Předvolební růžové brýle

28. 7. 2009 / Karel Dolejší

Na otázku, zda štěstí a optimismus jsou projevem hlouposti, lze stručně odpovědět: Jak kde, jak kdy a jak od koho. Pokud se někdo těší z vyprodaného Divadla Járy Cimrmana, úrovně zdravotnictví a sociální péče, sportu nebo gastronomie, pak vyjadřuje zcela apolitický názor, který by navíc s opravdu minimálními změnami mohl být otištěn v Rudém právu v roce 1979. Také tenkrát nám bylo "nenápadně" vysvětlováno, z čeho všeho se můžeme těšit, zatímco fatální problémy byly soustavně zametány pod koberec.

Česká republika se nachází uprostřed vážné ekonomické krize, která přibližně desetinu jejích obyvatel už dosti vážně zasáhla - a to ještě nemusí být konec. Po podzimních volbách ji podle všeho čeká politická krize, pokud dojde k předpokládanému volebnímu patu. Tyto a další problémy jednoduše nezmizí, pokud se rozhodnu je "nevidět" a udělám si ze zaslepenosti pochybnou ctnost.

V případě, že se problémy nepřehlížejí, samozřejmě stojí za to o nich mluvit - a ne je nahradit tragikomicky působícím výčtem z velké části totožným s někdejším seznamem předností reálsocialistického společenského zřícení.

A konečně: Nehledě na naivitu Taťány Le Moigne (která ovšem prokázala minimálně velkou necitlivost k nelehké situaci mnoha spoluobčanů...) je tu v každém případě ještě instance editora. Taťána Le Moigne jistě může mít - řekněme - netypicky pozitivní pohled na českou současnost, to však není dostatečným důvodem její názor v rámci "kapitalistického realismu" prezentovat coby literární artefakt... a pěstovat tak tu nejotřepanější, nejhrubější a nejhloupější odrůdu propagandy obhajující status quo za jakýchkoliv okolností.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 28.7. 2009