Porovnejme si fakta

29. 7. 2009 / František Řezáč

"Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík"

Mé pocity z četby úvahy paní Le Moigne byly právě tyto a proto jsem naň redakci BL upozornil. V souladu s tím, co píše čtenář Redlich: zajímavý a hodný uveřejnění. Na optimismus lze mít jistě různé názory - ostatně text o lezení do klece zas tak optimistický, zejména v závěru, není. Ponechme však stranou subjektivní dojmy a všimněme si faktů, které autorka uvádí ve svém příspěvku do seriálu "Komunismus bez pověr a iluzí".

Tvrdím, že normální rodinka, bráno statisticky, nežila "za socialismu" od výplaty k výplatě, mléko nestálo dvě, máslo pět a vejce deset korun. Šunka nebyl v  "normální rodince" luxus. To jsou jen ledabyle nahozené cifry, stačilo se někoho zeptat. Že u "vymodlené" škodovky "upadl motor" asi kdysi namluvil tatínek holčičce, ale popisovat takto socialismus" bez pověr a iluzí" je hodně zavádějící - umožňuje mimo jiné velmi snadnou argumentaci těm, kdo ho v opačném gardu obhajují - podívejte se, jak se o minulosti lže..!

  "Hlavní bylo splynout s davem, nevyčnívat, na nic se moc neptat. Nepřemýšlet. Opakovat. Tu schizofrenii jsme si všichni uvědomovali. Nebát se a nekrást už dávno neplatilo. Ale co s tím?"   Tak tohle podepisuju, ptotože to platí pořád. Nejen, tak jako pro paní Le Moigne, před listopadem 1989. Ale co s tím?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.7. 2009