Měl by se té anonymní pisatelce omluvit a poděkovat za - byť anonymní – informaci o tom, co se ve školství děje. A to je jen pověstná špička ledovce. Pokusil se, alespoň na moment, vžít do její situace, nebo zažil vůbec podobné ohrožení? Určitě neví, jak frustrující je pomsta mocných.

A dnes je mocný každý ředitel (nezávisle na tom, kdo je zřizovatel školy), kdejaký tajemník, kdejaký uvolněný funkcionář - politik, kdejaký mladý či starý ambiciózní manažer, majitel firmy... A jistě je Štěpánu Kotrbovi známo, že v drtivé většině případů "mocní" v českém rybníce nejsou ti nejlepší z nás a že se na svá místa nedostali díky svému výjimečnému odbornému, intelektuálnímu či mravnímu vybavení.

Nechci se zastávat zbabělců. Na vlastní kůži jsem zažil na sklonku totality, jak "chutná" být v likvidaci - jak vás poklepávají kamarádi soucitně po rameni za váš úděl (hrdinství) - ale tak, aby to nikdo neviděl! Veřejně by si o vás kolo nikdo neopřel - takoví jsme my hrdinové.

Na rozdíl od dneška jsem se ale tehdy nestal úplným společenským vyděděncem. Mohl jsem si najít jinou práci, dokonce s vyšším výdělkem, než v kultuře. Jakou perspektivu má ale dnešní "vyděděnec", učitel, který umí jen svou profesi...? Myslím, že ani Kotrba nebere vážně volnotržní žvásty o tom, že kdo si chce práci najít, najde ji. Přičemž nejde jen o práci, nýbrž také o lidskou důstojnost. Pokud mohu něco doporučit - spusťte se mezi běžný lid, žijící z námezdní práce - dívejte se a naslouchejte. A pak Vám bude zcela určitě na blití, nikoli však z těch, co mají strach.

V jakém stavu se nachází současný učitelský stav je jiná, žel velmi bolestná kapitola naší současnosti.