DALŠÍ DIVOKÉ LUSTRACE NA OBZORU

Hon na čarodějnice vstupuje v ČR do další fáze

7. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Útok, který se rozpoutá proti osobám, které existují v databázích EZO (evidence zájmových osob ÚE SEO VOS FMV) a SEZO (sjednocená evidence zájmových osob 55.odboru I-S SNB a databáze agenturně-operativních svazků rovědky včetně KP a TS, KB) jako fragmentu nikdy nedohotoveného Systému sjednocené evidence poznatků (SSEP) ústřední operativní evidence všech státobezpečnostních složek ČSSR (veškeré správy kontrarozvědky - II, III., X., XI.,XII. a XIV. správa SNB a kontrarozvědné odbory IV., V., a VI. správy SNB, ZO FS ZS, I. správa FMV a 1. odbory KS SNB - rozvědka vč. NR a AN, ZS GŠ MNO - zpravodajská správa generálního štábu), výplývá ze zásadního faktu: v EZO je 934 949 záznamů osob, které mají přiřazeno jméno a datum narození, ale pouze 826 683 záznamů s dalšími údaji. SEZO pak eviduje 18 383 hlavních svazků rozdělených do 44 309 podsvazků, 2314 osobních svazků kádrových pracovníků a 9267 osobních svazků tajné spolupráce.

Jelikož nikdo neví, jak Penc přišel k těmto databázím a jelikož nepocházejí z oficiálních zdrojů MV ČR či MV SR, je otázka, do jaké míry jsou takto "nadivoko" zveřejněné svazky a) pravdivé a b) schopny ohrozit nelegální sítě či tajné operace současných rozvědek České republiky či Slovenska. Nedomnívám se navíc, že dvacet let je dost dlouhá doba na zpřístupnění operačních svazků, z nichž mnohé mohou navazovat na agenturní sítě, převzaté dokonce i od předchozích režimů, včetně nacistického. Když došlo těsně po sametu k dekonspiraci rezidenční sítě čsl. rozvědky za působení ministra vnitra Richarda Sachera, ochromilo to akceschopnost získávání poznatků i ochranu vlastních zájmů v zahraničí na více než deset let. Služba se z toho dodnes mnohde nevzpamatovala. Navíc - zpravodajská služba, která je schopna dekonspirovat své sítě, nevzbuzuje u nikoho přílišnou důvěru...

Pencův krok, jako typicky český ekvivalent amerického Freedom of Information Act, tak po dvaceti letech od "sametu" znovu vyvolává duchy - a opět, stejně jako v případě Cibulkových seznamů, na základě dokumentů pochybné povahy. Po více než dvaceti letech už málokdo komukoliv z "obviněných" dokáže, že jej někdo do evidence zapsal bez jeho výslovného souhlasu. U pracovníků, kteří byli zaměstnáni v zahraničí jako inženýři, technici či vědci, případně u pracovníků podniků zahraničního obchodu se dnes jedná většinou o důchodce, jejichž možnosti obrany jsou silně omezené, ne-li nemožné.

Kdyby kdokoliv pochyboval o křivosti obvinění, stačí si přečíst knihu držitelky Řádu bílého lva Zdeny Salivarové-Škvorecké "Osočení - pravdivé příběhy lidí z Cibulkova seznamu'", vydanou v lednu 1993 jako poslední publikaci exilového vydavatelství '68 Publishers (ISBN 0887812295, druhé vydání 2000, Host, ISBN 8086055957), jako soubor příběhů těch, kteří byli křivě nařčeni ze spolupráce s StB. Uvěřit nemusí nikdo. Zapřemýšlet by měl ale každý.

Nechme hovořit už zemřelého ministra kultury Pavla Dostála k návrhu na zrušení lustračního zákona 20. května 1997 :

Nepochybuji o tom, že na začátku tzv. lustračního zákona byly jasné dobré úmysly. Zabránit zákonem, aby mohli ve státní správě působit lidé, kteří ve spolupráci se Státní bezpečností se podíleli na perzekucích a na represích občanů, kteří byli v opozičním vztahu k bývalému režimu. Jak je ale známo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Peklo, o kterém chci dnes mluvit, se jmenuje kolektivní vina a její presumpce. Stalin k tomu říkal, že když se kácí les, létají třísky.

Je otázka, že dodnes nikdo ještě nevyhodnotil tento lustrační zákon. Spíš totiž postihnul třísky než les. Proč? Celý zákon je postaven na tzv. registru svazků. Pokud v něm byl občan veden v některé z kategorií, které stanoví zákon, stal se tento občan podle tohoto zákona ve své podstatě občanem druhého řádu. Nevíme ovšem o tomto občanovi nic. Nevíme, jestli byl udavač, špicl, fízl. Z údaje v registru svazků se o činnosti tohoto občana nedozvíte nic. Dokonce se nedozvíte to hlavní - zda má někoho nebo něco na svědomí.

Na druhé straně nevíme, zda třeba naopak nebyl vydíranou obětí, neboť i vydírání patřilo k metodám StB, kterak to ostatně stanovovala vyhláška o tom, jak verbovat lidi do služeb StB. Vyhláška pana ministra Obziny je jistě k dispozici v archivech. ...

Abychom mohli posoudit, zda občan byl skutečně agentem, museli bychom znát nikoliv záznam z registru, ale onen svazek. Jenže svazky byly rozhodnutím ministra vnitra, mluvím o vás, pane ministře vnitra Rumle, vyhlášeny za státní tajemství i vaším předchůdcem. A tak nastala absurdní situace. Materiály Státní bezpečnosti, organizace, která byla označena za zločinnou organizaci, jsou státním tajemstvím, posvátnou krávou, přičemž mnozí z příslušníků této zločinecké organizace pracují dnes na základě stovky výjimek na Ministerstvu vnitra, pracují v armádě, ve vojenském zpravodajství či Bezpečnostní informační službě. Tito konkrétní zločinci, kdybych používal jazyk pravice, jsou dnes státními úředníky, ale jejich oběti nemohou být ani vedoucími pošty, podle lustračního zákona, který přijal federální parlament. Například jeden z takových bývalých příslušníků STB pracoval do nedávna na útvaru boje proti organizovanému zločinu v Olomouci. Dnes je ve vazbě, protože je podezřelý z toho, že zločin naopak organizoval sám.

Od samého začátku celé kausy jsem byl proti lustračnímu zákonu. Dnes je to procházka růžovým sadem být proti lustračnímu zákonu, protože to, co se dělo ve Federálním shromáždění v přímém televizním přenosu, to byla hysterie. Na první pohled člověk páchal politickou sebevraždu, když vystoupil a řekl, že nesouhlasí s tím pozměňovacím zněním, které nejvíc do tohoto zákona přinesla ODS. Nic proti vládní předloze, která byla parlamentu předaná, protože tato vládní předloha respektovala všechny záležitosti, o kterých mluvil dr. Jičínský. Čas dal ale za pravdu mně. Nebyla to politická sebevražda. Většina těch, kteří se obrátili k soudu, svůj spor s Ministerstvem vnitra, ale hlavně s Janem Rumlem, který v této souvislosti potrestá raději 9 nevinných než aby mu jeden viník utekl, většina lidí své soudní spory proti Ministerstvu vnitra vyhrála. Na druhé straně upřímně řečeno, je jim to houby platné. Mají cejch lustrátů. Je to strašný cejch. To je možná horší, než byl kastrát. Kastrát aspoň mohl zpívat na kůru, lustrát je dodnes honěn po novinách. ...

Je to hanebný zákon, je to ostuda našeho právního řádu. Máme se zač stydět. Ostatně pan prezident zřejmě věděl, proč lustrační zákon nepodepsal. ... Náš společný dlouholetý přítel Petr Uhl končil svůj projev ve federálním parlamentu týkající se lustračního zákona zoufalým zvoláním: Paní a pánové, vzpamatujte se. Nedopusťte, aby tento zákon zašpinil náš právní řád. Chtěl bych parafrázovat Petra Uhla: Paní a pánové, vzpamatujme se a nedopusťme, aby tento zákon dál špinil náš právní řád.

zdroj ZDE

Vytisknout