afghánistánu poskytuje Západ, si místní lidé berou výběrově (peníze se hodí pro zkorumpované vládní úředníky a volby posilují kmenovou loajalitu). Mezitím vojáci ze zemí NATO umírají za trapnou iluzi, že bude možné Afghánistán proměnit v moderní demokracii. Nejde to.

Nakonec se budou muset rozhodnout místní lidi o své vlastní budoucnosti a rozvíjet svou společnost, jak si sami přejí. V roce 2001 to bylo jiné. Kdybychom tehdy bývali zkonfiskovali v zemi všechny zbraně, mohlo to přinést prospěch. Namísto toho dali Američané miliony dolarů masovým vrahům, kteří zemi původně zničili, prostě proto, aby bojovali na naší straně.

Afghánci chtěli hlasovat, stejně jako chtějí hlasovat Iráčané. Ale také chtějí svobodu. A to není nutně totéž jako demokracie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Útok na USA, Afghánistán, Irák
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.8. 2009