Zpráva o brouku zpoza hranice

25. 5. 2009 / František Řezáč

Je to pořad, jak se dnes říká, ekologický - a tento jeho díl byl pod titulem "Mýtus strom - zázraky přírody v Bavorsku" věnován lesům i osamělým památným lípám na náměstích a návsích bavorských sídel. Část pořadu byla věnována právě Bavorskému národnímu parku a - hned jsem zbystřil pozornost - kůrovci. Tak jsem byl zvědav, jak se proti němu bojuje.

Pokud si pořad můžete pustit, udělejte to, je to opravdu zajímavé.

Jde klidným krokem šumavským pralesem nějaký biolog, prohlíží stromy, občas zaryje nožem pod kůru. Kousek dál si prohlíží lapač hmyzu, na jehož dně se opravdu nachytali kůrovci v nějakém počtu obvyklém pro tuto roční dobu dobu. Pak nám tento pán několika slovy vysvětlí, že kůrovec je tady, že se stal součástí ekosystému šumavského pralesa a že on, biolog, bude situaci dále monitorovat. Opravdu, řekl jsem si, je to tuhý boj...

Pak jsme viděli v lese, tzv. hospodářském, v sousedství parku, jednoho sedláka (der Bauer, jak se tam dodnes říká) a ten se po svém lese procházel s jednou paní z nějakého lesního úřadu a ta také prohlížela stromy a když na jednom stojícím smrku zjistila výskyt kůrovce, označila ho červeným sprejem písmenem K, jako že ten strom se má porazit a odvézt.

Sedlák se usmál, řekl, že teda ano a šli domů. Opravdu, je to skutečně lítý boj...

To je všechno. Tedy vlastně ne, člověk se musí zeptat, jak to tedy s tím bojem proti kůrovci u nás i za šumavskou hranicí doopravdy je. To, co jsme viděli v televizním pořadu bavorské televize, asi není nějaký "boj", je to taková ta normální léče o les, která se snad dělá i u nás.

Že by nám ta televize něco tajila? Tomu nevěřím. Spíše věřím tomu, že si z nás zase nějací vykukové dělají šprťouchlata a myslí si, tak jako kdysi komunisté, že se nepůjdeme k sousedům zeptat. V tom bojovém hnutí za záchranu Šumavy tedy asi půjde o něco jiného, než o přírodu a její krásy - a o Šumavu už vůbec ne. Možná, že se to dovíme po volbách...

Vytisknout