Budeme muset objevit znovu i kolo?

17. 8. 2009 / Štěpán Kotrba

reakce na příspěvek čtenáře Jiřího Kotnova "V ČR se experiment s veřejnoprávními médii nezdařil"

Fascinují mne lidé, kteří, ač nevědí nic, mají jasný, jiskřivě jednoznačný názor - na cokoliv. A kdo se dívá na televizi, ví zcela jistě, jak ji řídit a jak má - podle něj - vypadat . Názor čtenáře BL, jinak také autora deníku Haló noviny Jiřího Kotnova od postoje bývalé televizní radní za ODS Jany Dědečkové, šéfredaktorky serveru "Klausových sirotků" Virtually, neodlišuje prakticky nic. Odpor k tomu, co nechápeme a čemu nerozumíme, je přirozenou součástí jakékoliv víry. Katolicismus vymítal ďábla neznáma i s jeho vyznavači. Ohněm i mečem. Přesto dnes nepochybujeme o tom, že Giordano Bruno měl pravdu více než jeho kati. Na Facebooku jsem si včera večer přečetl větu, která mne zaujala: "Ideály včerejška - boží stát, demokracie, beztřídní společnost, ... dnes s konečnou platností nahrazuje daleko skromnější ideál: ideál přežití na této zemi."

Abychom přežili i bez ideálů, nemusíme mít ani Národní divadlo, ani Národní muzeum. Kultura a její instituce nejsou nezbytné pro pouhé přežití. Nemusíme platit ani média veřejné služby. Kultura ani nezávislost není nezbytná, chceme-li žít jako primitivové či stačí-li nám jen přežít a ne žít.

Součástí Kotnovem zmíněného Doporučení Evropského Parlamentu 1147 z roku 1991 byly i tyto teze:

  • Základním problémem, před který jsou nové demokracie ve střední a východní Evropě postaveny, je hledání audiovizuálního systému, který by nahradil dosavadní centralizovaná a politicky kontrolovaná média. Nicméně alternativou by neměla být ničím nespoutaná privatizace a kompletní liberalizace, protože by to mohlo vést ke zničující soutěži o exkluzivní práva nebo dokonce o monopol. Aby se tomu zabránilo, je naléhavě třeba, aby právní vakuum vzniklé po kolapsu totalitních systémů se naplnilo koncepcemi vysílání sloužícího veřejnosti (odděleného od veřejného vlastnictví), koncepcemi pluralismu, nezávislosti a vyváženosti.
  • Informační a vzdělávací role vysílání jsou tím, čím tato veřejná služba zajišťuje veřejné dobro. Mělo by být uznáno, že funkce vysílání sloužícího veřejností může být ve vhodných podmínkách plněna veřejnoprávně i soukromě organizovanými entitami. Je na parlamentu, aby stanovil cíle, aby schválil vysílatelům fondy nezbytné k dosahování těchto cílů, a aby prověřoval, zda je jich dosahováno efektivně. Je na státu nebo na vládě, aby zajistily prostředky a mechanismy pro výkon těchto rozhodnutí a je na profesionálních odbornících, aby vytvářeli programy, jež tyto požadavky uspokojí. V ideálním případě by měla být audiovizuální scéna smíšená a měla by obsahovat sektor veřejné služby, komerční sektor a lokální a regionální komponenty.
  • Nelze však spoléhat na samotné působení tržních sil při zajištění vysílání sloužícímu veřejnosti. Výhradně komerční cíle a cíle veřejné služby jsou ve vzájemném protikladu. Cílem komerční služby je vydělat peníze, a proto tyto společnosti potřebují pořady, cílem veřejné služby je zajišťovat službu ve formě pořadů, a proto vysílatelé potřebují peníze. Vysílání veřejné služby by se mělo vyhýbat přímé soutěži o vyšší procenta sledovanosti na úkor programové kvality.
  • Při plnění svých cílů by měly být rozhlas a televize odpovědné orgánu nezávislému na vysílání a nezávislému na vládě, ve kterém by byly zastoupeny relevantní regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy, a který by sám byl odpovědný (ovšem nepřímo) parlamentu.
  • Vysílatelům by měla být zajištěna nezávislost bez ohledu na jejich zdroje financování, obzvláště pak diverzifikací těchto zdrojů, včetně koncesionářských poplatků, reklamy, předplatného a prodeje služeb, k tomu ještě státních dotací, pokud jsou nezbytné, na celostátních nebo regionálních úrovních.

Jsme po osmnácti letech dostatečně dospělí, abychom těmto slovům porozuměli a nehledali jen utilitární úsporu (z jedné kapsy) zatímco z té druhé klidně budeme rozhazovat dál?

Jiří Kotnov neví, že my všichni jsme koncesionáři a že my všichni tvoříme stát. Odcizení, frustrace z nepotrestaných chyb a dlouhodobě neřešených problémů mu už tak zatemňuje kritický úsudek, že nerozlišuje potřebnost veřejných statků a veřejných služeb, konspirativně vše svádí na TY mocné, zkorumpované, manipulující. Neví, že se v tu chvíli stal sám obětí demagogické manipulace: namísto z levé kapsy (z přímo odevzdaných koncesionářských poplatků - daně z hlavy) bude občan financovat média veřejné služby z pravé kapsy (prostřednictvím progresivních daní nepřímo - pře státní pokladnu). Jediný rozdíl bude posílení moci mocných (těch zástupců veřejnosti, kteří rozhodují o státním rozpočtu). Kotnov neví, že prakticky veškerá ústavní práva jsou vymezena (a též omezena) zákony stejně, jako "právo svobodně vyhledávat a přijímat informace bez ohledu na území státu". Svobodně nelze přijímat například dětskou pornografii... Kotnov se nestydí svou nekritičnost a omezenost veřejně a opakovaně hlásat. Jednou v Haló novinách, podruhé ve Virtually. Nu budiž... Jou lidé, ktří mají jen jedno téma k hovoru...

Je tedy třeba znovu a posté svést bitvu s odkrytým hledím - o veřejný prostor, veřejné statky a veřejné služby jako o vzduch, který dýcháme a vodu, kterou pijeme. Jako o cesty, po kterých chceme chodit napříč krajinou. Je třeba svést bitvu o důvěru veřejnosti v sebe sama, v ideály samosprávy, v solidární a demokratické principy - přes všechny špatné zkušenosti a všechna zklamání. Média veřejné služby jsou už skoro půl století součástí systému západní liberální parlamentní demokracie. Tvoří jako veřejnoprávní instituce třetí pilíř vlastnického práva (vedle vlastnictví soukromého - individuálního a kolektivního a vlastnictví státního). Pokud někdo chce redukovat vlastnictví pouze na soukromé, je to stejně nesmyslné, jako snaha opačná - všechen majetek znárodnit do rukou státu. Ani jedna krajnost nezaručuje lepší kvalitu života. Jak konstatoval Evropský parlament před oněmi osmnácti lety, výhradně komerční cíle a cíle veřejné služby jsou ve vzájemném protikladu. A tak tomu je dosud.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 17.8. 2009