Krize v Pákistánu a role Washingtonu v regionu

25. 5. 2009 / Daniel Veselý

Rostoucí humanitární krize v jaderném Pákistánu nabrala apokalyptických obrátek. Podle aktuálních zpráv vyhnaly boje mezi vládními jednotkami a pákistánským Talibanem z domovů kolem dvou milionů lidí. Agentura pro uprchlíky při OSN tvrdí, že "boje vykořeňují obyvatelstvo možná rychleji než jakýkoliv jiný konflikt od genocidy ve Rwandě v roce 1994". Bylo by však velice pohodlné svést vinu za tuto humanitární pohromu pouze na talibanské bojovníky a obhajovat nemilosrdný postoj pákistánské armády, byť je to pro naší image pohodlnější a ulehčující. Od Obamova nástupu do prezidentské funkce se útoky amerických bezpilotních letounů na Pákistán zdvojnásobily a s nimi vzrostl počet civilních obětí i vysídlených osob. Kritika této vojenské politiky, a to nejen z Pentagonu, se týká koncepce čistě v režii Obamovy administrativy pro válku na pomezí Afghánistánu a Pákistánu - tzv. Af-Pak.

Pákistánská armáda dekády vyzbrojovaná Spojenými státy uvolnila v distriktech Buner a Swat, jež byly v nedávných měsících převzaty pod správu islámských fundamentalistických guerill, které nazýváme pákistánským Talibanem, strašidelnou vojenskou sílu masovým nasazením proudových letounů, bitevních vrtulníků a dělostřelectva (společně s pokračujícími bezpilotními útoky na dálku řízenými CIA). Na druhé straně operuje drancující Taliban, před kterým prchají tisíce lidí.

Ti, kteří zůstávají v obležených městech a vesnicích, často bez elektřiny, s mrtvými v ulicích a rychle se tenčícími zásobami potravin, představují obrovský humanitární problém. Washington se "mobilizuje" a panicky nabízí 110 milionů dolarů na zmírnění uprchlické krize. Počet civilních obětí zůstává zatím nezjištěn.

Zdroj: ZDE

Na začátku května hostil Obama ve Washington afghánského a pákistánského prezidenta. List Boston Globe o setkání tří prezidentů napsal: "Schůzka ve Washingtonu reflektovala blízké spojení mezi Pákistánem a anti-talibanským bojem v Afghánistánu. Hnízda Talibanu, Al-Kajdy a dalších extrémistů operujících na pákistánské straně hranice se stala závažnou hrozbou pro samotný Pákistán." Nicméně v článku se rovněž uvádí, že: "...americké vojenské útoky proti militantům v obou zemích nevyhnutelně vyprovokovaly vztek a rozhořčení mezi civilisty."

Zdroj: ZDE

Bývalý šéf CIA v Kábulu Graham E. Fuller a autor publikace The Future of Political Islam píše: "Situace v Pákistánu se zhoršila a představuje přímý následek americké války zuřící na hranici s Afghánistánem. Politika Washingtonu přenesla válku z Afghánistánu do Pákistánu svými vpády, bezpilotním bombardováním a politickými vraždami -- což je typická odpověď na to, když selže boj s povstalci v jedné zemi. Pamatujete na invazi do Kambodže, aby se zachránil Vietnam? ... Hluboce zakořeněný islámský a kmenový charakter Paštúnů v Pákistánu nemůže být transformován invazí nebo válkou. Řešení vyžaduje úsilí pravděpodobně několika generací, aby se začal měnit hluboký sociální a psychologický charakter regionu." DeníkTimes o bezpilotních útocích v Pákistánu na úsvitu vyhrocující se krize napsal, že "způsobují masivní humanitární výjimečný stav až s milionem lidí prchajících z domovů před bezpilotními špionážními letadly, stejně jako před bombami pákistánské armády." Aktivistické noviny Peace News tyto ilegální nálety označily za "státní terorismus."

Zdroj: ZDE ZDE

Květnový útok amerických leteckých sil na tři vesnice v afghánské provincii Farah na jihozápadě země, při němž podle údajů AP, afghánské vlády či Reuters přišlo o život okolo 140 civilistů, způsobil mimo jiné i smrt 93 dětí. I když se jedná o území vzdálené od horkého afghánsko-pákistánského pohraničí, scénář je velice podobný. Nálet měl poblíž místa tragédie zlikvidovat nepřátelskou operaci Talibanu, avšak v době náletu se tam žádný bojující Talib nevyskytoval. Afghánská feministická organizace RAWA na svých webových stránkách uveřejnila záběry mapující následky této tragédie. Opět -- ve fungující demokratické společnosti by tento záznam měl být stejně medializovaný jako třeba teroristický útok v Londýně před čtyřmi lety, jenž si vyžádal 52 životů. Pokud je mi známo, tak za toto barbarství nebude nikdo adekvátně potrestán ani pranýřován médii.

Zdroj: ZDE ZDE

Jde tedy o tu samou, opakovaně neúčinnou a destruktivní taktiku Spojených států, uplatňovanou v tisíce mil vzdálených regionech; nepochopení charakteru místní společnosti, jejích potřeb a zájmů. O to šlo vždy jen v rétorických a planých projevech, nehledě na realitu na zemi a barvu pleti řečníků.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 25.5. 2009