IKEA mezi kampaněmi

25. 5. 2009 / Irena Ryšánková

Některé agentury se domnívají, že bude dobré použít decentní barvy. Pak politik vypadá nemocně. Pokud je to politik, který se v „oboru“ pohybuje již nějakou dobu, dá se to celkem jednoduše zdůvodnit. Je pobledlý z přemíry odpovědnosti a strachu, že o ni přijde. Pokud je to tvář nová, je pobledlá z přemíry odpovědnosti budoucích úkolů a strachu, že se jich nezhostí.

Některé fotografie ukazují politiky růžolící, vypadající zdravě a optimisticky.

Jedno ale mají společné. V naprosté většině případů naprostý nedostatek fantazie a vkusu. Nepochybuji o tom, že existují průzkumy, které dokáží definovat, co lidi upoutá, ale při bližším ohledání zjistíme, že se jimi patrně nikdo neřídí.

Předpokládám, že po minulé sněmovní kampani ODS, která slibovala konkrétní částky a cíle – s výsledkem, který pro ni v závěru nebyl zrovna radostný, už nikdo nic takového dělat nebude. Co kdyby ti lidé tu tisícovku fakt chtěli, že ...

A tak se vynořují staré známé billboardy se starými známými tvářemi a starými myšlenkami.

Milostně se usmívající lídři na stranickém pozadí (u evropských voleb je trošku problém, pozadí inklinuje k modré, ať děláte, co chcete, Evropa ovšem modrá není) – tu sami, tu s volebním lídrem, případně obklopeni jásajícím davem spolukandidátů. Nechápu ovšem, proč se Topolánek obklopuje Paroubkem a dokonce i jeho stranickými barvami. Když ze stovek billboardů ODS se na nás dívá Paroubek, vypadá to, jako kdyby občanští demokraté neměli vlastní tváře. Nemají. Pohublý a unavený Topolánek, vykopnutý těsně před volbami ze Strakovy akademie, neláká. Manažer ČSSD pro evropské volby Karel Březina by měl ovšem na Jánský vršek zaslat poděkování. Ušetřil tak bratru 50 milionů za oslovení nerozhodnutých voličů ODS. Má billboardy i tam, kde je nechtěl.

Zato ČSSD nikoho nenechá na pochybách, že firemní barevností EU je sytě oranžová. Všude. Asertivně optimistický, jednoznačně identifikovatelný odstín, precizní grafika, jednoznačná hesla, čitelné písmo na kontrastním pozadí, ostré obrysy i zaostřené fotografie v přirozených sytých barvách.

Jen nechápu ty úhly, v nichž někteří kandidáti stojí, někteří vypadají jako siamská dvojčata srostlá do pasu. Špičkovým tahem je ale i tematizace některých billboardů ČSSD na jednotlivé sociální skupiny a trik odkoukaný amerických kampaní – reální voliči, kteří se nechají vyfotografovat na oranžovém pozadí s volebním heslem, napsaným vlastní rukou. Autentická studentka Anička a Naděje. Opravdový dědek Josef a Jistota. Marketing amerického produktového stylu a propracovaná komplexně dodržovaná korporátní identita je v jinak nudných českých souvislostech osvěžující. IKEA mezi kampaněmi. Značka pro všechny.

Kromě naděje na lepší příští se toho totiž z plakátů většiny ostatních stran mnoho nedozvíme, což je možná v pořádku. Těžko k silnici napsat celý volební program, jehož heslovitý výtah je stejný, jako heslovitý výtah ostatních stran. Těžko chtít propagovat odlišnost jedné zelené strany od druhé zelené strany, třetí zelené strany a čtvrté zelené strany.

Podnikatelská Prosperita. Liberální Svoboda (ta ne vždy, mizí už i z hesel). Šťastná Rodina. Ta křesťanská je přece základ státu. Na šedesátiprocentní rozvodovost, páry na hromádce, registrované partnerky a singles nemyslí žádná ze stran. Státotvorná Odpovědnost. Koho za koho? Letos bude nepochybně okořeněna i nějakým Právem a pořádkem, které mají poměrně nebezpečnou šanci s námi dalších několik let pobýt jako volení zástupci lidu. Včetně pendreků. Pravda se mezi hesly neobjevila.

Školné nenapíše už vůbec nikdo. Inflaci si žádný z kandidátů nedá jako volební tahák. Vyšší daně také nikdo nepřizná, i když jsou vzhledem k deficitu rozpočtu a krizi logické. Karanténa pro EU a žluté obleky protichřipkového postřiku také nejspíš nebudou lákadlem na voliče ani u euroskeptiků z Libertas.

Štastní politici, šťastné rodiny, šťastní důchodci. Národní alzheimerová epidemie. A občas zvířátko (proboha, proč?).

Psáno pro server První zprávy

Vytisknout