Poprava unikátní technické památky

29. 7. 2009

Více než týden jsem s redaktorem Českokrumlovských listů, panem Zdeňkem Zajíčkem, vyjednával o zveřejnění následujícího textu. Různě jsem jeho původní znění upravoval, abych snad nějakou potrefenou osobu příliš neurazil a nezavdal třeba záminku k žalobě. S autocenzurou upraveným výsledkem, který předkládám, byl pan redaktor už celkem spokojený. Leč potom věc ještě konzultoval s nějakými níže jmenovanými osobami a dospěl k názoru, že ani v takto přiškrcené podobě text zveřejnit nemůže. Argumentoval jeho délkou a paradoxně i tím, že by jmenované osoby měly dostat příležitost na obvinění ihned v témže čísle novin reagovat. Nic proti tomu, velmi by mě to zajímalo, ale text by se tím nejméně zdvojnásobil. Na to pan redaktor navrhl, že by k dané věci článek napsal sám. Možná to udělá, ale to už sotva může mít takový obsah, který jsem zamýšlel. Já jsem především chtěl vyjmenovat konkrétní viníky ohavného činu a co nejstručněji specifikovat podstatu jejich viny. Z tohoto úmyslu nechci ustoupit, a proto alternativně využívám této internetové stránky. Když nelze důležité věcné informace zveřejnit v novinách, nechť občané mají možnost se s nimi seznámit alespoň touto cestou. Tedy onen "nezveřejnitelný" text, píše Zbyněk Dočkal, starosta Památkářské obce českokrumlovské:

Zdalipak víte, vážení občané, co nám tu právě zbourali ? Čističku odpadní vody bývalé Spirovy papírny z přelomu 19. a 20.století, možná nejstarší ekologické zařízení svého druhu v Čechách. Tedy unikátní technickou památku ve dvojmo památkově chráněném území. Jednak v ochranném pásmu městské památkové rezervace a jednak v městské památkové zóně Plešivec. Jak je to možné ? Inu, v Českém Krumlově už je možné snad úplně všechno. Památková péče zde totiž už zcela přestala fungovat. Toto není pouhé pochybení. To je záměrný kulturně historický zločin. A myslím, že nastává čas jmenovat konkrétní viníky tohoto pro Krumlov typického případu. Takže :

Johana Lepešková, referentka odd.památkové péče odboru územního plánování a památkové péče městského úřadu. Tato osoba postrádající odbornou památkářskou nebo kunsthistorickou kvalifikaci na vysokoškolské úrovni napsala s bouráním souhlasné závazné stanovisko v rozporu s opačným odborným vyjádřením Národního památkového ústavu. Zničení všech historických papírenských budov /kromě hlavní budovy, která je prohlášenou kulturní památkou/ vehementně prosazovala. Tak jako v mnohých jiných případech postupovala proti zájmům ochrany kulturního dědictví ve prospěch komerčního subjektu. Za její činnost jsou samozřejmě přímo odpovědní její bezprostřední nadřízení, tj. Ing. Petr Papoušek, vedoucí oddělení, /erudice v oboru podle všeho stejně nedostatečná/ a Ing. Jana Hermanová, vedoucí odboru. Potažmo také starosta města, Ing Luboš Jedlička, který podle mého názoru de facto tyto osoby přijímá, zaměstnává a drží ve funkcích. A skutečné památkáře s celostátním kreditem odmítá.

Ing.Miroslav Reittinger, ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu. ČKRF všechny historické budovy bývalé Pachnerovy a Spirovy papírny prodal firmě MEXUM s.r.o. z Olomouce, a to s předpokladem nebo přímo smluvní podmínkou, že kromě hlavní papírenské budovy bude vše srovnáno se zemí. Podobně např. postupoval při prodeji jednoho z nejcennějších a doposud nejzachovalejších domů v městské památkové rezervaci, Široká 77, kde bylo také smluvně stanoveno, že z této jedinečné památky musí být hotel, což samozřejmě nese ničivé důsledky.

JUDR. František Mikeš, první náměstek ministra kultury. Tato osoba pravděpodobně zabránila akceptování návrhu Památkářské obce českokrumlovské na prohlášení dalších papírenských budov za kulturní památky. Soudím tak z toho, že jednatel a de facto majitel firmy MEXUM mi osobně prozradil, že F. Mikeš se už postará, aby byl náš návrh "smeten ze stolu", což se také stalo. A dále z toho, že jeho vztah ke kulturnímu dědictví důvěrně znám už od r. 1992, kdy bohužel nastoupil do funkce přednosty okresního úřadu v Č. Krumlově. Za své zásluhy mimochodem v r. 2003 obdržel 2. místo v celostátní ceně Bestia triumphans, a to konkrétně za paralyzování památkové péče ve městě a okrese Č. Krumlov a za utajování informací o veřejném zájmu ochrany památek. Jenom díky pragocentrismu některých porotců tehdy nezvítězil. Nyní kromě intervencí do krumlovských kauz pracuje na změně zákona, který by ještě více paralyzoval památkovou péči v celé republice.

Ing. Luboš Jedlička, starosta Č. Krumlova. V jeho případě zatím nemám přímý důkaz viny, ale předpokládám, že ji už ze své funkce nese. Možná zcela zásadní. Každopádně, ačkoli mohl, tak tomuto kulturnímu zločinu nezabránil. Mám obrý důvod se domnívat, že jej naopak prosazoval /jako např. záměr likvidace barokního mostu na Polečnici/ a věřím, že se jeho role i v tomto případě objasní. Třeba se k tomu sám přizná, aby občanům ozřejmil, jak to bylo nezbytné a prospěšné.

Vok Wippern, jednatel a de facto vlastník fy. MEXUM, s.r.o. z Olomouce, nabyvatel areálu historické papírny a zastupovaný projekční firmou SP-Studio, s.r.o. Všiměte si, že tohoto ničitele dávám až na konec seznamu viníků. Jednoduše proto, že hlavními viníky jsou představitelé státní správy a samosprávy, kteří mají hájit veřejné zájmy. Především oni měli povinnost zrůdnému záměru zabránit. Toto je jen necitlivý podnikatel, kterému je marné absenci poměru k historickému dědictví vytýkat, neboť se celkem legitimně řídí jediným zájmem, kterým je domnělý komerční zisk. Jeho vina je "pouze" morální.

Musím vyjádřit také jednu pochvalu, a to pro Národní památkový ústav v Českých Budějovicích. Byť ustrašeně a opatrně, přece jen podpořil náš návrh na prohlášení teď už zničených budov za kulturní památky, což bylo nakonec marné. A údajně byl i po jejich neprohlášení za kulturní památky proti jejich bourání. Je škoda, že se NPÚ bojí nám svá vyjádření dát k dispozici. Ale i to výmluvně svědčí o dusné atmosféře strachu, která v Českém Krumlově panuje. Ve smyslu mocenského prosazování ničení památek, utajování správních procesů, zastrašování odborné instituce a ignorování odborné veřejnosti, jsme už bohužel na úrovni či dokonce pod úrovní komunistické diktatury. A to je věru ostudný stav, na který jsme museli znovu upozornit i UNESCO.

Zdejší orgán památkové péče si zjevně myslí, že o zacházení s kulturním dědictvím veřejnost nesmí nic vědět. Nedávno mi odmítla už jmenovaná paní Lepešková byť jen ukázat své dotyčné závazné stanovisko. Prý by se o to mohl zajímat kdokoli, což podle ní nelze připustit. Byl jsem tím konsternován. Po dvaceti letech od svalení diktatury takovýto totalitní názor zástupkyně státní správy! Nikoli, paní Lepešková, račte si uvědomit, že každý občan, třeba z Horní nebo Dolní Lhoty kdekoli v republice má právo na veškeré informace o veřejném zájmu, které ho zajímají. Vás si platíme od toho, abyste dobře pracovala v zájmu ochrany památek a nikomu nic netajila. A když nehájíte tento obecný zájem, což je prokazatelné, a navíc ještě informace o tom protizákonně tajíte, pak prosím, abyste dobrovolně odešla. Myslím, že jste to měla udělat už dávno, brzy po svém přijetí. Už tehdy Vám muselo být jasné, že budete jen loutkou za kterou tahají jiní šibalové, abych se přidržel tiskově osvědčeného pojmenování těchto... Jinak mám na mysli mnohem ostřejší výrazivo.

P.S. Před několika dny byla z oddělení památkové péče vyhozena jediná zkušená pracovnice s letitou praxí a příznivým vztahem ke kulturnímu dědictví, Jana Vozábalová. Bez udání důvodů. Dlouho pracovala na Okresním úřadu v Č. Krumlově a pak ve vedoucí funkci na Krajském úřadu v Č. Budějovicích. Na MěÚ pod starostou Jedličkou vydržela jen asi 3 měsíce. Zřejmě se dopustila závažného pochybení tím, že dodržovala zákon a se snažila chránit nějakou památku. Anebo byla příliš korektní k našemu občanskému sdružení . A to obojí zasaluhuje vyhazov na hodinu, že ano, pane starosto ?

A JEŠTĚ NÁSLEDNÁ CENZURA :

Ihned po přečtení redakčního článku pana Zajíčka jsem jej telefonicky požádal, aby mi umožnil k němu připojit alespoň krátkou reakci. Pan redaktor souhlasil a asi za hodinu měl na stole následující stručný text -- zde je :

/Ad. // "Čistička ustupuje marketu" // ///Českokrumlovský deník, 16.7.2009//

/Asi před čtrnácti dny jsem do redakce přinesl text k tomuto tématu, plný věcných informací. Hlavně jsem chtěl občanům sdělit, o jakou zničenou hodnotu šlo a kdo konkrétně je za toto barbarství zodpovědný. Dlouho jsem o tom s panem redaktorem Zajíčkem vyjednával. Výsledek je žalostný a připomíná mi "publicistiku" z dob zdejšího komunistického plátku "Jiskra". Čtenář se z článku nedozví takřka nic podstatného. Jde jen o povrchní a zavádějící komentář na úrovni bulváru. Z mého textu se zde objevila jen jedna a ještě neúplně citovaná věta. Co tedy dělat ? Jedině mohu doporučit uživatelům internetu, aby si přečetli můj původní článek doplněný fotografiemi na www. vizeck. Jmenuje se Poprava unikátní technické památky a je hned na úvodní stránce pod rubrikou "aktuálně". Dlouho jsem ignoroval tuto moderní vymoženost, ale teď už chápu, jak je pro demokracii důležitá. /

/Zbyněk Dočkal , starosta Památkářské obce českokrumlovské/

Sotva pan redaktor text přelétl očima, znechuceně a beze slova jej předložil šéfredaktorce Kyselové. Za minutu bylo vše vyřízeno : "Přece si nemyslíte, že tohle můžeme otisknout ?" Následovala krátká diskuse o smyslu novin a novinářské práce. K ničemu ale nevedla. Jsem prý konfliktní osoba a údajně všichni ostatní mají jiný názor než já. Že má tentýž názor třeba Národní památkový ústav ? To asi není důležité a ani hodné zmínky v redakčním článku. Rozloučili jsme se v úplné neshodě a jak se zdá, i s velmi malou nadějí na nějakou další spolupráci. Já mám rozhodně dost jiné a smysluplnější práce než psát články, které po čtrnácti dnech vodění za nos pak redakce hodí do koše. Když o tom, co se smí či nesmí v regionálním tisku uveřejnit, rozhoduje pan starosta, tak už skutečně jsme opět v bahně totalitní minulosti.

Co bránilo redakci, když už zahodila základní informativní článek, přijmout alespoň tuto krátkou repliku ? Klidně pod ní třeba mohla připojit vlastní nesouhlasný dovětek. Ani panu starostovi nic nebrání v tom, aby mě případně zažaloval, pokud by se cítil dotčen na cti. Vůbec se nebojím utkat se s ním u soudu. Už v jedné TV reportáži mi tím vyhrožoval, tak proč to neudělá ? Asi mu došlo, že by těžko uspěl a že lepší cestou bude zákulisní cenzura.

Že se se starostou města neshodneme je v podstatě normální fakt. Každý holt máme úplně jiný žebřík hodnot. Ale posláním tisku v demokratické zemi snad není poklonkovat názorům či direktivám starosty. Tisk má být hlídacím psem demokracie a ne poslušným pudlíkem místní nebo regionální oligarchie. Jo, kdybych chtěl publikovat nějaké zvrhlé a společensky nebezpečné názory, bylo by na místě je odmítnout. Ale já vždy dělám pravý opak. Snažím se hájit veřejné zájmy, upozorňovat na zjevné nezákonnosti, mrhání veřejnými prostředky a pod. A to je celá moje vina, která asi tolik panu starostovi leží v žaludku. Takové informace je přece třeba utnout už v samotném zárodku, aby se o nich veřejnost nedozvěděla. A když někdo pravdivě, na čemž si stojím, pojmenuje konkrétní viníky nějaké zhůvěřilosti, jako například této, působí to na některé osoby jako červený hadr na býka. Býkům se ovšem omlouvám, ti mají jen přirozené, rozhodně ne ziskuchtivé nebo politické instintkty.

Ještě dodávám, že v "odborně" novinářsky zpracovaném článku pana Zajíčka je i několik vyslovených nepravd, např. ohledně údajného prohlášení bývalé historické čističky za kulturní památku. Zamlčeno m.j. také zůstalo, že my jsme vždy navrhovali využití všech papírenských budov k obchodním účelům, především právě pro obyvatele Plešivce. Zvláště čistička se k tomu nabízela takřka ideálně, neboť její interiéry tvořily dva rozlehlé sálové prostory nad sebou. Z článku pana Zajíčka však vyznívá, jako bychom obchodnímu využití chtěli naopak bránit. To je vyloženě zavádějící a možná i vedeno snahou o očernění našeho odborného sdružení před veřejností. Stačilo se zeptat a panu redaktorovi bych vše potřebné objasnil. Ostatně slíbil, že mi po návratu od starosty ještě umožní koncept svého článku přečíst a případně upřesnit. K tomu však již nedošlo. Inu, práce kvapná málo platná. A to od otevření tématu uběhly přibližně dva týdny, při čemž jsme spolu několikrát osobně velmi korektně až téměř přátelsky hovořili. "Konfliktní osobou" jsem pro pana Zajíčka stal až po jeho rozhovoru se starostou města. Zajímavá náhoda, není liž pravda ?

V takovém Rusku se nepohodlní lidé včetně novinářů rovnou vraždí a tyto zločiny se tam nikdy nevyšetří. Což o to, s vyhrožováním ruskou mafií jsem se už také a nejednou setkal. Nicméně doufám, že tak daleko přece jen ještě nejsme. Cenzuru však už v místním tisku znovu máme jak vyšitou. Uznávám, že v demokratické společnosti jde o slovo sprosté, které se mě samému z duše hnusí. Ale je mi líto, pro umlčování nepohodlných informací a názorů v médiích vhodnější výraz než cenzura neznám.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.7. 2009