Kdo koho živí

25. 5. 2009 / Petr Wagner

Staří lidé v LDN. Lidé s poškozením mozku po úrazech, onemocněních či třeba pokaženém porodu či infekci mozku. Tito lidé žijí, ale pracovat a živit sami sebe nemohou, i kdyby práce pro ně byla. Tam jsou sociální dávky vypláceny většinově přímo v ústavu, který se o ně stará. Část si ústav ponechá a část většinou odnesou příbuzní s tím, že určité pomůcky z nich zakoupí pro potřeby péče o dotyčného.

Do stejné skupiny patří lidé s postižením o něco mírnějším. Ti mohou pracovat například v chráněných dílnách, pokud takové existují a je v nich místo. Tam se situace trochu změnila modifikací zvýhodňujících podmínek pro zaměstnavatele, kteří tyto lidi zaměstnávají.

Pak je kategorie důchodců, dětí a studentů. Tito lidé přijímají sociální dávky přímo i nepřímo. Přímou výplatou, tím, že stát za ně hradí zdravotní pojištění, poskytuje přídavky na děti, odpočitatelné položky na daních pro rodiče, slevy na jízdném, na vstupném na hrady atd. atd. Někteří z nich již pracovali, další teprve budou, budou-li mít kde.

Pak jsou bezdomovci. Nepracují, většinově, snad kromě případů zdravotního ošetření nebo napadení mnoho nepotřebují.

Pak ilegálně pracující. Čeští i zahraniční. Od Ukrajinců až po prostitutky. Ti často něco potřebují, zejména v oblasti zdravotní péče. Neplatí do systému a navíc je častý argument, že "našim" berou práci. Tu, kterou ovšem většinově "naši" dělat nechtějí. Třeba dělat do úmoru v kuse nebo třeba na hlubině na Ostravsku.

No, a pak máme Romy, spíše tedy jejich část. Jiná část naopak žije v podmínkách, o kterých se většině "bílých" ani nezdá. Těch aspektů je mnoho. Především dávky pobírají dle zákona. Jejich děti prý často nechodí do škol a dospělí nepracují. Neposlal bych své dítě do školy, kde se mu nadává, dívá se na něj jako méněcenného a o otci mu říkají, že je špinavý cikán.

Tradiční práce dospělých převzali UKčka. Jsou levnější a bez rizika při zaměstnávání načerno. Při odhalení prostě "zmizí". Cikánům jsme vzali jejich způsob života. Slovo "Rom", pokud je mi známo, používáme jenom my, jinde v Evropě jsou to různé varianty na naše původní označení. S lhaním po slovensky to nemá nic společného (snad jenom Britové si mysleli, že Romové přišli z Egypta), nic jsme jim nenabídli snad jenom jako rodiče co nemají na dítě čas -- drahou hračku v podobě bytovek, o které nestáli.

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry ale v jednom příběhu o lišce a malém princi napsal "jsme zodpovědni za to, co k sobě připoutáme"....

Ve výše zmíněné diskusi, jak emoce narůstaly, jsme se dostali od "darmožroutských" cikánů -- berou totiž přídavky na děti úplně stejně jako ostatní diskutující, přes živení "kriplů" - asi by se měli házet ze skály tarpejské - až po absurdity, že vlastně darmožrouti jsou i třeba lékaři nebo učitelé... Stran politiků jsem se nepřel.

Ta diskuse byla možná jenom "pivní", i když u vína, ale přece jenom ukazuje na nálady ve společnosti, na neobyčejně chytlavou myšlenku hledat viníka a na jednoduché, nejlépe konečné řešení. Ti lidé, kteří diskutovali, jsou buď ve vysokém postavení, nebo vlastní úspěšné firmy. Voliči ODS, co ODS existuje.

Snažil jsem se vysvětlit, že jednoduchá a konečná řešení neexistují a nikdy v historii se nikomu nepovedla. Ani vyhlazování, ani segregace na Menschen a Untermenschen.Teď totiž přišli noví bojovníci. V Chomutově, v Litvínově, v Mostu. Zvláštní je, že zrovna my s naší historickou zkušeností tíhneme tímto směrem.

Sociální dávky jsou pomoc v určité situaci. Mají své zákonné určení a podle mého zdravého rozumu jejich zabavením zcela diskvalifikujeme jejich účel, pokud je splněn zákonný nárok. Vsetínský pan starosta neměl problém pranýřovat jejich pobírače a na druhé straně je pobírat, protože splňoval zákonný nárok. Na čas byl jedním z nejpopulárnějších politiků, jako dnes paní primátorka.

Ale dal bych si pozor. Hypotéky, kreditní karty, spotřebitelské úvěry a leasingy se hodně rozšířily. A informace, že máme největší počet exekucí na hlavu, i dětskou , jistě nelze přehlédnout. Velmi brzy bude nepřizpůsobivých mnoho, možná tolik, že naše arogantní politická šlechta může skončit podobně, jako jiná za jedné velké revoluce. Anebo jako začátek jiné globální katastrofy - totiž demokratickým převolením parlamentu.

Vytisknout