K argumentaci Matěje Šustra:

O tom, jak operovat infarkt, se nedá rozhodovat referendem

29. 7. 2009 / Jan Čulík

Až přijede pro pana Šustera záchranka poté, co někde na ulici dostal infarkt, možná, že by měl trvat na tom, aby se uspořádalo rychle a operativně malé referendum mezi chodci na ulici, ohledně toho, jakým způsobem mají zdravotníci v případě jeho infarktu zasáhnout; vždyť konec konců i zdravotnictví je placeno z finančních dávek od obyčejných lidí.

"Většina občanů by ledacos, co financuje Ústav pro českou literaturu, nebyla ochotna ze svých daní financovat," píše Matěj Šuster z Liberálního institutu v diskusi, která vznikla nad vysoce odbornými, ale také nesmírně podnětnými články Jana Matonohy, pracovníka tohoto ústavu.

Populistický požadavek, aby občané rozhodovali, jaký výzkum se z jejich peněz má provádět, je neproveditelný. K určitým rozhodnutím je zapotřebí totiž odbornost. Matěj Šuster to musí vědět, opakuju banality. To, že to zamlčuje, bohužel znamená, že se chová jako demagog.

Fakta se nedají zjišťovat průzkumem veřejného mínění. Uspořádá-li pan Matěj Šustr průzkum veřejného mínění, kde se bude dotazovat občanů, kolik je dvě a dvě, a i když mu třeba třeba sedmdesát procent občanů odpoví, že dvě a dvě rovná se pět, pravda to nebude.

K analýze skutečnosti je zapotřebí určité tedy základní odbornosti. Z tohoto důvodu společnost vychovává a financuje si experty.

Projekty vědeckého výzkumu procházejí hodnocením vědců, tzv. peer review. Odborníci z daného oboru rozhodují, zda je návrh programu vědeckého zkoumání nosný či nikoliv. Pro pana Matěje Šustera je to možná překvapením (myslím, že ne, on se jen z politických důvodů tváří, že to neví), ale o financování výzkumných vědeckých programů se většinou nekonají celonárodní referenda.

To se týká nejen pro pana Šustera tak obskurních a nezajímavých témat, jimiž se podle něho zabývá Ústav pro českou literaturu, ale samozřejmě i rozhodování o tom, jakým směrem má jít financování výzkumu třeba rakoviny, srdečních chorob, či nemoci AIDS, anebo počítačové vědy.

Obávám se, že pokud pan Šuster dá příležitost řadovým voličům, aby rozhodovali, který výzkum proti rakovině má být z jejich daní financován, skončí to s vědou velmi brzo velmi špatně. Dosud jsem se domníval, že odbornost něco znamená i pro zaměstnance tzv. "Liberálního institutu". Zjevně ne. Až přijede pro pana Šustera záchranka poté, co někde na ulici dostal infarkt, možná, že by měl trvat na tom, aby se uspořádalo rychle a operativně malé referendum mezi chodci na ulici, ohledně toho, jakým způsobem mají zdravotníci v případě jeho infarktu zasáhnout; vždyť konec konců i zdravotnictví je placeno z finančních dávek od obyčejných lidí. Přece o osudu pana Šustera nenecháme rozhodovat nějaké lékaře; jsou zaujatí, jsou součástí instituce, kterou páně Šusterovi obyčejní voliči platí!

Pan Šuster samozřejmě může předložit řadovým voličům v referendu otázku, zda by v České republice měl existovat nějaký výzkum a kterým směrem má podle nich v budoucnu jít výzkum nemoci HIV či české literatury a kultury. Obávám se, že to bude konec vědy v České republice.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.7. 2009